fuckbook

sobota 12. března 2011

Somaterapie Roberta Freireho


Roku 1964 provedla armáda v Brazílii státní převrat, podporovaný CIA a místními pravicovými skupinami, jehož výsledkem byla krvavá diktatura. Během tohoto období si Roberto Freire, ukrývající se anarchista a také psychoanalitik, antipsychiatr a autor knih a her, který byl brazilským vojenským režimem podroben mučení, v jehož důsledku zůstal poloslepý a chodí jen s velkými těžkostmi, potvrdil destruktivní účinky represe na chování lidí a jejich psychické a duševní zdraví. Freire věřil, že mikro – sociální vztahy stojí u zrodu makro – sociálního autoritářství a proto se pokusil pochopit politiku moderní společnosti prostřednictvím chování lidí v jejich každodenním životě. Došel k uvědomění si skutečnosti, že pokud člověk věří v nějakou ideologii a má libertinský pohled na svět, ne vždy to znamená, že se tak chová i v jeho/jejích osobních vztazích s jeho /jejími přáteli – existuje zde něco ve smyslu bariéry v nevědomí, která určuje postoje jednotlivců vůči životu a ostatním lidem. Freire se poté rozešel s psychoanalýzou a dalších několik desetiletí promýšlel a uvedl k životu somaterapii – formu terapie na základě pedagogiky, nebo druh pedagogiky s terapeutickými účinky. To znamená, že vypořádávání se s neurózou se zde posunulo od lekářského nahlížení k pedagogickému hledisku.

Cílem je osvobodit ty, kteří byli vystavení represím (nás všechny).

Teorie a praxe somaterapie vychází ze sociální a tělesné psychologie Wilhelma Reicha, antipsychiatrie, gestalt terapie,anarchismu a afro – brazilského propojení bojového umění a tance, které se nazývá Capoeira Angola.

Technika, kterou Freire vytvořil, je založena na shromáždění skupiny lidí, kteří vytvoří kolektiv, jehož fungování je limitováno časem (přibližně rok a půl), který se skrz sebeorganizaci a nehierarchickou dynamiku učí zkoumat, chápat a rozvíjet své kreativní a seberegulační schopnosti, učí se milovat a být milován a jistotě při obraně svých vlastních tužeb a potřeb směrem ke společnosti nepřátelské k nezávislým jedincům.

To všechno se děje v metodologii složené ze čtyř částí:

1, Zkušenosti z cvičení vytvořených Freirem, která provádí terapeut mající na starost skupinu (Freire, nebo jeho žák).

2, Zasedání skupiny bez přítomnosti terapeuta, které zaručuje skupině i každému jednotlivému člověku nezávislost a odpovědnost za terapeutický proces.

3, Cvičení Capoeiry Angola

4, Interakce členů skupiny při různých sociálních aktivitách, ať už zábavných, či při jakémkoliv druhu kolektivní práce

Cvičení vytvořená Freirem jsou většinou založena na procvičování těla, což následuje myšlenku Wilhelma Reicha, že neuróza není situována jen v mysli, ale také v těle. Reich došel k myšlence, že autoritářská sociální struktura a její mechanismy represe utvářejí osobnost člověka, vytvořením neuromuskulárního charakteru brnění – to znamená chronickou tuhost ve svalech, která brání volnému proudění životní energie, která pak zapřičiňuje bezduché tělo, neschopné jednat spontánně, cítit radost, lásku, či pravé emoce.

Reich byl přesvědčen, že tato nemoc má sociální příčiny a je implantována systematickým potlačováním potřeby sexu, lásky a radosti autoritářskými mechanismy, které na nás všechny působí od prvních dnů života a tlačí nás k přijetí vzorů chování ve společnosti. Reich pravil: „Tisíceré podrobení impulivního života vytvořily živnou půdu pro psychologický strach mas z autorit, který zapříčiňuje jejich pokoru, na jedné straně, a sadistické brutality na straně druhé – a to je důvod, proč se dokázala kapitalistická ekonomika v posledních 200 letech prosadit a přežít.“

Roberto Freire je předchůdcem Reichovy terapie v Brazílii a jeden z mála lidí na světě, který  zachovává  jednotu mezi společensko-politickými a psychoterapeutickými přístupy proti neuróze.  Freire tvrdí, že zdravý lidský stav tkví v něčem, co definoval jako ideologii potěšení. Cvičení, která vytvořil, vedou účastníky k tělesnému překonání bariér a obtíží, zároveň poskytují bioenergetickou úlevu, uvolnění kreativity a stimulují a probouzejí smysly. Mají současně diagnostické a terapeutické účinky.

V souladu se zásadou potěšení, vyvrátil Freire tendence tradiční psychologie spojovat terapii s nepohodlím, utrpením a formalitami a snažil se vytvořit humorná, hravá a příjemná cvičení, která na základě divadelních technik stimulují družnost a podporují nové způsoby interakce.

Po každém cvičení uživají účastníci verbální komunikace, ale zvláštním způsobem. Při posezení v kruhu vypráví každá osoba své pocity, překážky, či jaký druh potěšení, nebo strachu pociťovala. Způsob, jakým je to prováděno, navazuje na gestalt terapii, která upřednostňuje objektivní a praktický přístup, snažící se uznat skutečnost (jak se to stalo), spíše než vysvětlit (proč se to stalo).

Předchůdce gestalt terapie, Dr. Frederick Perls, věřil, že nezprostředkované vnímání prostřednictvím smyslů umožňuje spontánní a přirozený mechanismus seberegulace. Racionální abstrakce zabraňuje výskystu této spontaneity a vytváří jiný mechanismus, kterým je odcizení a sebe cenzura prostřednictvím přijímání vnějších hodnot a soudů (vycházejících z rodiny, společnosti atd.), které jsou uloženy ve vědomí a nevědomí.

Gestalt terapie poskytuje anarchistické terapii Roberta Freireho praktický způsob, kterým se provádí. Somaterapie není terapií klinickou ani zpovědní, nezabývá se traumaty z minulosti, ale potýká se s jejich projevy v současnosti skrz situace, ke kterým došlo během cvičení a v každodenním životě. Freire chápe, že jeden z mnoha problémů, které lidi mají, je spojen s neschopností definovat co chtějí a mají rádi. Věří, že spontánního sebeusměrnění je docíleno hledáním potěšení a objevení vlastní jedinečné originality každého člověka.

Vzhledem k tomu, že neurózy vznikají v sociálních vztazích, je skupinová terapie účinnější, jelikož vytváří mikro – sociální laboratoř, ve které může vzniknou široká škála různých vztahů. Základními  pilíři, na kterých somaterapie stojí a které umožňují její fungování, jsou sebeřízení a nehierarchická dynamika, jak na osobní úrovní (sebeuvědomění), tak na úrovni sociální (nové způsoby soužití), v  míře, která vychází ze stavu spolupráce, součinnosti a spoluúčasti mezi členy skupiny.

Také jen ve skupině je možné řešit negativní formy komunikace, které vynesla na světlo antipsychiatrie. Somaterapie nefunguje u schizofreniků, nebo lidí s pokročilejší emoční nestabilitou.

Antipsychiatrie využívá studiíí lidské komunikace, které dokazují, že paradoxní způsoby komunikace v kontextu se silnými emočními vazbami a afekty, mohou vést k hlubokým psychickým poruchám osobnosti. Somaterapie dovoluje každému uvědomit si, jak je jeho osobnost utvářena paradoxní komunikací zamířenou proti němu ze strany rodiny v dětských letech, tak i nalezení schopnosti vnímat ji v současnosti. To umožňuje vytvoření strategie obrany proti emocionálnímu vydírání a učí důležitosti výběru upřímného a přímého způsobu komunikace a dokazuje, jak užitečná je metakomunikace (komunikace o situaci, ve které probíhá interakce).

Jedním z posledních elementů, které Roberto Freire přidal do jeho techniky je Capoeira Angola. Na rozdíl od jiných stylů capoeiry, která je rozšířena po celém světě, je Capoeira Angola afro-brazilskou uměleckou formou, která je kombinací hraní hudby, tance a boje – je to divadlo a hravá hra. Své kořeny má v afrických kmenových rituálech a tancích. V Brazílii byl přidán aspekt bojového umění, tak, aby se mohli černoši připravit na boj proti jejich utlačovatelům: otrokářům a portugalskému a později brazilskému impériu. Freire nalezl v Capoeiře skvělé bioenergetické cvičení, které umožňuje uvědomění si svého těla, učí jak udržet všechny smysly ve střehu a probouzí schopnost konfrontace, která je velmi důležitá v obraně proti represím a potvrzení svobodné osobnosti.

Subjektivní ekologie 

Somaterapie, se svou anarchistickou perspektivou, přináší psychoterapii koncepci, že neurózy jsou odchylkami v přírodních a ekologických oblastech chování člověka. Tradiční psychologie manifestuje ve své praxi snahu přizpůsobit jedince sociálním normám. Somaterapie pomáhá individuálně obnovit schopnosti osobnosti uspokojit své potřeby a touhy svojí obranou a bojem proti psychotické společnosti, která ji upírá svobodu ukázat její vlastní jedinečnou originalitu.

Podle Roberta Freireho musí být lidská bytost chápáná v její jedinečnosti: jednotlivec je nerozdělitelnou a nehierarchickou jednotou jeho těla, mysli, emocí, vzpomínek, očekávání, tužeb, kultury, sociálního prostředí a činností, které vykonává v každém momentu. V západních společnostech je aspekt života roztříštěný. Freire vytvořil somaterapii s cílem bojovat za úplnost bytí, za jednotu, která umožňuje přirozený princip spontánní seberegulace. Pojal svou techniku pro revolucionáře, vyzyvatele statu quo a každého, kdo se cítí svobodný, jako nástroj v boji o život naplněný radostí, krásou a potěšením.

Na úrovni subjektivní ekologie, která je chápána jako život dle biologických impulsů, ukazuje somaterapie jinou cestu v boji proti patriarchátu. Pomoc osvobodit jednotlivce z překážek, které brání jeho sebeurčení a svobodě se slučuje s myšlenkou, která nemá za cíl budovat nový svět, ale dává lidem příležitost, aby jej vytvořili sami.

Radikální změny chování, které umožňují zkušenosti potěšení a lásky jsou sladěním s naší vlastní povahou a jsou krokem směrem k myšlence společnosti, která neškodí jednotlivcům ani jejich životnímu prostředí. „Civilizovaná společnost je v nebezpečí rozpadu díky nepřátelství lidí mezi sebou,“ říkal Wilhelm Reich. „Jen osvobození přirozené schopnosti lásky v lidské bytosti může přemoci jejich sadistickou destruktivitu.“



Článek jsem přeložil z této stránky: http://deoxy.org/wiki/Anarchy/Anarchist_Therapy
Jinak byl o této terapii také natočen dokument, mrkni se na Anticopyright.

-zbpunk- 

Žádné komentáře: