Prales - náš dávný domov. Vrátí se industriální civilizace do systému
přírodního koloběhu? Filmová esej Josefa Císařovského.
Slovo prales vyvolává představu hýřivé zeleně tropů, bakchanálií
vegetace a života, křiku papoušků a opic, šumění palem.
Existuje ale i prales jiný: svérázný svět prastarých stromů, věžovitě
strmících z podrostu, stromových obrů, padlých tíhou věků a náporem
bouří, tiše tlejících pod ponurými rubáši chorošů. Ten prales roste
ještě stále a u nás.
Kdo jako les zná jenom tenkokmenný lesík za městem, zde bezděky užasne:
Tak toto je pohanský hvozd, skutečný prales.
Upadne původní tvář zdejší krajiny navždy do zapomnění?
Účinná ochrana pralesního území je vizitkou duchovní a etické vyzrálosti
národa. Nedovolme, aby se celá naše vlast stala krajinou, jejíž paměť a
duši jsme vymazali.(oficiální text distributora)
Žádné komentáře:
Okomentovat