fuckbook

pátek 28. června 2013

Kup si svou revoltu! (recenze knihy)

Henrich Galický/priamaakcia.sk
Už po prečtení prvních desítek stran této knihy od dvojice autorů Heath a Potter sem si pověděl, že vzhledem na zajímavé myšlenky, které se dotýkají i našich poměrů, si zaslouží recenzi. Autoři na téměř 400 stranách analyzují tzv. kontrakultůrní hnutí. Ústřední myšlenkou knihy je tvrzení, že kontrakultura ve svých různých projevech, počínajíc hnutím hippies v 60. letech přes punkovou subkulturu až po „culture jamming“(subverzivní taktika v antikonzumeristickým sociálním hnutím, odhalující projevy nadvlády ukryté v mainstreamové kultuře a jejich institucích) v 90. letech, konzumentní ideu kapitalismu nijak nenapadá a neoslabuje, ale právě naopak, posilňuje.

Heath a Potter tvrdí, že snaha o odlíšení je motorem dnešního světa. Podpořit nákupem myšlenku sweatshop free bot (sweatshop free je označení produktů, při kterých ve výrobě nebyly porušované práva zaměstnanců, kteří navíc dostali „spravedlivou“ mzdu) je sice sympatické, ale kapitalismus to nijak neohrožuje. Naopak, ruku v ruce například se subkulturním spůsobem oblékání, tato činnost jen kopíruje logiku kapitalistického systému. Vytvořil se nový typ spotřebitele – „rebela“, který potřebuje nakupovat oblečení přesně podle svých představ, aby se odlišil od „stáda konzumentů“.

Autoři však tvrdí, že tovarní konformismus u většinové populace nefunguje a na mnohých příkladech dokazují, že úsilí o odlišení se projevuje na různých úrovních i mimo subkulturu. Taksamo platí, že mnohé tzv. podvratné věci dokáže kapitalismus komodifikací „spracovat“ a vyvrhnout v nevinné formě, takže pro ní nejsou nebezpečné. Příklad přímo z knihy: „... krajně podvratné věci; kouření, dlouhé vlasy u mužů, minisukně, punková hudba, rap, tetování, graffity, piercing, roztrhané oblečení, číro, armádní boty atd. Dnes většinu z toho vidíme v průměrném videoklipu Britney Spears.“ Anebo ještě jeden příklad – tričko s Che Guevarou, symbolem revoluce pro levici, se dnes dá koupit i na jarmarku.

S myšlenkami kontrakultury jsou propojené i způsoby vyjadřování protestu, zaměřující se na alternativně-kulturní protest a zdůrazňující aspekt zábavnosti, což je ale skoro kontraproduktivní. Jak píší autoři, mnoho lidí zvolí raději takovouto zábavnou formu „boje proti systému“, místo aby se měli někde střetnout a řešit „nudnou“ odborovou politiku. S nástupem kontrakultury dostali nálepku vážnosti různé bizardnosti a nesmysly (alternativní medicína, esoterika, ufologie atd.), které jdou proti „mainstreamu,“ přičemž jejich primárním motivem je prodej a teda finanční zisk (opět v mantinelech logiky kapitalismu).

V knize se vyskytují další zajímavé myšlenky, například velmi dobře napsaná obhajoba potřeby organizovat se a mít pravidla prospěšné pro všechny, což se v antiautoritářském hnutí někdy považuje za něco negatívního.

S autory v mnohých věcech nesouhlasím, ale mým cílem není podat ucelenou kritiku jejich díla. Naopak, chťel jsem se zaměřit právě na podnětné myšlenky, které v knize detailně rozebírají a pro které se oplatí si jí prečíst.

Kritizovat lze možná to, že Heath a Potter ve vícerých momentech sklouzávají do obhajoby kapitalismu a přesazují či obhajují kroky parlamentní sociálně-demokratické politiky. Také jsem několikrát nabyl pocit, že při kritice či mírném zesměšňování nevysvětlí, proč je daná myšlenka, resp. přístup zlý, a často nenavrhnou vlastní řešení. Konec konců, autoři samotní v reakcích na kritiku přiznali, že jisté pasáže argumentačně dostatečně nepodložili.

Cílem této recenze je i snaha o určité zamyšlení se nad tím, jakým směrem vyvíjíme naši vlastní činnost jako jednotlivci či v rámci antiautoritářského hnutí. Možno souhlasit s autory, že zhruba 50 let kontrakulturní revolty politicko-ekonomický systém, proti kterému se snažíme bojovat, nijak neoslabilo, ba naopak – absorbovaním těchto prvků do svojich struktur dokázal vytvořit iluzi svobody. Otázka zní, jestli není lepší směřovat energii a aktivity jinam. Ne k individualistickému uspokojování svojeho ega přes takové či jiné (ne)nakupování, vizáž anebo stravování, ale k řešení konkrétních problémů v práci, ve škole či komunitě, čímž vzniká kultura a praxe hmatatelně přispívající ke společenské změně.
Kniha je k dostání ZDE

Žádné komentáře: