Kořeny baobabu dosáhly jádra Země

ACTA vyburcovala Anonymous k dalším útokům. Schytala to česká vláda i EU

2012-01-27T10:32:00.000+01:00

Po útocích v reakci na SOPA/PIPA a odstavení Megauploadu přichází další vlna DDoS útoků. Tentokrát kvůli podepsání mezinárodní antipirátské dohody ACTA. Anonymous si neberou servítky.

Článek je průběžně aktualizován…

nejnovější aktivity skupiny Anonymous

2012-01-26T18:27:00.002+01:00

Mezinárodní skupina internetových hackerů známá jako Anonymous se v posledních týdnech ukázala jako velice silná. Bez milosti drtí vše, co si o to říká a vypadá to, že se teprve procvičuje. Tato skupina má dokonce svou složku i v České a Slovenské republice. Pojďme si prohlídnout jejich nejnovější aktivity!

26 leden 17:25 Anonymous CZ na svém FB napsali: OSA.CZ DOWN...
26. leden Hackeři Anonymous: Poslanci, dejte tady věci do pořádku, jinak to uděláme za vás
25. leden Novinky od Anonymous Czech Republic
24. leden Slovenské hnutí Anonymous napadlo stránku Strany 99%
23. leden Aktivisté Anonymous vyhlásili „polskou revoluci“
22. leden Vzkaz Anonymous CZ: Přidejte se

Black Power

2012-01-25T11:29:00.000+01:00

Black Power Mixtape 1967-1975

60. – 70. léta znamenala pro řadu obyvatel Ameriky revoluci. Černošská komunita se razantně přihlásila o svá práva. Nejednalo se jen o rasový význam, ale zejména o ekonomický a politický systém. Hnutí Black Power začalo zakládat politické a kulturní instituce, aby podpořilo společné zájmy černochů a vyzdvihlo tak své hodnoty. V té době se švédští novináři rozhodli o tomto hnutí natočit dokument. Ze své vnější perspektivy pořídili fascinující nahrávky těch, kteří ve své době hodně znamenali: Stokely Carmichael, Bobby Seale, Huey P. Newton, Angela Davis, Eldridge Cleaver ad., stejně jako aktivity skupiny Black Panther. (oficiální text distributora)

DOWNLOAD

TORRENT

TITULKY

(zatím nenalezeny)

Dvě nové pecky z dílny Křik z ticha!

2012-01-25T00:53:00.001+01:00

Právě vyšly dvě nový alba z Křikzticha dílny (diy hip hop se
socio/politicko/psycho textama z jihlavy), poslechnout a stahovat si
je můžete zde:

Kolona - ∞ ( http://krikzticha.bandcamp.com/album/- )

Smrd - Barák.Sürky.Mimikry (
http://krikzticha.bandcamp.com/album/bar-k-s-rky-mimikry )

K zakoupení budou na koncertech v rámci tour, nebo si o ně napište.
Info zde: http://krikzticha.wordpress.com/

30.1 – Praha – Café Na Půl Cesty
31.1 – Hradec Králové – 4ka
1.2 – Děčín – Biograff’s
11.2 – Otrokovice – Na Poště

Pravda o MMF

2012-01-25T00:35:00.001+01:00

Dnes mi přišla zajímavá prezentace o MMF (Mezinárodním Měnovém Fondu), mezinárodně znám také jako IMF.
Pro ty z vás, kteří nemají příliž představu o jakou organizaci se jedná, jak se prezentuje na veřejnosti a jaké jsou její skutečné cíle doporučuji si STÁHNOUT.
Taktéž přikládám 50ti minutovou reportáž.

Promoe

2012-01-24T11:39:00.006+01:00

DOWNLOAD ALBUM

First Earth: Uncompromising Ecological Architecture

2012-01-19T09:42:00.000+01:00

Dokumentární film o hnutí za masívní změnu paradigmat ve stavění přístřešků - budování zdravých domů starobylými spůsoby, ze samotné země, o životě spolu jako za starých dob, znovuvytváření dedin.
Audiovizuální manifest nafilmovaný během čtyř let na čtyřech kontinentech FIRST EARTH nám ukazuje, že domy ze země jsou nejzdravějším bydlením na světe. Je naší povinností přetransformovat rozširující sa předměstí na eko-vesničky, na nový sen..

Michael Reynolds v NTK

2012-01-19T09:15:00.000+01:00

Přednáška Michaela Reynoldse v Národní technické knihovně v Praze

Těžaři v Brazílii upálili osmiletou dívku z domorodého kmene, prý pro výstrahu

2012-01-13T17:33:00.002+01:00

Zajímavý dnešní článek z novinky.cz, který poukazuje, kam až je těžařská machinérie schopna pro zisk zajít.
Nemám Slov..

Bayer - Myslivec aneb HLASY LESA

2012-01-10T00:44:00.000+01:00

Spojení (Making the Connection) a pozvánka na VeganFest

2012-01-09T10:54:00.000+01:00

V únoru bude v Brně celý měsíc probíhat VeganFest, festival zdravého a etického životního stylu.

Měsíc únor se bude v brněnských ulicích, klubech a restauracích nést ve znamení zdravé a etické volby. Budeme moci poškádlit naše chuťové pohárky, pro některé, doposud neznámými chutěmi. Dozvíme se více o této zdravé kuchyni pomocí přednášek, filmů a workshopů. Společně také nahlédneme za pozadí potravinářského a lékařského lobby, které nám před tuto volbu staví mediální zeď.

Na festivalovém youtube kanálu je možné zhlédnout filmy a videa, která se budou v průběhu festivalu promítat. Dále pak snímky, které budou pouze online a taktéž jednotlivé přednášky a workshopy, které budeme v průběhu festivalu natáčet.

Těšte se
(copy from veganodaktyl)

Ektor - Právo žít (prod. DJ Wich)

2012-01-03T11:57:00.002+01:00

Was tun, wenn's brennt? (2001)

2012-01-02T15:22:00.000+01:00

Na opuštěném sídle v současném Berlíně exploduje dvacet let stará bomba. Důkazy usvědčují známou, dnes již zaniklou, anarchistickou skupinu z 80. let. Policie začne pátrat po jejích členech a šest bývalých rebelů se znovu spojí, poprvé po 12 letech, aby vymysleli plán na záchranu před spravedlností. Znovu si připomenou své ideály z mládí a musí je porovnávat se svým nynějším životem. Nový oheň a náboj zapálí nejen téměř zapomenutá přátelství.

DOWNLOAD

DOWNLOAD2

TITULKY

TORRENT

D.I.Y. Jak si vyrobit vlastní peněženku

2012-01-02T15:03:00.001+01:00

Po dlouhé době zasejc nějaký D.I.Y. návod.
Tentokráte "Jak si vyrobit vlastní peněženku".

Sami podporujeme kapitalistický systém tím, že užíváme ve všedním životě jeho měnu. Proč tedy utrácet peníze za něco, co nám napomáhá tuto měnu vlastnit a pracovat s ní? Udělejme si vlastní peněženky - pro zábavu či k účelu.
Také je to vhodná VEGAN alternativa jak nevlastnit kožené šrajtofle..
Odkaz na 3-dílný videonávod je ZDE

hezké Vánoce bez násilí

2011-12-24T11:17:00.001+01:00

Vánoce jsme nazvali svátky klidu, míru a lásky. Tyto svátky jsou dnes ale bohužel také obdobím bolesti, strachu, boje o přežití, nemocí a smrti, které způsobujeme kaprům - cítícím živým bytostem. Zamyslete se nad tímto vánočním paradoxem a položte si otázku, zda nechcete letos oslavit raději Vánoce bez násilí.

Adolf Hilter Revival

2011-12-20T14:04:00.000+01:00

V české kotlině se čas od času zjeví lidé, kteří umějí do řad těch, kdo chtějí ohrožovat svobodu ostatních, pálit nejen kameny či pěstmi, ale i sžíravou satirou. Hry Voskovce a Wericha jsou sice legendární a pořád mají co říct, ke dnešku se však vyjadřovat nemohou. Naštěstí se podobného úkolu chopila současná mladá generace. Divadelní soubor Ztracená existence, který je proslulý především tím, že mu není nic svaté a je ochotný bavit diváky i za cenu vlastního ztrapnění či roztrhání těla, si opakovaně střílí ze současných projevů fašismu.
Na letošním May Day festivalu měli návštěvníci a návštěvnice možnost z repertoáru Ztracené existence shlédnout nejen hru Vandaska, která si utahuje z Dělnické strany a jejího vůdce, ale i scénku Adolf Hilter Revival. Ta ukazuje zvukovou zkoušku jedné obyčejné české náckovské kapely. Některé hlášky opravdu stojí za to. Ansámbl například váhá, zda je vhodné uvést hned za sebou písně Čechy Čechům a Slovani na Sibiř. Těm, kdo scénku na May Day propásli, doporučuji následující video.
Článek jsem sprostě zkopčil z hahaha.antifa.cz - snad se na mne nebudou zlobit..

Hon na punks v Indonésii

2011-12-19T01:23:00.000+01:00

14.12 ráno se objevily informace na zahraničních webech o zásahu policie na punkový koncert v Indonésii v provincii Aceh (tady). Dnes ráno o tom informují i česká média (tady a tady). V této indonéské provincii platí již nějakou dobu muslimský zákon šaría a místní vláda apolicie pořádá hony na alternativní mládež, kterou poté zostudí a posílají na převýchovu (studium koránu atp.). Pokud to i ty považuješ za porušování lidský práv, můžeš se připojit k petici nebo napsat nesouhlasný e-mail na indonéskou ambasádu vPraze.

7.leden 2012 gig ve Futře

2011-12-14T15:59:00.001+01:00

více info na FUTRA.cz

Nejlepší film, jaký byl kdy prodán

2011-12-08T11:37:00.001+01:00

Režie:Morgan Spurlock

Hrají: Morgan Spurlock, Peter Berg, Noam Chomsky, Brett Ratner, Quentin Tarantino

Před sedmi lety byl americký snímek Super Size Me o fast-foodových řetězcích a jejich vlivu na naše zdraví jedním z divácky nejúspěšnějších dokumentů. Jeho režisér Morgan Spurlock ho totiž pojal jako velkou sebeironickou komedii. Nyní přichází s novým filmem s ještě podivnějším názvem Nejlepší film, jaký byl kdy prodán. S vervou sobě vlastní se v něm strefuje do světa reklamy a marketingu, který nás obklopuje doslova na každém kroku. Jak je pro Spurlocka typické, dělá to na vlastní kůži a pokouší se svůj právě natáčený film proměnit v největší obchodní úspěch filmové historie. „Ve filmu se zabýváme světem product placementu, marketingu a reklamy. Když jsme film vymýšleli, napadlo nás, že bychom si od zmiňovaných značek skutečně mohli nechat platit. Ve filmu bychom jim poskytli skutečnou skrytou reklamu a oni by nám za její pitvání ještě zaplatili,“ vysvětluje Spurlock režisérský záměr a nadšeně dodává, „A to se také stalo, což je úžasné.“ Film byl skutečně financován výhradně ze skryté reklamy.
Download i s titulky

Týden lidských práv a koncert zeměžluč

2011-12-04T17:33:00.000+01:00

článek pana Nohavicy - k pobavení či zamyšlení..

2011-12-04T17:23:00.002+01:00

Freonový duch (1990)

2011-12-04T14:48:00.000+01:00

Už z názvu může být jasné, že tématem této strašidelné komedie, adresované nejen dětem, ale i jejím rodičům, je dnes tolik diskutovaná věc okolo ekologie a znečištění ovzduší na naší planetě. Česká filmová ekologie ve svých začátcích.
Stahuj ZDE!

Nedovedu Pochopit.....(antifa Video)

2011-12-04T14:39:00.000+01:00

Forks Over Knives (2011)

2011-11-26T16:01:00.002+01:00

Co se s námi stalo? Přes nejpokročilejší lékařské technologie jsme nemocnější než kdy jindy. Případy cukrovky raketově rostou, zejména mezi naší mladší populací. Polovina z nás bere nějaký předepsaný lék a nejzávažnější lékařské operace se staly běžnou praxí. Srdeční onemocnění, rakovina a mrtvice jsou tři hlavní příčiny úmrtí, ačkoliv každý rok vynakládáme miliardy korun na boj s těmito nemocemi. Mnoho lidí trpí dalšími degenerativními onemocněními. Mohlo by existovat jedno řešení na všechny tyto problémy? Řešení tak obsáhlé a zároveň tak jednoduché, že je záhadou, proč ho více z nás nebere vážně?

Dokumentární film 'Raději vidličky než nože' popisuje výzkumnou práci doktorů Colina Campbella a Caldwella Esselstyna. Doktor Colin Campbell je nutričním vědcem na Cornellově univerzitě a doktor Esselstyn špičkovým chirurgem a šéfem centra pro léčbu rakoviny prsu na světoznámé Clevelandské klinice. Oba nezávisle na sobě a za použití jiných výzkumů dospěli ke stejnému závěru: živočišné potraviny jsou špatné pro naše zdraví a jejich vyloučením z našeho jídelníčku můžeme nejenom zastavit, ale i uzdravit ty nejzávažnější západní choroby.

Zajímavosti: Časopis Variety o filmu napsal, že je přesvědčivý, radikální a výbušný, známý filmový recenzent Roger Ebert řekl, že ho film přesvědčil, a zpěvák Ozzy Osbourne po jeho shlédnutí přestal jíst maso.

Koukej ONLINE

Download:
http://www.fileserve.com/file/z68ctmt/taste-fok.avi
---or---

http://www.uloz.to/10492355/forks-over-knives-2011-m4v

---or---
http://www.filesonic.com/file/3150447114/taste-fok.avi
---or---
http://www.wupload.com/file/1977451912/taste-fok.avi
---or---
http://www.megaupload.com/?d=VEZ41ELT

Torrent:
http://onebigtorrent.org/torrents/12214/Forks-Over-Knives--2011

Titulky:
Nejsou.

Pár věcí o freeganismu a dumpsterdivingu

2011-11-25T01:09:00.028+01:00

Podařilo se mi posbírat pár zajímavých článků ohledně freeganismu a dumpsterdivingu:

1:Freegani: Jíme z kontejneru; Značka dobrovolně
I takový lifestylový magazín jako je brněnský Toplife se neubránil lákavému tématu "freeganismus". Reportáži sepsané, jak jinak než mainstreamovým stylem, s názvem: "Freegani: Jíme z kontejneru; Značka dobrovolně," je věnováno v říjnovém čísle celkem dost místa. Nachází se na stranách 10 až 16 a vzniknul za malého přispění KolektivuProZvířata.
http://itoplife.cz/toplife/2011_10/Default.html

2:ČT o plýtvání potravinami a dumpster divingu
Před nedávnem byl na ČT odvysílán zajímavý díl pořadu Kosmopolis na téma plýtvání potravinami. Zhlédnout jej můžete zde.
Reportáž o dumpster divingu se objevila také v Týdnu v regionech 14.5. zde (druhá reportáž).

3: Reportáž Radima Nejedlého z Českého rozhlasu o freeganismu
Eva, Pavel a Honza nastupují do autobusu mířícímu k velkému nákupnímu centru. Jedou bez nákupního seznamu. Zboží, které si povezou domů, nehledají v regálech supermarketu, ale v kontejnerech za ním.
Celý článek ZDE

„Veškeré komodity - novinami počínaje, potravinami konče - jsou produkovány levně, ale prodávány za vysoké ceny. Velké množství zboží je pak vyřazeno z prodeje. Výrobci a prodejci, kteří záměrně navyšují produkci, aby jim neunikl jediný potenciální prodej, berou náklady na vyhozené zboží jako cenu za podnikání.“ Takto popisuje server freegan.info jednu ze základních pohnutek, která vede freegany k recyklaci vyřazeného zboží.

Audio záznam pořadu Zakázané ovoce (záloha) ve formátu mp3 na stránkách ČRo.

Přemýšlej!

2011-11-24T02:14:00.001+01:00

pár Bonusových klipů

2011-11-23T15:48:00.001+01:00

Bonus: Ztracime cas from konec civilizace on Vimeo.

GATTACA + REMEK minitour listopad.2011

2011-11-22T14:26:00.000+01:00

Wha Me Eat - Macka B OFFICIAL VIDEO

2011-11-15T00:56:00.000+01:00

Pecka! Srdcová záležitost. Nejlepší (dle mého názoru) reggae buřič a jeho parádní song se dočkal i ofišl videoklipu. ČEKUJ!

Zajímavý článek o rychlém řešení globál. oteplování

2011-11-15T00:43:00.001+01:00

Před nedávnem se mi od jedné mojí známé dostal do rukou(očí) článek z netu z jednoho esoterického serveru. Já tyto věci moc nečtu a tak jsem přesně nechápal oč té mé známé jde, ale nedalo mi to a přečetl jsem si to a velice mne to zaujalo, proto sdílím o 106 :). Kdo na esoterické věci moc není tak ať si v hlavě filtruje hlášky o bohu a o nebi atd. ale jinak musím uznat, že je to zajímavé.

Zde je tedy onen článek:

Můžeme se připravit na dopady globálního oteplování?

Nejvyšší Mistryně Ching Hai, světově uznávaná duchovní učitelka, humanitární aktivistka a umělkyně, přichází s naléhavým vzkazem:
Dost o problému, ale na tento problém máme řešení. Není to moc brzy, ale ještě stále není příliš pozdě, ještě stále můžeme zachránit náš domov, naši planetu.

1. Veganská kuchyně

Řešení číslo jedna je veganství, bio veganství. Veganství zachrání náš svět. Vylíčím vám postupně, jak veganství může zachránit náš svět. Jsou to naštěstí snadné kroky, které můžeme podniknout. Pro vaši informaci je vyjmenuji.

V mnohých oblastech, kde nyní vidíme devastující vliv klimatických změn, jako je tání Arktidy, potápění pevniny, nedostatek vody z roztátých ledovců a dokonce vzrůstající počet bouří, toto přímo souvisí s rostoucí teplotou Země. Proto musíme planetu především ochladit. A nejlepší způsob, jak zastavit globální oteplování, je zastavit produkování skleníkových plynů, které teplo způsobují. Je to logické, ne? Ano.

Již víme o úsilí snižovat emise například z průmyslu a dopravy. Ale změny v těchto sektorech vyžadují dlouhou dobu, více než si můžeme dovolit při této rychlosti oteplování, v tuto dobu.

Jeden z nejefektivnějších a nejrychlejších způsobů ke snížení teploty v atmosféře je omezení produkce metanu. Metan, nejenže zachycuje 72krát více tepla než uhlík, také uniká z atmosféry mnohem rychleji než CO². Když tedy zastavíme produkci metanu, atmosféra se ochladí mnohem rychleji, než kdybychom zastavili produkci oxidu uhličitého. Víte co myslím? Bio veganství bude mít prospěšný ochlazující vliv, protože sníží produkci metanu a dalších skleníkových plynů, které jsou pro naše přežití smrtelné.

2. Odstranění metanu

Můžeme začít tím, že snížíme největšího producenta metanu na světě, tím je chov zvířat. Abychom tedy planetu co nejrychleji ochladili, musíme přestat konzumovat maso, abychom zastavili průmysl chovu hospodářských zvířat, a tak zastavili tvorbu skleníkových plynů, metanu a dalších toxických plynů z živočišného průmyslu.

Kdyby všichni na světě přešli na tento jednoduchý, ale nejúčinnější způsob stravy bez živočišných produktů, pak bychom okamžitě odvrátili vliv globálního oteplování. Pak bychom měli skutečně čas přijmout déle trvající opatření, jako jsou ekologičtější technologie, abychom také odstranili oxid uhlíku z atmosféry.

Proto, pokud zanedbáme zastavení produkce masa, všechno toto ekologické úsilí bude, co se týče účinku, znehodnoceno nebo můžeme ztratit planetu ještě dříve, než budeme mít příležitost instalovat jakoukoli ekologickou technologii, jako je větrná energie nebo sluneční energie nebo více aut na hybridní pohon.

Prosím, mějte také na paměti, že zveřejnilo-li se o hospodářských zvířatech, že produkují 18 % všech skleníkových plynů, což je více než veškerá doprava ve světě, je to ve skutečnosti podhodnocené, protože propočty z poslední doby uvádějí, že způsobují pravděpodobně více než 50 % všech emisí.

Zopakuji to. Bylo přepočítáno, že hospodářská zvířata pravděpodobně produkují více než 50 % všech emisí. Více než 50 % pochází z živočišného průmyslu. Toto bylo řešení číslo jedna.

Skleníkové plyny:

chov hospodářských zvířat 18 %
doprava 15 %

Hospodářská zvířata jsou největším zdrojem znečištění skleníkovými plyny.

Odstranění dalších plynů

Kromě metanu jsou vypouštěny v živočišném průmyslu také další smrtící toxické plyny. Tvoří největší zdroj (65 %) veškerého oxidu dusného, skleníkového plynu s 300krát výhřevnějším potenciálem než CO2. Vypouští také 64 % veškerého čpavku, který způsobuje kyselé deště, a sirovodík, smrtelný plyn.

Oxid dusný je přibližně 310krát škodlivější než CO2.

Proto zastavení chovu hospodářských zvířat znamená odstranění všech těchto smrtelných plynů, a také metanu.

3. Zastavení mrtvých zón

Za třetí: zastavení mrtvých zón. Zastavením živočišného průmyslu získáme další ohromný prospěch. Mrtvé zóny v oceánech jsou například způsobovány hlavně hnojivy vytékajícími ze zemědělství, využívanými hlavně na krmiva pro zvířata.

Mrtvé zóny jsou vážnou hrozbou oceánských ekosystémů, mohou být však obrozeny, pokud je přestaneme znečišťovat našimi aktivitami spojenými s živočišnou produkcí. Přestaňme také lovit ryby, pak se podmořský život vzchopí. Od doby, co dochází k velkým výlovům ryb, zmizely sardinky z pobřeží v Namibii, erupce škodlivých plynů vytvořily mrtvé zóny, které ničí ekosystémy v oblasti, kvůli absenci tohoto prostého, ale ekologii prospěšného, mocného druhu. Dovedete si to představit? Jen sardinek. Musíme tedy zastavit rybolovy, a také produkci všech zvířecích produktů, abychom ochránili naše žijící oceány a vodní zdroje, které jsou zásadní pro naše přežití. Vy to víte.

4. Zastavení degradace půdy

Za čtvrté: musíme zastavit degradaci půdy. Můžeme to udělat. Degradace půdy je další z vlivů klimatických změn, který je spojen s hospodářskými zvířaty, opět. Například v Mexiku uvedly nedávné výzkumy, že 47 % vaší půdy přes namáhavou dřinu bylo degradováno, stala se z ní poušť, kvůli škodám způsobeným chovem hospodářských zvířat. A dalších 50-70 % Mexika je do určité míry postiženo suchem. Vypásání dobytkem, který zabírá téměř 1/3 suchozemského povrchu naší Země, je hlavní příčinou degradace a dalšího poškození půdy a je zodpovědné za téměř 50 % erozí země. Musíme zastavit spásání dobytkem, abychom ochránili naši půdu a zachránili náš život.

5. Zastavení nedostatku vody

Za páté: můžeme zastavit nedostatek vody. Jelikož sucho trápí větší a větší část populace, nemůžeme si dovolit plýtvat vodou. Produkce masa spotřebovává velké množství vody, jak víte. Obilí zkrmené dobytkem ztrácí 90 % své původní energie. Je potřeba 1200 galonů (5455 litrů) čerstvé, dobré, čisté vody na produkci jen jedné porce hovězího masa. Naproti tomu celé veganské jídlo potřebuje pouze 98 galonů (445 litrů) vody. Což je méně o více než 90 %. Chceme-li tedy zamezit nedostatku vody a uchovat vzácnou vodu, musíme přestat spotřebovávat živočišné produkty.

6. Zákaz odlesňování

Za šesté: můžeme zastavit odlesňování. Musíme odlesňování zakázat. A musíme sázet více stromů, samozřejmě. Kdekoli se vyskytuje eroze nebo je volná půda, musíme tam sázet stromy. Odlesňování je také ve velké míře poháněno produkcí masa. Odhady OSN jsou takové, že odlesňování tvoří přibližně 20 % skleníkových plynů, téměř veškeré odlesňování se provádí v souvislosti s produkcí masa. 80 % vymýceného Amazonského pralesa je určeno pro pastviny, aby se zvířata připravila na jatka, a zbytek je vyséván sójou, která se většinou také používá pro krmení zvířat. Tedy zastavení produkce živočišných produktů znamená ochránit naše cenné pralesy, plíce naší Země a rozhodující faktor k našemu přežití.

7. Snížení finančních nákladů

Za sedmé: musíme snížit finanční náklady. Naši lídři mají obavy z nákladů na snížení klimatických změn. Nicméně, dobrá zpráva je, přejde-li svět na stravu s malým množstvím masa nebo bezmasou stravu, stravu bez živočišných produktů, pak snížíme náklady na polovinu nebo více. To znamená, že ušetříme desítky trilionů amerických dolarů. Přešel-li by svět na veganskou stravu, ušetřili bychom 80 % nákladů nebo přibližně 32 trilionů amerických dolarů.

8. Minimalizování zdravotních nákladů

Za osmé: musíme minimalizovat zdravotní náklady. Zdravotní riziko při jezení masa je v dnešních dnech zřejmější a zřejmější. Dobytku jsou běžně podávána enormní množství hormonů a antibiotik, která, když se pak konzumují v podobě masa, mohou poškodit lidské zdraví. Na jatkách se také vyskytují toxické odpadní látky, jako je čpavek a sirovodík. Tyto toxické látky způsobují úmrtí mezi zaměstnanci kvůli jejich extrémní jedovatosti.

Jako takzvaná potravina je maso zkrátka jedno z nejnezdravějších, nejjedovatějších, nejnehygieničtějších věcí, které mohou lidé požívat. Nikdy bychom neměli jíst maso, pokud milujeme a staráme se o naše zdraví a náš život. Bez masa budeme žít déle, zdravěji, budeme moudřejší.

Vědecky bylo prokázáno, že maso způsobuje různé druhy rakovin, také nemoci srdce, vysoký krevní tlak, infarkty a obezitu. Seznam pokračuje a pokračuje. Všechny tyto nemoci zabíjejí miliony lidí každý rok. Miliony lidí umírají kvůli nemocem způsobeným masem a další miliony také vážně onemocní a stávají se invalidními. Tragediím, které způsobuje masitá strava, není konce. Nesmíme jíst maso. Teď už by nám to mělo být jasné díky všem vědeckým a lékařským důkazům. Prosím, přestaňte jíst maso. Jen kvůli vašemu zdraví. Chcete žít dlouho kvůli vašim dětem a vašim vnoučatům a chcete být zdravější.

Ani jsme nezmínili špinavé prostředí, omezené životní prostředí, ve kterém zvířata pobývají, dokud nejsou zabita, které podporuje přenos nemocí, jako je virus prasečí chřipky. Ve skutečnosti jsou některé přenosné nemoci z masa, například lidský druh nemoci šílených krav, tragicky smrtelné ve všech případech. Kdo se dostane s nemocí šílených krav do kontaktu, je odsouzen k smrti, smutně a žalostně. Další nákazy, jako je E. coli, salmonela atd., mohou také způsobit vážné zdravotní potíže, dlouhodobá poškození, někdy dokonce vedoucí k smrti.

V krátkosti, prostě když řekneme masu ne, budeme bohatší, zdravější, a co je nejdůležitější, budeme moudřejším člověkem a velkým hrdinou. Protože je to jediný včasný způsob, jakým zajistíme přežití našich dětí a vnoučat.

Závěr

Abych zakončila svoji zprávu: respektovaní, ctihodní, moudří, drazí, vážení diváci, nyní můžeme vidět, jak naléhavé je zastavení oteplování planety pomocí té nejekologičtější z ekologických politik a činů, nejsoucitnějšího, nejhrdinnějšího, životy zachraňujícího činu, kterým je veganská strava, bio veganská, abych byla přesná. Je také lepší pro vaše zdraví. Je to dlouhodobé pojištění proti klimatickým změnám. My musíme být tím řešením a povzbudit ostatní všemi přesvědčivými a podpůrnými vědeckými, fyzikálními i morálními údaji, které máme k dispozici, aby udělali totéž.

Přijetí rostlinné stravy může zastavit až 80 % globálního oteplování, odstranit hlad ve světě, zastavit války, napomoci míru, uvolnit vodu Země a také mnoho dalších vzácných zdrojů, hodit záchranné lano planetě i lidstvu. Zkráceně, velice rychle to zastaví mnoho globálních problémů, kterým teď právě čelíme. Proto je životně důležité, abychom změnili náš životní styl. Je velice snadné to udělat, být příkladem k následování pro ostatní a udělat svůj díl v přenesení pozornosti veřejnosti na naléhavost klimatických změn a jejich řešení. Především stravovat se vegansky, abychom uchovali naši vzácnou planetu. Je na čase činit, co říkáme, jelikož nám už teď nezbývá moc času.

Z toho, že jste sem dnes přišli, je jasné, že již mnozí víte, že záležitosti, kterým čelíme, jsou velice naléhavé a musí být okamžitě vyřešeny. Děkuji všem státníkům, lidem zastupujícím média, mluvčím, účastníkům konference, dámám a pánům za váš čas a zájem, že jste sem dnes přišli. A děkuji všem vznešeným lidem, kteří přispěli k organizaci této probouzející události. Skutečně si cením vaší upřímnosti a ochoty se připojit k těm, kteří mají stejný cíl, za to, že informujete veřejnost, a že chcete provést rychlé činy. Společně můžeme uvést nový Zlatý věk, ve kterém všichni budeme moci žít se vznešenými vlastnostmi lásky a tolerance, což bylo zamýšleno, žít podle zásad nenásilí a odpuštění, být vzorem lidské úrovně ctnostného života, čestného života a žít udržitelnější život v míru, radosti a harmonii mezi sebou, se všemi spoluobyvateli, lidmi, zvířaty, rostlinami, stromy stejně. Jsem si jista, že tato konference velmi přispěje celosvětovému úsilí všech národů zachránit naši planetu. Jsem srdečně vděčna všem, kteří se podílejí na tom, aby se to stalo skutečností. Nechť Nebe žehná vám, vašim milovaným i vašim zemím. Nechť je všechno vaše vznešené úsilí požehnáno skvělým úspěchem!
Výňatek z videokonferencí s Nejvyšší Mistryní Ching Hai
Nemůžeme se moc připravit. Můžeme jen čekat a sledovat, protože nevíme, kdy na nás udeří a kde a co si vůbec máme připravit. I když si nashromáždíme nějaké jídlo a podobně, není to vždy k užitku. Jen to zhoršuje nedostatek potravy ve světě. Takže můžeme jen spoléhat na dobrou karmu, kterou můžeme vytvořit. A tu dokážeme vytvořit.

Můžeme se zachránit právě nyní tím, že se obrátíme na vegetariánskou stravu, což je laskavé, což je velmi soucitné, a tím, že budeme soucitní k druhým, Nebe projeví soucit k nám. Zákon příčiny a následku je vždy zcela spravedlivý. Takže tou jedinou věcí, kterou se můžeme zachránit, je to, že budeme soucitní, že změníme svůj život na vznešenější a laskavější.

Žádné maso, žádné zvířecí produkty, pak budete moci vidět okamžitou změnu počasí. Vše se vrátí do mírumilovnější hojnosti, protože Nebe je milosrdné a my musíme začít být milosrdnými jako Nebe, pak budeme moci zakoušet Nebe. Není zde jiný způsob, jak zabránit pohromě, jako je tato. To je to jediné, co vám mohu poradit. Způsob, jakým nyní jednáme, je destruktivní ve všech možnostech - fyzicky, duševně, vědecky, morálně - což je všechno špatně.

Způsobujeme druhým utrpení; nemůžeme na oplátku očekávat štěstí. Musíme dělat opak toho, co děláme právě nyní, pak bude výsledek pozitivní. To, co jsme dělali, nám přinášelo neštěstí a potíže a možná masovou destrukci ve velmi blízké budoucnosti. Takže, pokud chceme změnit směr, musíme změnit naše činy, protože každý skutek vyvolává další reakci. Takže, pokud chceme mít dobrý výsledek, musíme začít dělat dobro. Buďte vegany, buďte ekologičtí a konejte dobré skutky.

Když mi bylo kolem třiceti let, tak jsem jako vládní úředník plánoval a zaváděl naši národní environmentální politiku. Nyní jsem profesorem. Zde je má otázka: Ačkoliv je globální oteplování velice závažnou a naléhavou záležitostí pro lidstvo, máme mnoho potíží s jejím řešením, v důsledku nespolupráce některých zemí. Mohla byste nám prosím říci, jaká krizová opatření by měla vláda provést v případě, že se nám nepodaří zastavit globální oteplování?

Děkuji, profesore Kime, že jste se k nám dnes připojil a že jste položil tuto moudrou otázku, která je velmi, velmi důležitá. Prosím, ještě neztrácejte naději. Stále ještě máme šanci zastavit globální oteplování a měli bychom být optimističtí. Nemáme mnoho času, ale stále ještě nějaký máme. Ačkoliv je změna trochu pomalá v některých případech, my mezitím děláme to nejlepší zaváděním nejrychlejší a nejefektivnější metody k odvrácení klimatické změny.

My sami musíme přejít na veganskou stravu, abychom se stali součástí řešení. Mimo to, tento soucitný životní styl podporuje přirozenou harmonii a mír. Pokud budou všichni vegany, pak bude spolupráce mnohem snazší, nemyslíte? Protože lidé se stanou více mírumilovnými. Budou moci myslet jasněji, takže spolupráce bude snadnější záležitostí.

Abychom pomohli vládě uskutečnit změnu, kterou by se mohla vyhnout takovému krizovému řízení, můžeme psát dopisy vysvětlující, proč je veganská strava řešením pro planetární krizi. To je nejpraktičtější cesta k prevenci budoucích pohrom způsobených globálním oteplováním, protože rostlinná strava je udržitelnější a uvolňuje půdu, která může být využita k pěstování plodin pro lidi. Navrací to rovnováhu našich oceánů a lesů a chrání naše omezené přírodní zdroje. Toto je skutečně nejlepší způsob, jak obnovit naše životní prostředí a zajistit nejvyšší stupeň míru.

Děkuji, pane, za váš zájem. Tak prosté řešení: být veganem. To je ono.
Kvůli mým cestám nejsem bohužel schopna odpovědět na vaše dotazy. Máte-li nějaké, ráda na ně odpovím, jak nejlépe budu moci později na Supreme Master Television. Nebo se můžete připojit k internetu na www.SupremeMasterTv.com, kde získáte požadované odpovědi na své otázky. Děkuji za vaši pozornost. Děkuji za vše, co děláte pro planetu. Konec.

(Přišlo e-mailem, odkaz na text, videozáznam je ke shlédutí na http://suprememastertv.cz/)

Nejvyšší Mistryně Ching Hai
Stránky v českém jazyce: http://suprememastertv.cz/, http://www.spojenisbohem.cz/
Informace o Ching Hai na Wikipedii (anglicky): http://en.wikipedia.org/wiki/Ching_Hai

Špáňo 2010

2011-11-13T18:38:00.000+01:00

D:Dan , Be: pan Bao, Bu: paní Bab, L: Lucka

Pondělí 19.7.

D: Skóre dne? Zatím tady mámepavučinu, ovcomedvěda, který chodil po dvou, někoho jedoucího vornitoptéře, či nomádský hajzl. A ještě nejsme zcela u konce.Uff. On the road again! A jak to začlo? Inu... „Jedem doŠpáňa.“...,“Jo, jedem do Špáňa.“...“Tak jo.“...No atak jedem. Paní Bab, pan Bao, Lucka a já. Odjíždímě již vneděli, s Luckou ještě na koncert do Ovy – Nine Eleven, PlešatáZpěvačka, Sheevy Yoga. Užíváme si okružní jízdy po Ostravě,kdy se tahá apec SY sem a tam, z klubu do zkušebny a nazpět anakonec koncík kolem půl desáté začíná a první to odpálíPlešatá, jejichž metal se mi moc líbí, snad brzy něco nahrají.Pak kecám s Maňou, kterého klovnul bernardýn, asi když mu chtělvzít soudek s rumem, či co. Druzí na to jdou Sheeva Yoga – vidímje po hodně dlouhé době a navíc s Markem Synhystemi, cobyhoblířem druhé kytary. A dojem? Kurva že nakopávají prdel, SYse mi líbili dneska asi nejvíc. Pak už jdou na řadu frantíci aje to super, i se zvěří, líbí se mi to, ale už jsem nějakunavený. Po koncertě jedu s Franem do Orlové odvézt apec, dokrálikárny se poté, po jistých zmatcích, dostává i Lucka amůžeme vyrazit. Louč se známými i méně známými, či zcelaneznámými. Blízkými, co za chvíli budou daleko atd.. Až nakonec– kolem tři čtvrtě na tři ráno – vstupujeme na Cestu.Vypínám mobil a jdu spát...

...A v 5 ráno vúterý se probouzím, po příjemné noci, kdy byla obloha posypánahvězdami jako buchta cukrem, u cesty do Lons le Saunier, párkilometrů za Besanconem. Ale to už byl samozřejmě jiný spánek.Co se dálo mezi tím? Každopádně Bedya s bibibibababbbBubu užraliech! že

velký kus cesty – rizpekt! Českédálnice – tukátra, tukátra, ratatatatatatata, šššš, u!Německé – konstantní. Tak šest zastávek, z nichž poslední vNěmecku – na poslední benzině v dojčlandu – mi trhá srdce.Ještě předtím, samozřejmě kde jinde než u (!+/“&Đ]!!!)Heillbronnu, klasická policejní šacovačka mírnějšího rázu.Be: Nu ale očekávané gumové rukavice nebylyvytaženy, takže jsme si ty drugs přeci jen mohli schovat tam „kdeslunce nikdy nesvítí“..škoda. Už jsem byl nesvůj, žesi ale dali na čas. No a na tej poslední germánské benzině? 4stopaři – 2x Cz, 2x D – směr Avignon jedni a druzí Portugal.Stejný problém, jako my s Mazim na tady téhle – posledníbenzina před Frankreichem a všechny auta jezdí do Baselu a ne doMulhouse. Nemůžeme je vzít a tak se alespoň ptám přijíždějícíchna místo. No, nakonec se loučíme a přejeme štěstí. ZaMulhousem sjíždíme z dálnice na dobře známou nacionálku č.x83a frčíme směr Belfort, cestou míjíme místa, která mi vracíbolestné vzpomínky na pochod z Mulhouse na 30 km vzdálenou benzinuza městem, ty vole – už před třemi roky! Mezi Belfortem aBesanconem stavíme v L´Isle sur le Doubs – malebnost sama, a jakotřešnička na dortu – samoobslužný, multifunkční, totálněmechanický, steampunkový, nomádský vejcohajzl v centru města. Vřece velké ryby. Řeka kousek od hajzlu. Řeka ale čistá. Mynejíst ryby. My jet dál...

...A dál po cestě obdivujemekruháčky poseté flórou a korzetky, či jinými skulpturami. Cestyjsou také občas poseté faunou, ale to se nevymyká situaci u nás.No ale ty kruháčky a vše kolem. Zahradníci zřejmě mají o fachupostaráno. A pak tady máme – štěrkové silnice a čuráky, cojezdí rychle až, až...až z toho máme na předním skle pavučinu,která navíc tak trochu roste. Humpf. No, přístav hledáme déle,až nakonec kotvíme u cesty. Večer těstoviny + lečo a v kliduspánek, ráno nemůžu dospat a tak jsem šel deník dopsat...

Úterý 20.7.

Bu: Vskutku pěknánoc pod hvězdnou oblohou, jak již psal Dan, a vskutku pěkné ráno,připisuji já.

L: A po vskutkupěkném ránu jsme se pěkně nasnídali. Bedya zkonstatoval, že sevzbudil jinde než ulehnul, tudíž zřejmě cestoval. Já s Bubujsme si vyčistily zoubky a Dan nám s velkou starostí, kde skončípěna čnějící z našich úst, připravil jamku hehe. Vyjíždímesměr Grenoble. Cesta poklidná, akorát pavučinka se námrozrostla, snad nepřijde i pavouček, to by bylo zlé. Největšísmažno, spocenost a ulepenost, ale světlý bod, juchů, průzračněčistá horská říčka naproti skalního monstra. Nešlo odolat,nacupitali jsme na mostek, pokochali se krajinkou a mega pavouky nazábradlí, pak už rychlo rychlo se svlažit, při břehu vysedávaliakorát nevraživě vyhlížející frantíci, starající se o násjako o narušitele jejich klídku, cha, nic z toho nebude. Vodanejlepší nejvíc mokrá he. Pocachtali, podováděli a pachtíme sedál. Podél řeky jsme dojeli až do Sisteron, kde jsme se rozhodlispočnout a juknout po místních krásách. Tak akorát směr hrad,na stromech zavěšená nesmírně tenká lanová dráha, hrad zavřena taky drahý, stejně by z toho nic nebylo a beztak se nám nechtělov horku šlapat. S Bedyou jsme se pozastavili nad hrobkou spentagramem, hm zajímavé. Naše kroky vedli dál malebnými úzkýmiuličkami, provoněny kdovíčím, zda mýdlo nebo bylinky,

, ale výsledekbyl bezkonkurenční. Číča sem, číča tam, spousta koček, zjednoho takového domečku vylezl i Buco (kocour bydlící s Danem),je to kulišák. Hlavně POTABLE je pitná heh, třeba pro příště.Jedem dál...krásné aleje podél cest, takoví staří enti, dotoho západ slunce a levandulové políčka po stranách. Takovámoje pohádka. Místo k ulehnutí jsme si vybrali na příjemnémodpočívadle, sice u cesty, ale milé. Dan si našel stromečky prohamak. Všichni spokojení, unavení, napapkaní jdem na kutě ausínáme za melodií reggae, což, jak jsme se dalšího ránadozvěděli, byli Wailers.

D: Bedya cestou nahrad zavýskal „Jů, kůže z hada!“ a s radostí to zvedl, načežzavřískal:“Kurvaa, mrtvý had!“ hehe. Jo Wailers sranda haha,noc byla v pohodě, akorát v křoví nedaleko pořád běhala pozemi sova a dělala největší bordel, pak vyletěla na strom, tamtaky dělala bordel a pak zas běhala po zemi...

Středa 21.7.

Bu:Ráno raníčko, sluníčko nám moc nevyšlo, ale i tak byl hic, taknic. V klídku jsme se nabaštili a vyrazili směr Avignon, zastávkujsme si tam ale nedělali, protože je tam přeci shon a všichni tamtančí na tom mostě... Jeli jsme dále směr Montpeliér těšícese na moře, juchajdá. V Montpeliér nás chytla pěkná zácpa.Jedna paní ji ještě nikdy neměla, tak jí šla v ústrety, ačkolina ni Bedya volal, že holky (i s kufrem) šly jinudy. Ještě, žejedeme tou Felicií, a můžeme po vzoru lidí na skůtrech, sjet nachodník a v pohodě se vyhnout všem těm autům. Příště, ažpojedeme do Francie, všude budou jezdit Felicie, nejvychytanějšíauta. Sklo ani cokoli jiného nám v Čr neopraví, všechnysoučástky zkoupili Francouzi.

Vměstě Séte zavládlo všeobecné veselí. MOŘE!!! Lidé pohoršeněkoukali a posměšně troubili, když se někteří z nás naparkingu převlékali a vystavili své zadky na o(b)div. Moře bylobájo, teplota, vlny a tak všechno... Dan říkal, že se nasmál,když čůral do moře a nemohl přestat a Bedya se tomu taky nasmál(to proto, že zrovna přišli velké vlny a já se nemohl dostat nahladinu, tak jsem to lokal plnými doušky...pozn. Dan). Dan naparkovišti našel mé prsní vycpávky, ještě že tak, nevím, cobych si bez nich počala. Naše další cesty směřovaly doCarcassonne, prošli jsme celý hradní komplex (krom mini placenéhoúseku, který už byl stejnak zavřený), je to tam fakt velké,hafo obchůdků a restaurací, ale i místa, kde se dá hoditchillout jen tak na trávě mězi hradbami. Všechny nás vystihovalsamočistící se záchod (vypadal jako výtah).

Be:Já na to neměl. Sotva jsem povolil knefel u gatí tak se mnezhostil nepříjemný pocit a představa že nepochopím užívánítohoto futuristického celoočistného hajzlíku a omeje se aj semnoua tak jsem zatlačil z5 co už mělo být venku a mizím..

..Zaplatilijsme 5 euro za parking a čus. Těla jsme se rozhodli složit v St.Marie Plage přímo na pláži. Osvěžující moře omývající námnohy, jemný písek, růžové víno značky J. P. Chanet, jídlo,pláž a my...

Čtvtek 22.7.

D:...kolem vilná mládež, občas ryba, nízké nebe, spoko spánek,ráno. Dnešní směr Špáňo a to po pobřeží, se zastávkou vnárodním parku Cap de Creus, což je takový výběžek, hned zestartu Pyrenejského poloostrova. Kotouč začíná žhavit aotevřeš-li okýnko, dostane se ti fénu jak po bazéně nazákladce. Procházíme, resp. Projíždíme vesnicí, jež se zoveUltramort haha. Taky jsem viděl reklamu na V prach cest, kterou jsemkdysi, za těžké prachy kutil s frantíkama. No, samozřejmě, žeto podupali a na ceduli bylo zkomolené Prat de cest. No co už.Krajina kolem je sice vyprahlá, ale fakt pěkná, touhle cestoupřišli na Pyrenéské polopevninu románci, jetě v dobách, kdybohové byli malicherní. Šinem si to po serpentínách, které jsoučasto velmi husté a Bedyovi z toho točení svalnatí ramena. Mněse zase z navigování osvalují bulvy. Chvilku spočneme na vrcholkuještě ve Francii, kde dávám tradiční fintu s pětikačkou(stejná velikost jako jedno eurovka) a mrskáme jí do dalekohledu ačumíme okolo, pak už Hispánsko. Po čase nacházíme odbočku naCap de Creus a jedem. Nahoru, nahorou, nahoru a až úplně nahořeparkujeme auto. Vypadá to, jako by hory kolem a na výběžkuvznikly sopečnou činností. Skály černé, moře modré, paráda.Mimochodem, skály tady jsou ostré, jako číra chaospanků, taknedělejte capiny, možná v příštím geologickém období pofrčíemo, tak trochu změknou, ale teď ještě ne. Čekujem to a je tokrása, pak, že se půjdem svlažit do moře a tak zase nastupujemdo auta (auto = výheň) a jedem směr pobřeží. První zkoušímeLoret de Mar, tak blikající schizo město jsem fakt ještěneviděl, kasína, mafiáni a podobné píčovinky, kam jen okodohlédne. Kupy lidí, španělská zlatá mládež. Bleuárgh!Mizíme. Další štace – Blanes – větší, ale klidnější. Ažna kurvanějakouslavnost, kvůli které se kurvanemůžemdostatnapláž,protože je všude kurvamiliónobjížděk. Beznaděj, zmar. Každýsprávný cruster zaplesá, já čítankový craster nejsem a taklamentuji a zoufám. Nakonec projedem jakési zákaz a vjíždíme nanějakou polní cestu, která je opravdu bizarní, protože tadynikdo nejede naším směrem a všechny auta zabočují kamsi dopole(!!!). Nakonec se vynořujeme v ...de Mar a pláž je hrubá azdejší mládež očividně taky, tak to stáčíme za město, tamje to již v klidu. Vedle v autě probíhá nějaká láska, slečnaje čikovná, my vaříme a kolem nás v jedné chvíli procházíasi jeden milión německých studentů. Bizar! Po sléze jdem spáta když usnem, tak se posléze ubíráme rychlým krokem zpět dovozu, protože začlo chcát. V autě za chvíli nedýchatelno ajeden pomrdaný komár, který nás všechny saje. Vyzkouším snadvšechny polohy tetrisových kostiček a nakonec se zalomuji v L atuhnu. Noc dusná, plná krve, probuzení skvělé, protože siužívám čerstvého (rozuměj čerstvějšího, než v autě)vzduchu venku. Dnes BCN.

Pátek 23.7.

D:Rozlámanost a zatuchlost. Jedem do Barcy, která je jen asi padesátkilásků vzdálená. Juchů, kolem pláže, vypadá to sice nahellstorm, ale nakonec nezachcalo, ba naopak.

Ještěchvile a už si to vaříme Barcou v panu Froggym

Be:tato přezdívka našeho kočáru je namístě, zaprvé se jedná ojeho dokonale maskovací barvu (tipiše grín kolore), jež jest v ČRk nezaplacení pro únik před polís, bo takých máme u nás plnýkotel a zadruhé kaj nedojede tak tam doskáče...

Vařímeasi 2 hodiny, než najdeme místo k zaparkování. Nakonec to házímedo total kopce, kousek od Parku Güell,do kterého vyrážíme. Jo, ještě předtím na nás, nakřižovatce, začne mluvit týpek česky, zajímavé, že?

Park Güellnavrhnul António Gaudí a vypadá to trochu bizarně, občas trochejako koupelnové studio, ale mně se to líbí. Příjemné. Akorátmrtě lidí. Taky jeden nerudný ruský mafián a jedna víla, kterápozději odjíždí na motorce, zavěšená na týpkovi, co měl napravém rameni vykérované logo Mortal Kombat. Horko začíná býtnesnesitelné, lepím jako lepenka politá kondenzovaným sojamlíkem. Uff. Vydáváme se směr Montjüic,kde je taky park, pak také fajne cákací a plynoucí věci, nahořepevnost, dělo a dole olympijský stadión. Mno, taky je tadyhřbitov, na kterém jsou pohřbeni např. Francisco Ferrer, čiBuenaventura Durruti. Chtěl jsem se tam mrknout, ne, že bych se tamchtěl u těch hrobů fotit jako u nějaké modly, ale prostě mněto, coby anarchistu, zajímalo. Někdo se jde podívat na rodný důmSigmunda Freuda, někdo na místo posledního odpočinku anarchistů.No, ale jsme zevloši a tak nestíháme a zavíračka hřbitova jenemilosrdná. Tak se rozhodujem, že zajdem k Sagrada Família, boostatní to ještě neviděli. Cestou procházíme skrz pěknézahrady a pak metro, a to je, díky počasí, asi to nejpříjemnějšína Barceloně. Foťáky, pak Kolumbův monument, moc to rozepisovatnebudu, to spíš další. Každopádně k večeru odjíždíme a pozhruba hodině a půl (+ještě skoro hodina, kdy jsme se vymrdávaliz BCN) to kempíme v Torredembaře, kousek nad Tarragonou. Vypadá tona bouři, ale dneska nejsme s Bedyou safety punx a tak jdem spát napláž – první půlka noci – vítr jak hovado a ksicht plnýpísku, druhá půlka – bájo! Ráno se probouzím a zjišťuji, žespíme v ptačí rezervaci, tak potichu balím a jdu na parkoviště,kde spaly holky. Vyřvává tam z auta flamenco a španěláci tamtrsají o sto šest. No, beru plavky a jdu do moře, které jevýborné! Kolem me se ale nějak začínají kumulovat ryby, ty aleodráží Bedřislav, který se jde cachtat také. Po cachtačceMadR.I.P.!

Be:Pare dodatků k předchozímu dni:

Také to přijetí a parkink v Barcelonce nejni žádná prča. Parkovací fleky sú rozděleny na zelené – což jsou jen pro místní, modré – placené a bílé (občas žluté), což je „povětšinou“ oka, pokud si to neparknete před cajtárnu. To vám můžou auto odtáhnout kajsik do kelu a to bych nikomu nepřál. Takže pokud chcete kajsik parnout tak doporučuji okraje chodníků, kde už někdo stojí a hlavně bacha na různé podjezdy a vjezdy atd. Další věcí jsou semafory – z červené vám rovnou blikne zelená a né jak u nás, že je nejdříve červená, pak červená s oranžovou a pak až zelená. Na některých semafórech vám zase místo zelené naskočí problikávající oranžová, což znamená jeď, ale bacha, jedou i ostatní! A takových různých ptákovin tam je kotel, tak jsme si celkem kákli, než jsme si na to vše zvykli.
Plaža u Torredembary. Nejkrásnější pláž co jsem kdy viděl. Písek jemný jako sen nad ránem. Moře rozbouřené, jež budí respekt a ten vzduch! Večer trochu stíha z velké bouřky. Všichni z města odjíždí pryč. Sic mi Dan říká, že to je normální, ale mi se to moc nezdá. Vítr burácí opravdu silně a danovo story o zaplavené pláži mi moc nedala. Tož otvírám Sangriju, ať je mysl klidnější a spokojeně uleháme s Danem na pláži. Bubu s Luckou lehly k autu, kdyby náhodou začla chcanda.

Ranníprobuzení bylo trochu šokenzí. Ležím sám na pláži. Dan nikde.Jeho věci nikde. Hledám, koukám a nacházím. Dan se po ránučvachtá v mořu. Valím k holkám, pomalu a potichu k nim hodímsvůj spacák pod auto a valím do mořa. Moře bontutti. S Danem sechvilku rochníme a posléze hrajeme Shell Finder I. - Pán lastur.Pár úlovků a valíme k autu. Pak klasika – balení, přebalovánía mé decentní hnojení ptačí rezervace.

...toťz mé ručky vše, co se týče Barce a zbytku dne.

Sobota24.7.

L:Po dni stráveném na cestě nám pan Navigátor hlásí: cílovádestinace – souřadnice La Casika squat Madrid. Parkujem hnedkavedle squatu, posilníme se na schůdku domečku a pak, že jdemedovnitř. Týpek u vstupu si nás pečlivě prozkoumává, co žejsme to zač. Nj, jsme 4 a jsme češi. Dneska tady je jakýshiphopový koncík pořádaný Panteras Negras (Černí panteři).Dan začal shánět Miguela, se kterým jsme byli domluvení naspaní. Miguel je ale kajsi v dupě a dorazí za dvě hoďky. Tak seuvelebujeme na lávce a koukáme co tady. Černoušci všude, pěkněse baví a pusinkujou, venku dokonce nějaká reportáž k tejtoakci. Maj to tady moc pěkný, bar se zajímavými drinky. Bedyaokusil baobabový mok, dobrý to je! Dan si mezi lidmi vyhlídnulPola z Camara de Gas, tak si horlivě povídaj a, tak jako všichnitady, nás upozorňují na starého králíka, co bydlí s Miguelem.Mezitím nám taky spustily hipec nějací španělští hopeři. Noco k tomu, farmářky a gatě nízko u pasu. Bylo by fajn vědět, očem zpívaj. Po nich dvě sympatické slečny, což se mně osobnělíbilo nejvíc. Jinak mně to hudebně neoslovilo. Každému co jehojest, hold. Miguel dorazil asi okolo 10. Ukázal nám squat vevnitř.Teď tady nikdo nebydlí, takže je to takové sociální centrum amísto pro akce. Pěkně to maj zařízené, Dan akorát konstatuje,co se od jeho poslední návštěvy změnilo, chlapec to tady už máprošlapané důkladně, takže ví. Myslím, že jsme se celkemshodli, že nás hudba nikterak zvlášť nenaplňuje, Miguel zatmosféry také nebyl nadšený a tak jsme sedli do auta i sMiguelem a jeli k němu. Cesta to byla juchajda, převratnézjištění, že Bedya má dvojče a je to právě Miguel, ze zadníhosedadla od sebe k nerozeznání. Dorozumívání bylo taky úsměvné,skrze řadu rotund až po RED, což je ČERVENÁ, no smíchu kupy.Vybrali jsme si místečko pro parking a vyšli k Miguelovi, zarazilinás zvonky, kde místo jmen byli enem čísla (později můžemedoložit na fotce). Vchod jako do lázní heh. Miguel usoudil, že jepříliš FAT, aby se s námi vezl výtahem, ale i tak jsem mělatvář na stěně heh. Pěkný byt, spousta zajímavých věcí,super postavička MRTVÉ NEVĚSTY, a taky elektro bicí bumpomyšleníčko. Poprvé na cestě jsme dobili baterky a umyli se. SBubu jsme uvařily eňo ňůňo čínské nudle se zeleninkou, jídlakupy a s plnými bříšky, čisťouncí a jako mimina utahaní,uleháme k spánku spravedlivých. Někdo na balkóně, někdo nagauči, ale všichni sladce. Králika Miguel zanesl k rodičůmslečny, pro náš klid. Chtěl bych vidět, co je to za ďábla. Ataky si myslím, že jednou takhle bude Dan varovat návštěvy, žebydlí se starým Bucem:).

Neděle25.7. Madrid pošta punx!

D:Večer jsem si dal konečně sprchu, takže jsem se zbavil písečnéhoa solného nánosu, který mi dělal různě na těle mapy. Ráno seprobouzím, vyspán skvěle. Včera mi ještě Miguel vytahuje distroa dává mi mrtě kazet, pak mu taky něco pošlu. Taky nám dáváhrst CD, ať máme co poslouchat v autě. Po nějaké době se budívšichni a my dva s Miguelem objevujeme společnou vášeň pro Queen(666)! Řešíme alba, vály atd. hehe. Pak se dostáváme k tématurobotnickému a Miguel nám vysvětluje, že drtivá většina punx zMadridu pracuje na poště, včetně jeho. U nás to je sociálnípráce, tady pošta. Jsme domluvení, že pojedem autem do Tetuánu,kde Edu s pár lidma osquatovali barák, poté, co je vykopli z vilkyv Alcorcónu. Jsem na něj velmi zvědavý a těšíme se na Edua.Dorážíme před squat a je to bývalý bar, přízemí a jednopatro. Zvenku to vypadá malé, ale později zjišťujeme, že topokračuje ještě mrtě dozadu. Nyní ale ve squatu nikdo není,takže jedem na Tierso de Molina, kde sídlí CNT a každou nedělitam jsou anarcho a punk distra. Přijíždíme a zjišťujeme, že odmé poslední návštěvy tady stánků přibylo. Miguel jen kyselekonstatuje, že sem nedávno začali chodit prodávat i bolševickémrdky a říká, že tady spíš než s náckama, mají problém sbolšany, což mi potvrdil později i Edu, který říkal, žedochází k mnoha fyzickým konfrontacím s bolšany. Když jsem sezeptal Edua, kolik je nácků v Madridu, tak se zamyslel a řekl, žetak dva – tři...!!! No tak nevím. No, zpět k trhům, chtěl jsemněco vyměnit s Angelem z Victimas del Progreso (label, kterýpřispíval i na CxDxGx/Kahkashan), ale zrovna dnes nechal deskydoma. Tak se koukáme kolem, spousta zajímavých knih, ale vše vešpanělštině, pak nějaké frajeřinky, jako zapalovač CNT-AIThaha. Potkáváme se s Eduem, bubeníkem CxDxGx, nyní hrajícího vCelulitikss. Když jsme tu byli naposled, řekl jsem Eduovi, že semusím naučit španělsky a on mi říkal, že se musí naučitanglicky. No, oba jsme to nějak zazdili, takže se vítáme rukama,nohama, trochou španělštiny a trochou angličtiny. Miguel s Eduemnás ještě berou do čtvrti kousek odsud, která je praktickyjedním velkým trhem. Seženeš tady snad úplně všechno, odhadrů, přes elektroniku až po gigantická sousoší lvů! No,konzum valba jak hovado. Holky kupujou gatě. Pak se vracíme naTierso de Molina. Zatím bylo vcelku příjemně, lépe než v BCN,ale teplota začíná stoupat. Miguel musí řešit nějaké problémya tak se srdečně loučíme. S Eduem se domlouváme, že se půjdemmrknout do města a pak přijedem rovnou na squat. Jinak Edu je velkýmilovník běhání a tak tady dnes doběhl – je to několikzastávek metra(přesněji 10 zastávek metra – upe kus – pozn.Bubu). Co dá? No klasický sajt sýing, kdy mně nejvíc dostávajíslunečníky a větráky, které rozprašují vodu na hosty vrestauracích. Jinak klasika, Madrid je čistší a o dostvyklidněnější než Barcelona. Když už jsme nacucaní památkamia potem, vyrážíme na squat. Po chvilce bušení otvírá Edu aukazuje nám to vevnitř. Bydlí tu čtyři. Vzadu je velká hala,baráček je rozdělen na dvě části a vypadá to opravdu příjemně.Edu má tradičně vymazlenou kuchyň, pamatuji si, jaké hostiny námdělal minule a mám tucha, že něco uchystá i dnes, což seopravdu plní. Prohlížím si trofeje z maratónů, vypráví, jakběžel maratón na Sahaře, koukáme na stará fota, na kterýchbych Edua fakt nepoznal! Taky nám dává kupu sójových veganskýchkondenzovaných mlík v plechovkách – část normál a částkaramelových – nejlepší kokyno! Nějaký jeho kámoš dělá vefabrice, kde je vyrábí, tak to má za nějakou totálně směšnoučástku. Říká nám, že tady kousek je squat La Kondenada, kdedělá koncerty a že nám ho ukáže, jestli chceme. No samo, žechcem. Procházíme ulicemi Madridu a Edu jen ukazuje:“Támhle jeobsazený barák, támhle jsou tři, tohle byl squat, tam vzadu jenový“ atd. A pak docházíme k La Kondenadě – bývalá filmovástudia – 3 sály na koncerty, kino, kavárna, infoshop, zkušebny,nahrávací studio, tělocvična. Zíráme s otevřenýma tlamama.Kurva, tohle mně vždycky nakopne, když vidím, že to opravdu jdea zase mně to nabudí k větší aktivitě. Když už jsme dostvytlemení, vracíme se zpět na squat a Edu se jen tak mimochodemzeptá, jestli máme rádi vegeburgry. Po naší kladné odpovědi sezavírá do kuchyně a já už vím, co se děje. Edu je krom běhání,také velkým milovníkem vaření a jídla. No kolik pankáčů mána squatě bedýnku posypkové čokolády. Edu má. Je to králveganské kuchyně, od prosince zde ještě s kamarádkou a kamarádemotvírají vegan fast food a každou neděli, krom prázdnin, dělána La Kondenadě veganský bar. Uplyne nějaká doba a Edu donášídomácí fritky a zeleninu a burgry s domácí sojmaso směsí. Tyvole, je to syté jak hovado a takhle dobrý vegeburger jsem snadještě nejedl. Ještě to míchám s hranolkama a jsem skoro full,když v tom Edu odchází a vrací se s dortem! Mmmmmm, veganskéorgie. Edu sedí v křesle a zálibně pozoruje, jak praskáme vešvech. Uff. Jsem nažraný jako sele. Bedya myje nádobí, my se sLuckou domlouváme, že napíšem o Eduovi song (což jsme poslézedodrželi a je k stažení na stránkách Tyranie Identity) a ještětlacháme, ale Edu musí za chvíli do hajan, protože jde zajtra dopráce, na poštu, překvapivě. Tak se spolu loučíme, děkujeme mua on nám ještě dává pikslu veganského toppingu na dortíčky.Labůžo. Pak se jde spát. V noci se ještě zvedá vítr a tak jduzavřít balkón, pokoj je ale přestavěný, tak aby se tam vešlymatrace a před balkónem je křeslo. Rozespalý na něj stoupám ato se převažuje, takže jsem skoro vysklil okno, chvíli ještěnabírám rovnováhu, než bezpečně dosedáme na zem. Musel to býtkomický pohled, jak tam jen v trénách krotím v noci křeslo. Nobalkón se mi daří přivřít a poté odcházím do říše Snů.Zítra Zarautz.

Bu:Ještě něco málo k Madridu... Lidí tam bylo vskutku o dost méněnež v Barceloně. Jen na tržnici nebylo moc k hnutí. Somra jsme sitiskly na prsa, páč se tam prý hodně krade, rušno tam bylo užjen díky tomu, že se prodejci překřikovali, aby zlákali kekokupi svého zboží. Plaza na Tierso de Molina bylo snad tonejsmradlavější náměstí, jaké jsem kdy měla možnost ucítit,všude čpěla lidská moč, a tak potom, co jsme obešly stánkyjsme se s Luckou vyvalily na jakémsi monumentu ve fontáně asmáčely si nohy, daleko od zápachu. Asi nikdy nezapomenu na tuhostinu, kterou připravil Edu. Strachovala jsem se, že se s břuchemnevlezu za volant, heh. A tak bylo v Madridu bájo.

Pondělí26.7.

Bu:Po vskutku královské noci u Edua vyrážíme severním směrem aždo Baskicka. Ve Španělsku mi obsluha na benzinách zásadně nechcedopřát radost z tankování. Cesta po neplacené dálnici bylaspoko. Naprosto úchvatné bylo pozorovat měnící se ráz krajiny.A tak jsme se ze suché, naprosto vyprahlé krajiny, kde by zeleňjeden pohledal, dostali do zeleného ráje, teplota byla k našimtělům přívětivější, snoubilo se zde vše, co si jen lze přát– moře, zelené kopce... U San Sebastian jsme byli trochu zmatenia pán z navigace taky, museli jsme dát asi 1, 70 Euro za kousekplacené cesty, páč nebylo cesty zpět, a hle, najednou jsme byli usquatu v Zarautz. Zvenku vypadal spoko. Za chvíli na kole přijelJonpi z Diskoiraa, provedl nás celým městem, dal nám nějakétipy, kam se projít a tak. Provedl nás taktéž po celém squatu,je velký a hodně teď na něm makaj, kutí nové záchody a tak, jetam bar, sál na koncerty, v patře kuchyňka, 2 velké „společenské“místnosti (v 1 z nich jsme spali, byl tam i komp s netem) a takymístnost, ze které vysílali na vlny FM své pirátské rádio. Zvelké terasy se šlo do obrovské dílny na všechno, byla tamlezecká stěna a rampa, sic asi moc nepoužívané, ale byly tam.

Be:Taky v té dílně vyráběli všemožné sochy a plastiky z kovovéhoharaburdí, kterého bylo v okolních prázdných továrnáchdostatek. No a co nesmím opomenout je to, že tam měli sítotisk –dosti solidně propracovaný. Jinak ještě musím připomenout, žesquateři mají i část městského parčíku, kde mají od městapovoleno pěstovat vlastní zelku za to, že jej z části spravují.

Jonpinás po prohlídce opouští a odchází do nemocnice pro svou„dávku“ a my se pouštíme do kuchtění. Máme k dispozicicelou krásnou kuchyň a jsme na squatě sami. Dokonce Dan vyfasovalklíče. Když si to tak zpětně vybavím, tak to není poprvé.Myslím, že z Dana jednou bude správce evropských squatů. No,poté co zbaštíme chalku, tak nás začíná lámat spaní. Ono jeto i tím, že jsme vysmahnutí z toho cestování, takže na chvilkuuleháme a k večeru vyrážíme omrknout pláž a móre. Dnes už seale koupat nejdem. Jen tak se cajdáme po břehu a necháváme seztrhávat vlnami. Po chvíli už jsme všici od pasu dolu mokří ana gaťách se začínají tvořit solné fleky. Na okraji pláženacházíme řeku, jež vtéká do moře. Hned ochutnávám, zdalisladká, či slaná. Chutná slaně, ale to možná proto, že mámpracky od soli a taky se to může v těchto místech celkem mísit smořem. Takže po chuti jsme nezjistili nic. Horší byla ovšemvůně. Nějak to začlo táhnout a ona to byla nějaká odpadnístružka. Avšak nám to nijak nevadilo a rochnili jsme se ještěchvilku, než jsme vyrazili dále. Přešli jsme po mostě přes tutoříčku a vyrazili jsme na kopec blízko pláže. Nahoře byloopravdu hezky. Vypadalo to tam, jak by jsme se nacházeli na pobřežíSkotska, tož jsme hodili pár fotek ať to nevypadá, že jsmezkysli jen ve Špáňu. Posléze návrat po pláži. Všude stánky zrůzných zemí, ale většinou Orient, ale taky jeden od nás sčeskými polodrahokamy a nápis „česká republika“ v baskičtiněje solidní hatmatilka. Po pláži nám trochu vyhládlo, tak jdemještě hledat nějakou sámošku, kde bychom ještě něco koupili.Po dlouhém a úmorném pátrání na to serem a valíme na squat,kde je dobře. Na squatu něco zobnem, omrkneme mejly a valímekonečně spát.

Úterý27.7.

D:Ráno se budím a nacházím Bedyu, jak si čte Boston od UptonaSinclaira, dneska jsme si naordinovali chillout. Jonpi nám doporučilprocházku do vedlejší vesničky, jež se zove Getaria, nejdřívale frkáme dělat müsli. Po snídani si měním treny za plavky,oblíkáme se a vyrážíme. Štrádujem si to po pláži až kšutročásti, kde je mrtě krabů a důmyslné kotviště – tamdáváme pauzičku a potkáváme Jonpiho, který právě přijíždíz Getarie, zkecnem na chvile a domlouváme se, že se uvidíme večerna koncertě v baskickém separatistickém baru, kde hrají místníp/v Metralleta a horror pančury z Valencie Las Rodilleras. Mno, doGetarie to je příjemná, zhruba čtyřkilometrová, procházkakolem pobřeží. Začíná to pěkně hajcovat, tak už v půlcemusím sundat triko. Uff. Getarie je sama o sobě hodně pěknáhistorická, malebná vesnička, určitě stojí za to se tammrknout, na pláž se ale radši vyserte. Je hned vedle přístavu ajelikož to je fišmanská víska, tak je na pláži kentus a odérnemytých čul. Teda s Bedyou jsme tam vlezli a náš cestovní smradrázem získal na průraznosti. Ještě jsem zapomněl zmínit, že,jak si to tak s Davčou valíme bez triček vesnicí, jakožtosprávní lázeňští šviháci, přibíhá k nám zdejší babina,vypadá smutně a vyděšeně zároveň a horlivě lomcuje rukama.Nakonec vyrozumíme, že jí tak rozrušil kus Bedyova zadku, kterýmu šel lehce vidět, protože neměl opasek a galaty mu padaly. Holtapokalypsa se blíží, aspoň babce to tak asi připadalo. Trochepodráždění z rybohlaví pláže se vracíme do Zarautzu, kde jepláž x-krát lepší a tam blbnem skoro půl dne. Super vlny, jsemjak malý. Beach punx, ne asi. Když už jsme dostatečně svraštělí,rozhodujeme se navrátit na squat, kde okamžitě vytuhávám...seprobudím poslintaný a vítám se z dalšími hochy z Diskoiraa aposléze vyrážíme na koncert. Před squatem se slaví nějakénarozky, tak tam je veselo. Nakonec ale ve městě kupujem dárkydomů a obtěžkáni se vracíme ještě na squat a pak do baru nagig. Lidí docela dost, první na to jdou Metralleta a já jsemnadšen. Mají split s Diskoiraa a nějaké další nahrávky. Občasdost melodické, občas klepando grando. Po nich holčiny z LasRodilleras – o dost pomalejší, dost do horrorpunk / psychobilly,ale příjemné. Po koncertě se loučíme se všemi kámoši a berempředem připravenou sangrii Don Simon (která je o mrtě procentlepší, než Don Simon u nás, hmm) a vyrážíme na pláž, kde sepříjemně naťuláme a valíme na squat. Poslední noc ve Špáňu.Zítra vyrážíme směr CZ.

Středa28.7.

D:Ráno budík vcelku brzy a foťákování rádio místnosti. Bedyanalézá nevídanou věc, kterou opravdu nechápu. Na střeše squatuse drží voda, a v ní, věř, nebo ne, kupa raků. No kurva, u násby to už byla chráněná přírodní rezervace a tady se klepeťácirochní na squatu. Nechápu nic, fotíme je, troche s nima blbnem,ale sou agresivní jak hovado. Strčíš tam bambus a oni se po němhned sápou. Snažím se tam nespadnout. Po račí párty mizímeumýt nádobí a vracím klíče na dohodnuté místo. Klasickáčekovačka, jestli máme vše a hurá (nebo ne?) domů. Opouštímešpanělskou část zeleného Baskicka a hned za hranicema násvyděsí cena benzínu. A taky nasere typan. Jenom trochu zpomalímeu cesty a šulin nám vráží leták na korridu. To jo ty chuju. Tyjo, celé špáňo nic a teď za hranicema, se podívejme na něj.No, korridu nenavštěvujem a jedem radši dál. Celou cestu vedro,pavučina na předním skle rozcapená přes půl okna. Spím. Kvečeru se rozhodujem, že si uvaříme véču, tak stavíme nabenzíně, troche krape, ale pořád v normě. Jsou tu vosy, kteréžerou jiné vosy. Začínáme vařit rýži a po dvou minutáchvařič vypovídá službu. Prostě „pfff“. Konec. Prázdnábomba! No kurva. Před odjezdem jsem typanovi půjčoval vařič sbombou, s tím, že mi pak koupí novou. Když se vrátil z Rumunska,tak mi napsal, že mi ji dá za tři dny (to mi psal v den našehoodjezdu), tak jsem mu zdůraznil, že tohle jako ne, protože dobřevěděl, kdy odjíždíme a na ten den mi taky měl bombu přinést.Nakonec s remcáním nějakou bombu přinesl. No a teď tohle. Kdyžjsme přijeli dom, tak mi říkal, že koupil novou, tak nevím, čemumám věřit. Mně vydržela 2 týdny ve Slovinsku, pak několikdalších tripů a mu ještě Rumunsko. Nám vyprchala po pár dnechvaření. Nadáváme. Moc. Žeru nedovařenou rýži a je mi blbě.Kurva chujo! Navíc je zde nemožnost koupit šroubovací bombu.Nevím teda proč, protože ta moje má na obalu napsane Made inFrance žyčo!!!, ale všichni na to čumí jak sXe na piko. No nic.Posunem se dál a jdem nasraní spát.

Čtvrtek29.7.

D:Ráno valíme do obchodu a s Bedyou, k našemu velkému potěšeníobjevujeme láhve s vegan polívkou Gaspacho – paráda, však to sechlemtá na studeno a není to divné haha. Kalíme to po litrech azajídáme bagetou. Jinak se nic moc neděje, akorát stále občasnadávka. Večer už spíme v Němcách na parkingu u benziny, nakteré si za dobrou částku pořizujem vařené brambory. V noci mněserou dva čuráci, co přijeli po půlnoci, spali v autě a celounoc měli zaplý motor. Propíchat gumy! Cesta domů jinak v klidu av pátek jí zakončujeme v Pandžábu, kde dáváme Paráti a dým.Takže doma...

Najak dlouho?

gig ve Futře 28.11.

2011-10-05T23:05:00.000+02:00

10.-16. října Divadelní festival

2011-09-30T01:27:00.000+02:00

15.10.11 - GIG

2011-09-24T15:11:00.000+02:00

elektro zlo ve Futře

2011-09-05T10:36:00.001+02:00

DYNASTEEL

Buben a kontrabas. Tato kombinace vždy spolehlivě roztančí Vaše střevíce.
http://soundcloud.com/dynasteel

SZYP VS. KLEKIPETRA
Trylkující cemballo sekunduje bublající base a poté nastane zvrat zase.
http://soundcloud.com/szyp

TEHANU
A nakonec je tu známý vyklízeč parketů.
http://bandzone.cz/tehanu

Teh(A)nu- Děti by neměly vyrábět hračky dětem (nový videoklip)

2011-09-05T10:14:00.000+02:00

koncert ve Futře

2011-08-09T10:03:00.000+02:00

ZACHRAŇTE PLANETU ZEMI! - porada mimozemšťanů...

2011-08-03T09:43:00.001+02:00

Nedávno jsem na jútúbí narazil a zábavné video. Nedalo mi to abych se o něj zde nepodělil...

nové album Křik z ticha!!!

2011-07-29T13:25:00.001+02:00

Jupí jupí jou..
Právě vyšlo nové album hip-hopových masaKrálů Křik z ticha.
Album je našlapané jen a jen samýma peckama!
Ke stažení je ZDE avšak kdo má zájem o originále placku tak čekujte ZDE!

Der Baader Meinhof Komplex

2011-07-28T14:00:00.000+02:00

Německo v průběhu sedmdesátých let minulého století prožilo prudký vzestup radikálního hnutí, do jehož čela se postavili zakladatelé teroristické skupiny RAF Baader, Meinhofová a Ensslinová. Biografické politické drama vypráví o jejich vzestupu i pádu…
V Německu se píše rok 1967. Levicová novinářka Ulrike Meinhofová (Martina Gedeck) je šokovaná zprávami o krvavé demonstraci v Berlíně. Když si uvědomí, že její manželství skončilo, odstěhuje se do německé metropole i se svými dvěma dětmi a začne se aktivně angažovat v protivládním a protikapitalistickém hnutí. Silně na ni zapůsobí čin Gudrun Ensslinové (Johanna Wokalek) a jejího přítele Andrease Baadera (Moritz Bleibtreu) na protest proti vietnamské válce. Baader je zatčen, Meinhofová, která podporuje jeho osvobození, přeruší veškeré vazby s dosavadním životem, opustí své děti a s Baaderem a Ensslinovou založí Odbojovou rudou armádu (RAF - Red Army Fraction). Jejím cílem je vést ozbrojený politický boj všemi prostředky. Po vojenském výcviku v táboru teroristické skupiny Al Fatah v Jordánsku skupina začne přepadat banky, provede několik násilných a vražedných útoků a počet mrtvých rychle narůstá. Šéf německé federální policie Horst Herold (Bruno Ganz) proti nim postaví mimořádně silnou policejní jednotku a v roce 1972 úspěšně zadrží všechny vůdce i další členy skupiny. Politická síla hnutí však přesto prudce roste, do RAF vstupují noví členové, Meinhofová, Baader a Ensslinová se stávají ikonami radikalistického hnutí. Na podzim 1977 však spor mezi RAF a vládou vyvrcholí. Šest týdnů po únosu významného byznysmena skupina unese letadlo s 86 německými turisty na palubě…
DOWNLOAD

Islandská revoluce

2011-07-20T11:36:00.000+02:00

Naše média nás doposud zásobovala do posledního detailu o
nepokojích v Egyptě a Libyi.
Mlčela však zarytě o revoltách a příkladné ukázce občanské revolty a
revoluce, která se
odehrála před dvěma lety na Islandu, kde občané donutili odstoupit
celou vládu i starou
politickou reprezentaci a přepsat ústavu.
Právě proto, že případ Islandu je modelem skutečně občanské
revoluce, byl tento případ
velmi záměrně ututláván. Cenzura revoluce na Islandu je nejlepším
důkazem, jak se zachází s informacemi, které můžou být co i jen
náhodou nebezpečné pro stávající politickou a ekonomickou elitu.
Na Islandu lidé rezignovali na jakoukoliv podobu vlády, velké banky
byly znárodněny a bylo rozhodnuto, že lidé ani náhodou nezaplatí
dluhy, které vytvořili dosavadní
politici, protože je to výhradně problém jejich špatné finanční
politiky, ne občanů. V nové ústavě bylo zakotveno, že přímo občan je
hlavním politickým protagonistou, nikoliv politik.
Island je v současnosti nejlepším příkladem mírové a důstojné reakce
veřejnosti proti své vůli této moci, která dovedla jejich zem ale i
celý svět ke krizi. Nový Islandský model jasně ukazuje, že politici
musí mít strach z reakce lidí, pakliže nebudou neustále
jednat ve prospěch nich. Ne ale strach o život ale o především o
svoji kariéru a nahrabaný majetek!
Umlčená fakta o Islandu:
V roce 2008 byla znárodněna největší banka. Měna se zhroutila, trh
pozastavil
svou činnost. Země zkrachovala.
Rok 2009. Obrovské protesty před parlamentem, lidé donutli k
rezignaci předsedu
vlády a celý jeho vládní blok.
Politici volají po splacení dluhu vůči Británii a Nizozemsku a to ve
výši
3.500 milionů eur, což je částka, kterou má zem zaplatit v příštích
15 letech s
5,5% úrokem.
Rok 2010. Lidé znovu jdou do ulic a vybojují si zákon o obecném
referendu. V lednu
2010 ho prezident sice odmítne ratifikovat, a oznámí, že ho bude
konzultovat s EU.
Lidé tedy znovu vyšli do ulic. V březnu se navzdory prezidentovi
konalo referendum, jehož výsledek byl, že 93% lidí odmítlo zaplatit
uměle vytvořený a nafouknutý dluh vůči Británii a Holandsku.
Vláda byla velmi důrazně donucena k tomu, aby zahájila vyšetřování,
které mělo jasně pojmenovat právní odpovědnost předešlých i
dosavadních státních představitelů za krizi. Výsledek byl takřka
okamžitý.Došlo k zatčení několika vedoucích bankéřů a manažerů
státních institucí jmenovaných starou vládou. Interpol vydal rozkaz
a všichni v podvodech zúčastnění bankéři a manažeři najednou
urychleně utíkali z Islandu.
Lidé Islandu si potom dali dohromady sami svou zcela novou ústavu,
která vůbec není kopií staré a zkostnatělé dánské ústavy, především
chránící původní prohnilý politický systém jako tomu bylo ostatně
vždy doposud.
Nové ústavodárné shromáždění složené přímo z lidí volených přímo
lidmi, a ne stranami, zahájilo svoji činnost již v únoru 2011 a
předložilo návrh ústavy na základě všeobecného občanského konsensu a
doporučení. Musí být ještě schválena parlamentem, který byl vytvořen
po nových volbách.
Stručná historie islandské revoluce: vynucené odstoupení celé vlády,
vynucené znárodnění bank, obecné referendum na všechno, uvěznění
odpovědných lidí za krizi a přepsání ústavy
přímo občany a ne zkorumpovanými poslanci zaběhlých stran.
To co se stalo na Islandu, bylo proto velmi nelibě pozorováno mnoha
EU politiky jako je Merkelová, Sarkozy, Cameron, Zapatero,
Berlusconi a další a vyhodnoceno jako nebezpečné pro jejich zcela
zkorumpovaný politickomocenský systém. Bojkot informací o skutečné
podstatě děni na Islandu byl striktně dodržován tisíci novináři v
rámci veškerého korporátního tisku, rozhlasu a televize. Masmédiím
vládní vyjednávači údajně nabídli v některých zemích dokonce i
značné daňové úlevy výměnou za mlčení.
Ale přesto všechno se islandská revoluce dále šíří po Evropě.
Postavila se totiž velmi rázně dosavadnímu zcela zkorumpovanému a
dál neudržitelnému systému voleb do "zaběhnutých" politických stran
a dává celé Europě i světu lekci z opravdu lidové demokracie. Věřme,
že bude časem všeobecné známa a dříve nebo později zcela právem
řadovými občany oceněna navzdory vládě lží a permanentního podvodu
od dosavadních politických a ekonomickobankovních elit hnaných
především bezmeznou chamtivostí, které v podstatě zapříčinily tuto
zcela zbytečnou celosvětovou krizi. Touha po svobodě, rovnosti,
všeobecné prosperitě a spravedlnosti bez nadřazeného elitářství
totiž nezná hranic!
Čas k tomu již povážlivě dozrál právě i u nás!

9. D.I.Y. Fest!

2011-07-18T11:13:00.000+02:00

Futra promítání: Farma zvířat

2011-07-10T10:16:00.000+02:00

2011-07-08T10:57:00.001+02:00

Zahrají:
The sin of Lilith (emo-hardcore, Orlová)
http://bandzone.cz/rylai
Analex / The Neunikneš Revival (punk, Ostrava)
http://bandzone.cz/theneuniknes
Confusion - hardcore punk - Havířov
3 tečky, Core Problem
atd...viz diskuze...
vstupné zdarma
Oproti loňsku je zajištěn kvalitnější zvukař z Ostravy, tak zvuk bude lepší. První kapela by začla hrát okolo 20:30 asi.

Foto Tůňky:
img96.imageshack.us/img96/6681/tunka1.jpg
img688.imageshack.us/img688/7627/tunka2.jpg
Doprava pro přespolní:
Nejjednodušeji z havířovského autobusového nádraží linkou č. 421 přímo k hospodě, zastávka U Tůňky. Tou linkou možno od autobusového nádraží jet např. v 18:25 nebo v 19:40.
Hospoda se nalézá přesně zde

PS: Hospoda by měla být otevřena až do ranních hodin.

program klubu Futra červenec a srpen 2011

2011-06-29T09:12:00.000+02:00

více na www.futra.cz

26.6. Neděle od 18:00 - Protireformní setkání v Ostravě na Masarykově náměstí

2011-06-26T16:51:00.002+02:00

Zapojte se a uvidíte!SVĚT NEBUDE ZNIČEN ZLÝMI, ALE TĚMI, KTEŘÍ NEČINNĚ PŘIHLÍŽEJÍ. (AlbertEinstein)Hlavním smyslem celé akce je začít veřejnou diskuzi o současné situacive společnosti a snažit se o nalezení možných řešení.Na Masarykově náměstí v Ostravě se setkáme v neděli 26. 6., v 18.00skutecnademokracie.czO NÁS & O VÁSJde o setkání lidí, kteří se chtějí vyjádřit k aktuálním problémůmnaší společnosti. Setkání není organizováno, ani provázáno s žádnoupolitickou stranou, firmou, či organizací.Organizátoři setkání se ztotožňují s myšlenkami hnutí Democracia RealYA, které navazuje na masové protesty, které 15. května začaly veŠpanělsku a o kterých media záměrně neinformují. Protestujeme protikorupci a systému, který slouží zájmům politiků a části komerční sféryna úkor občanů. (více http://www.skutecnademokracie.cz)Pojďme se společně pokusit nalézt alternativu a prosadit smysluplnézměny a reformy, které pomohou vytvořit spravedlivější systém.PRAVIDLA SETKÁNÍo Během shromáždění se budeme chovat pokojně a ohleduplně.o Kdokoliv se dopustí násilného jednání nebo projevů, které by knásilí vybízely, nepatří ke shromáždění.o Náměstí zanecháme přinejmenším tak čisté, jako bylo před naším příchodem.o Každý, kdo by chtěl vyjádřit své rozhořčení a podporu hnutí, budevítán, ale neměl by nosit viditelně žádný symbol strany či organizace.Chceme ukázat pouze naše rozhořčení a vůli k hledání konstruktivníchřešení.o Shromáždění je mimo jiné od toho, abychom byli vidět: přinestetransparenty, věty ke skandování, píšťaly, hrkačky, hračky, hrnce,hrábě, čaj, květiny, balóny.o Přineste si hudební nástroje a pomozte tak vytvořit příjemnouatmosféru v průběhu setkání.

Pár hezkých videí od Amnesty International

2011-06-21T10:35:00.001+02:00

Solidaritu se stávkujícími!

2011-06-15T20:51:00.000+02:00

Konečně jsme zjistili, jak rychlé dokáží být soudy. Na objednávku vlády během chvíle soud zakázal pondělní stávku Koalice dopravních odborových svazů proti asociálním reformám vlády. Někoho to může nechat chladným, ale v nás to budí vztek, stejně jako tato vláda a její reformy, jejichž cílem je privatizovat zisky a znárodňovat rizika.

Jsme naštvaní kvůli tomu, jak funguje dnešní systém, kdy je lidem namlouváno, že demokraticky mohou rozhodnout o svých zastupitelích. Jenže čí zájmy pak poslanci, politici a vysocí úředníci prosazují? Naše rozhodně ne. My jim totiž nemáme co nabídnout – na rozdíl od různých podnikatelských kruhů, korporací a finančních skupin.

Jsme naštvaní kvůli tomu, jak jsme okrádáni o jistoty a práva, za něž se v celé Evropě bily předešlé generace obyčejných pracujících. Nechceme žít ve strachu z nezaměstnanosti, nejisté práce, exekucí a toho, že si nebudeme moci dovolit plnohodnotnou zdravotní péči a že peníze, které střádáme na důchod, zprivatizují nějací vychytralí investoři a finančníci.

A to jsou důvody (i když bychom jich našli mnohem víc), proč vyjadřujeme podporu celodenní stávce vyhlášené na čtvrtek 16. června a solidaritu těm, kteří do ní aktivně vstoupili.

Vláda a mainstreamová média se nás budou jako vždy snažit rozeštvat proti sobě. Tvrdí nám, že si odboráři berou cestující jako rukojmí. Jenže my víme, že si nás vláda vzala jako rukojmí už dávno při bezohledném prosazování své neoliberální ideologie. Nebudeme hrát jejich hru. Naším protiútokem je solidarita.

Nejde ale jen o problém českých zkorumpovaných politiků a prezidenta, který krade pera. Podobná situace je i v jiných evropských zemích. I tam se zvedá odpor, stávkuje se, lidé obsazují náměstí a požadují skutečnou demokracii, popřípadě změnu systému, kde na prvním místě bude člověk, nikoliv zisky ekonomických elit.

Podpořme stávku! Pokud náš odpor nebude elity bolet, budeme jim stále k smíchu!
Přidejme se k naštvaným lidem na Islandu, ve Španělsku, Řecku, Francii, Irsku a dalších zemích!

Leták ke stažení:
Pro výlep - 1krát na A4 (možno tisknout i na A3)
Na rozdávání – 4krát na A4
Stahujte! Tiskněte! Vylepujte! Rozdávejte!

Soudní zákaz stávky, která se měla původně konat v pondělí, rozšířil podporu stávkové akci Koalice odborových svazů v dopravě. Různým způsobem se přidávají další odborové svazy. Více informací například ZDE a ZDE.

Jak vyjádřit svou solidaritu, nebo se zapojit:

* Zapojte se aktivně do stávky na pracovišti.

* Diskutujte se svými kolegy či spolužáky o vládních opatřeních, protestech proti nim a možnostech aktivního vyjádření své solidarity. Iniciujte ve škole, na pracovišti či ve veřejném prostoru diskusní setkání o potřebě boje vůči reformním krokům vlády.

* Zúčastněte se případných protestních akcí a blokád spojených se stávkou. Propagujte na nich antikapitalistický pohled na problém a časově neomezenou generální stávku jako účinný způsob boje. Sledujte, na kterých konkrétních místech budou odborářská shromáždění (zpravidla by mělo jít o nádraží ve větších městech), v Praze je avizován protestní mítink ČMKOS a ASO v 9.00 hod. na Palackého náměstí (více ZDE).

* Rozdávejte tématické letáky. Vedle výše uvedeného speciálního letáku doporučujeme např. leták „Reformy porazíme jen bojem“ od skupiny Kolektivně proti kapitálu, který si můžete stáhnout ZDE.

* Vylepujte ve svém okolí plakáty vyjadřující solidaritu se stávkou a kritiku vztahů v kapitalistickém systému – ke stažení např. ZDE. Vylepujte tématicky zaměřená čísla nástěnných novin A3 – např ZDE. Tiskněte a lepte protireformní samolepky – např. ty ZDE.

* Připněte si na oděv nápis „Stávka“ či „Podporuji stávku“. Vylepte ve škole či na pracovišti na viditelné místo nápis „Podporujeme stávku v dopravě“ nebo „Solidarita se stávkou“.

* Jelikož stávka bude probíhat zejména v dopravě, diskutujte s lidmi na nádražích, stanicích a zastávkách a vysvětlujte jim, že nejsme „rukojmí stávkujících odborářů“, nýbrž rukojmí neoliberální vlády a jejích reforem.

* Buďte kreativní a hledejte další způsoby vyjádření solidarity či zapojení se do protestů: vyvěšování transparentů, graffiti, sabotáže... Informujte nás o svých akcích a zapojení se do podpory čtvrteční stávky na e-mailu csaf[a]csaf.cz.

2011-06-01T16:01:00.000+02:00

15. květen - blokády náměstí

2011-06-01T10:37:00.000+02:00

!!!PODPORA!!!

druhé video je na pokračování...

Vyznání plukovníka Kaddáfího (necenzurováno západními masmédii)

2011-05-26T00:45:00.000+02:00

Již dlouho jsem se tu neuvolnil. Všem zbylým, kteří ještě sledují tento plácek se velice omlouvám, ale hold se mi toho nějak nakupilo.
Dnes mi na mejl přišel zajímavý článek, tak jsem se rozhodl zveřejnit.
Nijak se k tomu nevyjadřuji jen si myslím, že je to zajímavé počteníčko k proředění myšlenek či názorů...

13. 4. 2011
Kaddáfí neodpojený a necenzurovaný

Vzpomínky mého života: Plukovník Muammar Kaddáfí, vůdcerevoluce, 5. dubna 2011
Ve jménu Alláha, dobročinného a milosrdného…
Po 40 let, či to bylo déle, nevzpomínám si, jsem dělal vše,co jsem mohl, abych dal lidem domy, nemocnice, školy, a když byli hladoví, daljsem jim jídlo. Dokonce jsem Benghází přeměnil z pouště na zemědělskoupůdu, přestál jsem útoky kovboje Reagana, když zabil moji adoptovanou osiřeloudceru, pokoušel se zabít mne, a místo toho zabil nebohé nevinné dítě. Pak jsempomohl svým bratrům a sestrám z Afriky penězi na Africkou unii.
Dělal jsem, co jsem mohl, abych pomohl lidem pochopitkoncept skutečné demokracie, kde výbory lidí řídí naši zemi. Ale to nikdynestačilo, jak mi někteří řekli, dokonce ani lidé, kteří měli 10 pokojové domy,nové vybavení a nábytek, nebyli spokojeni, protože jak byli sobečtí, chtělivíce. Řekli Američanům a dalším návštěvníkům, že potřebují „demokracii“ a„svobodu“ a nikdy nepochopili, že jde o systém hrdlořezů, kde největší pespožírá ostatní, ale byli těmito slovy okouzleni a nikdy nepochopili, že vAmerice není žádné bezplatné lékařství, žádné bezplatné nemocnice, žádnébezplatné bydlení, žádné bezplatné vzdělání a žádné bezplatné potraviny, vyjmatoho, kdy lidé žebrají nebo stojí dlouhé fronty na polévku.
Ne, bez ohledu na to, co jsem udělal, nikdy to některýmnestačilo, ale další věděli, že jsem synem Gamala Abdela Nassera, jedinéhoskutečného arabského a muslimského vůdce, kterého jsme měli od dobySalaha-al-Deena, který získal Suezský kanál pro své lidi, stejně jako jsem já získalLibyi pro své lidi, byly to jeho šlépěje, ve kterých jsem se pokoušel jít,ochránit své lidi před koloniální nadvládou – před zloději, kteří by násokradli.
Nyní na mne útočí největší vojenská síla v historii,můj malý africký syn Obama mne chce zabít, sebrat naší zemi svobodu, sebrat námbydlení zdarma, léky zdarma, vzdělání zdarma, potraviny zdarma, a nahradit toamerickým stylem zlodějny zvaným „kapitalismus“, ale my všichniv rozvojovém světě víme, co to znamená, znamená to, že země řídí korporace,že svět řídí korporace a lidé trpí. Takže nemám jinou možnost, než se jimpostavit, a pokud si to Alláh přeje, zemřít na jeho cestě, cestě, která dalanaší zemi bohatou zemědělskou půdu, potraviny a zdraví, a dokonce nám umožnilapomáhat našim africkým a arabským bratrům a sestrám, aby zde, v libyjskédžamahírii, mohli pracovat s námi.
Nechci zemřít, ale pokud to bude potřeba pro záchranu tétozemě, mých lidí, tisíců mých dětí, pak ať se tak stane.
Nechť je tato závěť mým hlasem světu, že jsem se postavilkřižáckým útokům NATO, postavil se krutosti, postavil se podvodu, postavil sezápadu a jeho koloniálním ambicím, a že jsem stál se svými africkými bratry,svými skutečnými arabskými a muslimskými bratry jako maják. Když si ostatnístavěli hrady, já jsem žil ve skromném domě a ve stanu. Nikdy jsem nezapomnělna své mládí v Sirte, nerozhazoval jsem náš národní poklad pošetile, a stejnějako Salah-al-Deen, náš velký muslimský vůdce, který zachránil Jeruzalém proislám, jsem si pro sebe vzal jen málo…
Na západě mne někteří nazvali „šílencem“, „bláznem“, aleznají pravdu, přesto však nadále lžou, vědí, že naše země je nezávislá asvobodná, není v koloniálním sevření, že má vize, má cesta je a vždy bylajasná a byla pro mé lidi, a že budu bojovat do posledního dechu, abych násudržel svobodnými, nechť nám Alláh všemohoucí pomůže zůstat ve víře asvobodnými.

Plk. Mummar Kaddáfí, 5. 4. 2011
Copyright Col. Mu'ummar Qaddafi, - Mathaba.Net
Zdroj
Pozn. redakce: No, a jak že si to ty libyjské obětiKaddáfího diktatury vlastně žijí? Připomíná to čtenář Jan na naší facebookovskéstránce:

HDP na obyvatele...$ 14.192, měsíční podpora vnezaměstnanosti $ 730, měsíční plat zdravotní sestry $ 1.000, příspěvek přinarození dítěte $ 7.000, měsíční podpora nesamostatně výdělečně činných(závislých) osob $ 1.000, nevratná dotace státu napořízení bytu pro novomanžele $ 64.000, nevratný příspěvek na provozováníživnosti $ 20.000, cena benzínu $ 0,14/ litr.
Zdarma: zdravotní péče a část léků, školnívzdělávání. Vzdělávání a stáže v zahraničí: placeny státem. Nájemné:neexistuje. Platby za energie v domácnosti: neúčtují se. Automobil: zpravidla z50% dotuje stát. Úvěry bez úroků. Systém obchodů pro mladé rodiny (ne-bohaté)za dotované ceny výrobků. Alkohol-nežádoucí, není.
původní zdroj
Na první pohled je vidět, že finančně jsou na tom osvětelné roky lépe, než otroci čeští a slovenští. Jen si představte, že by vámNečas s Kalouskem z lásky k vám věnovali ze státní pokladny po svatbě zazařízení bytu téměř jeden a půl milionu korun. Ano, Libye dělá některé věcijinak a proto musí lehnout popelem, aby západní elity zahladily stopy apřípadnou chuť svých poddaných. Ještě že máme ty bomby.

27.5. Orlová Futra

2011-05-06T12:02:00.000+02:00

26.květen - Akce ve Vegalité

2011-05-06T11:59:00.000+02:00

25.5. Bogota(OVA)

2011-05-06T11:56:00.001+02:00

22.5. Futra Orlová

2011-05-05T11:11:00.000+02:00

hip hop night

2011-05-01T12:20:00.000+02:00

LUSHLIFE (USA) + BONUS + ARAN SATAN

hip hop night

05.05.2011, 20:00 hod.

Jazzklub

VSTUPNÉ

90 Kč

PŘEDPRODEJ

70 Kč na KaSS od 2.5.2011

2011-04-21T17:51:00.002+02:00

Demonstrace za čistý vzduch

2011-04-12T15:26:00.000+02:00

27.dubna 2011 v 17.00 hod. v Orlové proběhne demonstrace za čistý vzduch!
Náměstí 28. října
(prostor mezi Priorem a MěÚ)
Pravdivé informace o Karvinské spalovně a další.

Jedna rychlovka jen tak k pobavení..

2011-04-11T14:34:00.000+02:00

Austin Lucas

2011-04-06T08:28:00.004+02:00

Myslím, že tohoto folk-punkera, skvělého písničkáře a barda pohrávajícího si třeba i s bluegrass a country, který žil dlouhá léta v Praze není třeba vůbec představovat....

....Zde je jeho hudba :-)

Anarchistický 1.MÁJ 2011

2011-04-05T23:53:00.000+02:00

pro bližší info klikni na plagátek..

Earthlings (2005)

2011-04-01T09:56:00.002+02:00

Dokument americké ekologickéorganizace Nation Earth se snaží ukázat brutalitu, kterou lidépáchají na zvířatech, aby dohnal diváky k přehodnocení svéhoživotního stylu. Je rozdělen na několik částí: domácímazlíčci (odchyt a utracení zdivočelých psů), jídlo (mučenía porážka dobytka na jatkách), oblečení (zabíjení zvířat prokožešinu), zábava (kruté životní podmínky zvířat vcirkusech, smrt v rodeech a v korridě). Film je vlastněkomentovanou sérií jednotlivých záběrů, z nichž většina je pořízena skrytou kamerou na zvířecích jatkách apodobných místech a nebyla doposud nikde uveřejněna.

TORRENT

soubor obsahuje:

cz,en,es,fr,hu,ru... titulky

video:
Earthlings
Solution

deleted scenes

director's commentary

DOWNLOAD + titulky

Forrest Carter - Škola malého stromu

2011-03-31T19:48:00.001+02:00

Autor: Forrest Carter
Čte Petra Výtvarová.
Hudební doprovod: Dead can dance
Osiřelého malého kluka se ujímají jeho dědeček a babička, Čerokíové. Dávají mu jméno Malý strom a učí ho moudrosti lesa a hor. Celá kniha je vyprávěna z pohledu Malého stromu. V jeho výchově se prolínají prvky čerokíjské kultury a také kultury skotské, protože jeho pradědeček byl Skot. Jsme ve Spojených státech třicátých let, v době prohibice a černého pálení whisky, to všechno Malý strom s dědečkem zažívá. Kniha je oslavou moudrosti původního indiánského života v sepětí s přírodou.
Obsah:

1. Malý strom 09:29

2. Cesta 12:23

3. Stíny na stěně srubu 14:58

4. Lišák a psi 20:45

5. „Sme sví, Včeličko“ 16:23

6. Znát minulost 16:29

7. Borovej Billy 18:14

8. Tajné místo 17:21

9. Dědečkovo řemeslo 24:53

10. Obchodování s křesťanem 30:30

11. U krámu na rozcestí 17:30

12. Nebezpečné dobrodružství 33:28

13. Farma na mýtině 19:06

14. Noc v horách 28:01

15. Vrbovej John 28:55

16. Chození do kostela 15:54

17.Pan Wain 18:33

18. Dolů z hor 27:37

19. Psí hvězda 32:58

20. Zase doma 11:01

21. Píseň naodchodnou 21:52

TORRENT

Henry David Thoreau - Walden

2011-03-31T19:19:00.000+02:00

Autor: Henry David Thoreau
„Odešel jsem do lesů, protože jsem chtěl žít uvědoměle, postavit se čelem k základním skutečnostem života…“ Thoreauova dnes již legendární zpráva o dvouletém pobytu ve vlastnoručně postaveném srubu v lesích poblíž massachusettského Concordu, jež se již dávno zapsala do dějin americké literatury a myšlení jako jedinečný záznam úvah o ekonomické soběstačnosti, dobrovolné skromnosti a sepětí člověka a přírody jako základu životního stylu, neztrácí ani sto padesát let po svém vzniku svou aktuálnost: právem je dnes řazena mezi první moderní texty zamýšlející se nad vztahem civilizace ke světu přírody.

TORRENT

...zajímavé odkazy pro dnešní den :)

2011-03-28T01:10:00.003+02:00

první program klubu Futra v nových prostorách (duben2011)

2011-03-17T22:03:00.000+01:00

Otvíračka Futry !!!

2011-03-16T00:41:00.000+01:00

Starej klub se Vám znovu otevírá v nových prostorách!!!

1. dubna 2011 start 16:30

entry: 80 crowns

František Matějka - Sčítání lidu a má účast..

2011-03-14T15:16:00.000+01:00

Zajímavý článek na blog.idnes.cz

'Earthships New Solutions' Official Trailer

2011-03-14T14:07:00.000+01:00

Volné pokračování dokumentu Garbage Varrior.
Kdyby někdo věděl o downloadu či torrentu, dejte vědět! Díky

Garbage Warrior 2008

2011-03-14T07:14:00.000+01:00

Portrét amerického architekta Michaela Reynoldse, který se proslavil stavbami z odpadů, zaznamenával přední britský dokumentarista Oliver Hodge po tři roky. Vítězný snímek Ekofilmu 2009.Američan Michael Reynolds staví přes tři desítky let s úspěchem velmi levné domy, které disponují vlastním zdrojem energie, vody i tepla.Využívá staré pneumatiky, plechovky od piva a skleněné láhve. Tato překvapivě skvěle fungující alternativa bydlení z dílny vystudovaného architekta a zastánce trvale udržitelného rozvoje z Nového Mexika přesto, anebo spíš právě proto, v USA neustále naráží na nejrůznější byrokratické překážky.Celé tři roky zaznamenával režisér Oliver Hodge práci Michaela Reynoldse a jeho boj s americkými úředníky. Vypravil se s ním a s jeho partou podobně nadšených spolupracovníků i na tsunami zcela zničené Andamanské ostrovy, kde se jejich levné a účelné domky setkaly s velkým nadšením.Z celkových 350 hodin natočeného materiálu se tvůrcům nakonec podařilo sestříhat nesmírně živý a zajímavý portrét výjimečného muže a jeho splněného životního snu.

TORRENT

DOWNLOAD

TITULKY

Die Welle (2008)

2011-03-14T00:24:00.000+01:00

Německo. Současnost. Učitel gymnázia Rainer Wenger se rozhodne během jednotýdenního projektu na téma „Státní formy“ vyzkoušet jeden pokus, aby zhmotnil studentům počátek diktatury. Pedagogický experiment s ničivými následky. Nejdříve to začalo neškodně s pojmy jako disciplína a pospolitost, ale během několika dnů se teorie změnila v praxi. Název projektu: Vlna. Už třetí den začínají studenti ty, kteří smýšlejí jinak, odstraňovat a ustrkovat. Když se situace na turnaji ve vodním pólu nakonec vyhrotí, rozhodne se učitel experiment zrušit. Příliš pozdě! Vlna se už dávno dostala mimo kontrolu… (ofic.TextDistr.)

...TORRENT...

...DOWNLOAD...

Asian Dub Foundation - A History of Now 2011

2011-03-13T01:21:00.000+01:00

Nejnovější nadupané album ADF!

Tahle ragga-rapcore-dub parta právě vydala novou desku s podtextem: „Každý moment má svůj příběh, vítejte v historii dneška!“ Poslechněte si val A History of Now a budete mít jasno, kam se kapela posunula.

ODKAZ

Špáňo 2006

2011-03-12T21:32:00.001+01:00

Dáša, Madla, Maro a psanec Dan…prostředek: žlutá škodověnka

Sobota 5.8.
6:51… Vyjíždíme dupky, zatím zpoždění haha, playlist = kapky deště + Balast, na benzínce Otakar Mužný a zima jak cyp.
13:00…Benzínka někde mezi Práglem a Plzní. Juchů, pauza na jídlo. Nad hlavou znepokojivé modré světlo. Další znepokojivou věcí je banda nácků v trikách Burzhum, Blood and Honour… čuráci pomrdaní… PS: nezapomeňte sundat autoatlas ze střechy hehe.
19:00…!!!!!!!!!?!!!!!! Čuly jsme! Blbě jsme odbočili a udělali jsme si neplánovanou projížďku po Německu…Uáááááárgh!!!! Jím suchý chleba, zatímco ostatní vykuřují zobáky a prší jak cyp…Madla boduje: „Pokud máš chleba na hlad se sýrem, tak si dej.“
22:35…Došel benál a museli jsme zastavit na první benzínce, která se objevila…jak na piču to byla (s)Hell…Jedeme na krev…
23:54…Oukej, jsme ve Francii nedaleko Mulhouse. Máme za sebou 1217 km. Hledáme místo, kde bysme mohli jít spát. Jsme na benzínce, bo se tu nikde jinde zastavit nedalo. Je tu celkem dost odpadků na trávě a tak asi půjdem spát tam, kde nedopadá světlo. Aspoň neuvidíme ten bordel a ráno už s tím nic neuděláme haha. Maro jde spát do auta. Madla, Dáša a já jdem zalehnout někde ven teda. Tak zatím salud!

Neděle 6.8.
7:45…Nedaleko Mulhouse…kobylky a voda…moc vody…Probudil nás deštík, tak jsem musel jít do auta vzbudit chrupkajícího Marka. Hodili jsme věci do vozu a šli udělat nějakou tu hygiénu. Zima jak někde na severu…
8:10…Vyjíždíme směr Lyon, Montpeliér, Perpignan, Figuéres, Barcelona
10:11…Někde na benzínce…snídaně hohohó Vege power hehé…Kupte si kafe a do kelímku vám z automatu spadne krychle cukru i lžička. Dokonce tu mají i ukazatel plnění, ale ten lže. Krmíme vosy chlebem.
17:06…Právě jsme někde za Montpeliérem. Krajina už dostala subtropický ráz, je vedro jak cyp. Podařilo se nám docela faux pas. Na brankách na dálnici jsme vjeli do prostoru, kde se platí kartami, přičemž my jsme žádnou kompatibilní kartu neměli…A klaksony troubí a řada se řadí až někam na Moravu…Pomohla nám až jedna francouzka, která zavolala pomoc…Mno, jíme ananasovou polívku.

Pondělí 7.8.
9:03…Ohohohohó, nemilé věci se udály. Madla zjistila 100 km před španělskýma hranicema, že zapomněla na benzínce nedaleko Montpeliéru somro se všemi doklady a kasou. Tak jsme s Madlou šli na stopa, zatímco Marek s Dášou nás čekali na španělské straně. Bral sem si jen doklady a kačky. Chyba, mikina by se hodila, noci jsou celkem chladné a proto je třeba teplé prádlo. Prvního jsme chytli jednoho frantíka, který mi strašně někoho připomínal. Bohužel nevím koho. Jebat. On to asi stejně nebyl ten, koho mi připomínal. Mno, důležitější bylo však to, že nemluvil moc anglánsky. Na to pozor, většina francouzů, se kterýma jsme se setkali moc neovládali angličtinu. Týpek nás buřičskou rychlostí hodil do Béziers, kde jsme na benzině našli fajn holanďana Ricka. Ten nás hodil až na kýženou čerpací stanici. Somro nikde, na záchodech nebylo, personál ho neměl. Celé to bylo, až na antifašistické nápisy na hajzlech, na piču. Zkoušel jsem volat Madlin mobil. Nakonec to vzala nějaká mařka, a že prej to nechala na policejní stanici v Séte. A tak jedem do Séte. Madla našla typa, co jede tamtím směrem. Má jen dvoumístné auto, a tak mi Madla sedí na klíně. Jinak to je francouz, co nemluví anglicky…rozumím jen Borrrrrdel…Mno na dálničních brankách vybírala holka, když promluvila, zjistili jsme, že to je týpek. Frantík nás vyhodil za brankami, asi 5 km před Séte. Tak jdem pěšky tmou směrem na město. Nic, nic, nic. Stop. Dvě příjemné slečny, co jim v autě hraje reggae. Jedou na reggae fesťák, co je zdarma na pláži v Séte (hraje tam Isaac Delgado, Jimmy Cliff atd.), a tak nás vezmou až před stanici cajtů. Na cajtech čekáme, než najdou někoho, kdo mluví anglicky. Poté je nám řečeno, že tam nikdo nic nepřinesl. Paráda. Máme přijít zítra v 800. Voláme Markovi, ať pro nás přijedou. Domlouváme se na výpadovku z Agde, že je tam počkáme. Jenže těch výpadovek z Agde tu je víc. Samozřejmě jdeme s Mášenkou na úplně jiný konec světa. V pustině za městem jsem našel placku s Áčkem. Hmm. Znamení? Hehe, no otáčíme se a jdeme zpět. Ale zase na jinou výpadovku. Po pár hodinách mrznutí (noci zde bývají chladné, nezapomeňte na teplé prádlo) se ozývá Marek, že jsou ve městě. Následujou další dvě hodiny hledání se. Nakonec se ve čtyři hodiny navzájem naleznem pod značkou s nálepkou C.N.T.. Znamení? Hehe, parkujem auto na molu a jdem spát. Budíme se v 8 hodin, hodíme očko (i dvě) po okolí a jdeme na cajty. Tam je fotřík příjemný jak vřed na prdeli…Čekáme až sežene někoho, kdo mluví anglicky. Přichází celkem spoko týpek a dozvídáme se, že somro tam není a není ani na druhé cajtovně. Kurva, ja pierdole. La puta vida! Kurva, borka nás ojebala. Bylo by mnohem lepší, kdyby nám rovnou do telefónu řekla Fuck Off čuráci. A nemuseli bysme jet zbytečně takovou štreku. Vypisujeme papíry a jdem do města. S Marem jdem koupit vody a pečivo. Dáváme snídani a ve vodě plave krysa. Teď se Madla šla ještě jednou zeptat na stanici, ale nic z toho. Vyrážíme do Barcelony, kde budeme muset zajet na český konzulát.
15:46…Potom, co jsme se vymotali ze zácpy v Pyrenejích, dojeli jsme k Figuéres. Dali jsme nějaký nutelový dlabanec a lehkou očistu. Kolem nás je tak různě spálená zem. V dálce jde vidět dým a kolem lítají hasičské vrtulníky a letadla. Vedro jak cyp…Jedeme do Barcelony
01:něco…Tyjo, paráda…Teď jsme v Cambrils, budeme tu spát na pláži. Po 3 dnech jsme si udělali teplou žravku. Dali jsme tu scuka se Sagočem, který sem přijel jeho parádní dodávkou. No, co bych mohl říct. První dojem ze Španělska – tolik anarchistických nápisů na zdech, kolik sme viděli dnes, není snad v celé Čr. Mazec! Projížděli jsme kolem několika squatů, paráda. Po třech dnech jsem také dal konečně sprchu na pláži. Výborný pocit!!! Jo a něco pro sběratele senzací…Bulvár as fuck – Maro vykalil pivo, haha…
9:17…Uááárgh! Euauiuuu! Hohohó, haha, heh. Obrazy šílenství – 3 blázni skočili o půl třetí ráno do moře a pak se mohli uklepat zimou haha. Nezkoušejte to, málem jsem si uklepnul hubu. Potom přišel Pařba, který tu taky bydlí nějaký ten pátek. Padaly hvězdy a nebe se mi tu zdá nějak blíž, jakoby viselo níž, než u nás. Mno. Zahulili jsme a tak do půl páté jsme kecali o anarchistické minulosti a současnosti Španělska, o knihách, hudbě, velkých bratrech a sestrách. Pak sem šel spát a ráno mně probudilo sluníčko. No už to do nás začíná pořádně prát. Na pláži taky bydlí češi, co tu makají. V pohodě lidi, hlavně ze Slezska, ale i dva pražáci. Ráno jsem si hrál s jejich psem Rybníkem. V něčem mi strašně připomínal Speedyho. A je na sladké, Rybka jedna. Hlad se hlásí, tak jdem udělat nějaké Mysli, ať nám to myslí. Jo a ještě něco, až tady někdy budete otvírat odpadkový koš, tak bacha ať nedostanete závrať. Všechno se tu recykluje a odpadkové koše tu jsou brutálně hluboké.
19:30…Uff, nažrán jak hovado. Dneska máme odpočinkový den. Byli jsme na parádní pláži v Salou, kde bylo strašně málo lidí, taková fajn ukrytá plážička mezi skalami. Jsme plážoví punx hohohó. A koupáníčko a hry s míčem a Oskar pere jako o život (Maro chytá červeň hehe, zato já jsem učiněný marokánec haha). Potom jsme jeli nakoupit žravku a ojebali jsme kapitalisty o cenu melounu hihi. Teď jsme dojedli výborný Sagočův salát a skvělý meloun. Ten jsme ani nedojedli celý a jsme nažraní jak nažrané dogy.
21:55…Pičo buřič. Tohle bych nečekal. Přehnala se bouřka jak cyp. Kroupy, ještě teď se blýská. Pláž je zatopená. A je tu rychna jak blázen. V městě explodoval kanál a na ulicích jsou všude kupy sraček všech různých tvarů a barev. Já jsem nejdřív narazil na šedé a já čurák si myslel, že to je malta, tak sem se prošel v hovnech. Ještě , že jsem měl kecky. Nezaslouží si to, boroci. Mno, jinak k nám doplavala přilba z nějakého staveniště. Toť zatím vše.

Středa 9.8.
13:29…Stále jsme v Cambrils, chystáme se do Madridu za klukama z Camara de Gas, ale jaksi nám mrdla škodověnka a nemůžeme nastartovat. Na piču. Jinak dneska jsem šáhl do těch sraček ze včerejška…Šel jsem na pláž a chtěl jsem vzít mušli, ale ta byla v písku. Hovno v písku, byla v té sračce obalené pískem, tak sem to nepoznal. Takže očista dozajista následovala. Taky se mi dovnitř do boty (nechápu jak) přilepila žvýkačka, nějak se mi ty sračky lepí na paty. Doslova… Ale i pozitivní věci se udály. Našli jsme u kontejneru pytel baget. Pár jsme zrecyklovali na místě, pár jsme si vzali na cestu, něco jsme dali čecháčkům z pláže a něco Pájovi. Mno, už jsme vyjeli. Rozloučili jsme se se Sagočem a plažáky a hurá směr Lleida, Zaragoza, Madrid. Doufám, že tam dojedeme…
17:37…Jsme asi 5 km před Zaragozou. Krajina tu je už jiná, než při pobřeží. Hodně do pouště a do skalnatých hor. Slunce pere jak cyp. Jsme čtyři seškvařené brikety. Jsou tu pomerančové a olivové háje (zkoušeli jsme jednu zelenou olivu – hořké jako kráva).

Čtvrtek 10.8.
1:06…Hola y viva la anarquia! Právě jsme dojedli jídlo. Dneska jsem vařil já heh. Jsme teď na parádním squatu La Kasika v Mostolés na předměstí Madridu. Díky moc Miguelovi a lidem okolo Camara de Gas, díky kterým tu můžeme být. Dali jsme scuka s Miguelem a Antoniem (oba voc Camara de Gas) u stanice metra Mostolés Central. Miguel nás pak dovedl tady. Je to parádní domeček (no domeček, je celkem velký haha), který funguje jako sociální centrum a je zasquatovaný už 8 let. Mají na dvorku letní kino, pódium, místo pod střechou na koncerty, když prší. Uvnitř je bar, knihovna, zinotéka, kuchyně, záchod, sprcha, místo na spaní a kočka Serafina (Sefi) hehe. Paráda!!! Právě trávím jídlo na dvorku, mají tu stromky, stůl na pinec a abych nezapomněl mají tu skvělou zeleninu vypěstovanou na vlastní zahrádce. Rajčata tu mají velké jako u nás jabka (velké). Musím už dopsat, bo buřiči Madlita, Dagmarita a Marquez chcou hrát pinec. Danito si také zahraje…PS: Dagmarita má profesyjonální deformacy…
14:10…Tyjo, vyspali jsme se parádně, společnost nám dělala Sefi, která nějak zpřítulněla. Kolem desáté pro nás přišel Edu a jeli jsme do Alcarcón, kde bydlí. A už nechápu nic!!! Takový parádní baráček a velký jak cyp! Mají tu zahradu, krb, několik balkónů, zkušebnu, super!! Edu tu bydlí ještě s několika dalšími lidmi. Je to tu fakt skvělé. Teď zrovna dělají jídlo. Zkoušeli jsme fíky, jsou zralé a chutné, velice. Jinak místo holubů tady létají papagájové.
15:42…Uff, jsem najezený jako prasátko. Compaňeros udělali tak parádní hostinu, že nikdo z nás nezachápal. Ta pohostinnost je skvělá. Internacional DIY Hardcore/Punk!! Mňamka – Lasagne (dva pekáče), brambory s pikantní omáčkou, bagetky, voda s ledem. Paráda! Dokonce přišel i Paulo. Ukazovali nám fotky z jejich tour. Ještě se dnes pojedeme podívat do La Idea – infoshopu Sin Dios. Mám to tu rád hehe.

Pátek 11.8.
12:12…Hola! Tyjo, chtěl jsem zapsat už včera, resp. dnes velmi brzy ráno, ale bolelo mne břicho, a tak místo abych do deníku cos zapsal, tak jsem sprostě zaspal. K přiblížení španělské reality bych chtěl zmínit menší info o baráčku, kde bydlí Edu a pár dalších lidí. Je to squat a je obsazený už 11 let (!!!). Nachází se v bohaté čtvrti, kde měsíční nájem stojí 600 Euro (!!!). Zkuste si představit, že byste obsadili dům v nějakém milionářském satelitním městečku Prahy. Myslím, že by neměl dlouhého trvání. Mazec ¡Okupa y resiste! Jinak jsme včera byli v centru Madridu. Úsměvné bylo naše mecheche s lístky do metra, kdy jsme nevěděli jaký, kolik a vůbec, hehe…Jo a mají tu lesopark velký jak Orlová. Táhne se od squatu až téměř k centru (asi tři zastávky metra). Byli jsme v La Idea, kde jsem nechal nějakých 37 Euro heh. Potěšující bylo, že tam měli dost českých LP a EP a velice potěšující bylo i to, že se tam nacházeli dva kusy EP Hiba/Depresy Mouse. Nakoupil jsem nějaké ziny, DVD a VCD Los Muertos de Cristo, Sin Dios a trochu módy haha. Pak jsme se přesunuli k bistru, kde jsme si dali výborný falafel a nakonec jsme zakotvili na malém náměstíčku, kam pak přišli ještě další anarcopunks a byla pohoda, punxpicnic. Negativní zprávou pro mne bylo, že se Sin Dios před dvěmi měsíci rozpadli, takže pajduláky bezbožné už asi naživo neuvidím (emocionální status=smutek). Pozitivní zprávy – domluvili jsme se s Miguelem na vydání splitu Camara de Gas/Kahkashan. International DIY HC/PUNK COLABORATION&FRIENDSHIP. Kolem půl druhé jsme se rozloučili s Miguelem, který dnes odjíždí mimo Madrid, takže se po dobu našeho pobytu tady už neuvidíme, ale pevně věřím, že se znovu setkáme. Patří mu náš velký dík. Nu, dnes ráno jsem se probudil a Edu mne pohostil výbornou pomazánkou. Musím si zapsat, co tam bylo, protože byla fakt chutná. Takže – Cibule, rajčata, avokádo, olej, sůl a pepř – rozmixovat a podávat s bagetkou. Mňamka. Pak jsem poslouchal Eduardovi cd a vinyly. Parádní, pro nás některé dost obskurní, španělské A-punk bandy – musím si zapsat Ot@n, R.H.C….Včera bylo 38°C (ve stínu samozřejmě), ale zas se to moc nezdá. U nás chcípám při třiceti stupních, ale tady celkem spoko. Je tu lepší vzduch.
13:21…Hehe, ve Španělsku zařizujem koncerty do CZ hehe. Přišli lidi z hc/punk grupy Antitedax, jestli bysme nemohli zařídit nějaké koncerty u nás. Bude nám potěšením. Takže 22. září v Orlové rozpoutá se peklo haha. No jo, mám slabost pro španělský A-hc/punk.
19:04…Právě sedíme před obrazárnou Prada. Za 6 Euro jsme v ní strávili tři hodiny. Mají tam skvělou expozici obrazů Pabla Picassa. Za těch 6 Euro to stálo za to. Ale jsem celkem unavený a mám hlad, že bych snědl koně (sójového, může být i ze seitanu). Jo a Maro je terorista první třídy. Zadrželi u něj nožík (který je, jakožto zbraň, zakázaný, pod docela mastnou pokutou). Tak měl pokec s pajduláky policisty.
22:30…Před chvilkou jsme dojedli paellu, kterou dělal Edu. Je to vynikající kuchař! Přišli tady Eduardovi známí a jeden vypadá jako sběratel komiksů ze Simpsnů.

Sobota 12.8.
14:30…Salud kulíšci. Dneska ráno kolem půlnoci – jedné jsme s Markem sjížděli nějaký španělský vojenský film a s tím, že to je totální píčovina jsme na to hleděli tak hodinu. Dnes jsme se jídla chopili my, a tak děláme zeleninu, sóju a těstoviny. No, ale Edu přece jen musel něco ukuchtit. Udělal pizzu a už teď se mi na ní sbíhají sliny. Edu nám také nabídl, že nás vezme svou dodávkou na výlet do Toleda. Supr! Pojedeme zítra za Sagočem do Mollerussa, ale předtím se ještě půjdeme podívat na Tierso de Molina na „anarchistické trhy“ hehe.
20:33…Před chvilkou jsme se vrátili z Toleda. Hodně pěkné město se středověkým centrem, palácem Alcázar a dalšími památkami. Inu, je zapsáno v UNESCO. Toledo obtéká řeka Tejo, jinak je krajina kolem zabarvená do ruda. Skály a poušť. Cestou do Toleda nám Edu ukázal věznici, ve které byli v třicátém šestém držení anarchističtí vězni. Toledo bylo také domovem malíře El Greca a taky jsou zde všude Don Quijotové a Sancho Panzové. Jo a na každém rohu anarcho nápis, plakát, či nálepka CNT-AIT, FAI, CGT atd. Našla se ale i svastika. Inu, zmrdi jsou všude. Jinak jsem se dneska téměř připosral. Poslouchal jsem na squatu své mp3, kde mám vypálenou A-punk bandu A Degüello. No a dozvěděl jsem se, že Edu tam zpíval a hrál na basu. Mazec. Dostal jsem CD. Paráda!

Neděle 13.8.
14:37…Chystáme se k odjezdu, dostali jsme od Eduarda pytel fíků a zase uvařil mňamku. Dopoledne jsme byli na Tierso de Molina, kde byli alternativní anarchistické (CNT-AIT atd.) distra. Byly tam i srpy a kladiva. No, to by u nás neprošlo hehe. Anarchistickou literaturu tam prodávala taková babička. Inu, má to tady silné kořeny a historii. Sešlo se tu hodně punx z celého města, lidi z Denak, Looking for an answer atd. Koná se to každou neděli. Heh, nechal jsem tam 13 Euro. Na třináctého v neděli jsem utratil 13 dukátů hehe. Dají se tu úplně v poho koupit ípka a LP, které jsou u nás už dávno vyprodané. Takže mám EP Oi Polloi – Resist the atomic menace, Doom – Police Bastard, CD Hachazo nejnovější a fanzínek. Byli tam strašně v pohodě lidi, tak jsme hodili trochu řeč. Super! A jinak, dnes je zatím nejchladnější den, co jsme tu. Nějakých 28°C-30°C hehe.
23:54…Jsme v Mollerussa v Sagočově baráčku. Platí měsíčně 200 Euro a má to spoko jak cyp, bo to je velké a má to v polích. Má tu zahrádku plnou ganji, zkušebnu větší než obývák a můj pokoj dohromady a dva velké psy – Blacka a Montyho (Pythona). Chystáme se spát. Maro, Dáša a Madla jdou spát na terasu na polystyrén, já budu spát ve zkušebně…Jinak z Madridu se nám vůbec nechtělo a doufám, že se tam ještě někdy mrknu. Eduardovi patří velký dík za vše, co pro nás udělal!

Pondělí 14.8.
22:05…Hola! Na snídani instant pana Donga a po rozloučení se Sagočem, kterému taktéž patří náš velký dík, vyrážíme kolem jedné hodiny do Barcelony. Nacházíme čtvrť Gracia a parkujem auto u jednoho squatu. Vypadá opuštěně (no, ale teď se v něm svítí, tak tak opuštěný zas nebude). Procházíme se městem a je tu teda těch squatů dost tyjo. Nacházíme infoshop D.I.Y. Atak a ptáme se, kde bysme mohli přespat. Dávají nám seznam squatů. Všímáme si plakátu na demonstraci, která má být u stanice metra La Fontana. Vyrážíme tam a čekáme. Má to začít v osm. Začínají se scházet anarchopunx a už to jede. Dělobuchy, lepení plakátů, stříkají se zdi, zatarasila se cesta. Je tu fakt dost lidí. Hraje punk a lidi se baví mezi sebou. Vyvěsili se transparenty. Je to vzpomínková demoška ke dvoum letům úmrtí Rogera, kterého zavraždili náckové. Na místě potkáváme i pár poláků a tak se s nima domlouváme na přespání u nich na squatu v L´Oblit 65. Jinak Rafal (ten polák) říkal, že tu squatuje 3 roky a předtím byl v Německu, odkud ho vyhostili. No a zabavili jim auto za to, že v něm měli plynovou bombu, která prý může sloužit jako zbraň. My jí máme také. No doufám, že nám vzhledem k Madlinu pasu, nebudou kontrolovat auto…Nevím, co by říkali na ty dva singly Doom – Police Bastard, kde je na obalu známý obrázek policejního zmrda se svastikou na přilbě…
23:13…Tak jsme na squatu v L´Oblit, pohodička baráček obývaný povětšinou poláky. Spíme v pokoji v druhém patře s terasou do zahrady, kde roste co? No ganja děťátka, hehe. Squatík jsme našli celkem rychle. Jo mají tu zděný strop – ještě jsem neviděl. Hrajou Napalm Death a mně honí mlsná. Zítra jdem latvit nějaký ten sajt sýin. Tři ze čtyř vykuřujou zobáky, já jdu vyžrat nutelu a pak letím do Země Nezemě. Jsem kurva přece Petr Pan.
PS: Maro je komiksový hrdina – mluví v bublinách.

Úterý 15.8.
9:00…Brýtro, vyspal sem se v poho. Ostatní ještě spí a asi ještě dlouho spát budou, bo Maro právě zaklapl budík a nevypadá to, že by se mu chtělo z postele, hehe. V noci byla bouřka jak cyp, takže je svěží vzdoušek. Ráno jak sem šel na hajzl, tak mně poštěkal pes, štěstí, že mne nepokloval. Jinak se mi zdál šílený sen o tom, jak jsme kameny vyhnali nácky z Orlové, kde to vypadalo jak na Novém Zélandě. Ti pak nachystali odvetu a usekali pár lidem ruce, ale pak je nadobro vyhnal ječící les…
9:10…Druhé vypnutí budíku a vytuhnutí. Hasta Maňana Siempre, haha!!!
14:11…Sedíme a jíme na nábřeží v Barceloně. Šli jsme se podívat na nedostavěnou Sagradu Familii. Velká stavba. Zajímalo by mně, kdy jí dokončí. Pak jsme chtěli zajít na český konzulát kvůli Madlinu pasu, ale konzulát se na uvedené adrese nenacházel, tak na to jebem a jdem sem…Cestou míjíme kancelář CGT. No, nedovedu si představit, že by u nás měla takovou kancelář ČSAF. Inu, je to jiná země. Je tu parádně, ale už se mi nějak začíná stejskat po domově strejčku Fido.
15:22…Prošli jsme se po přístavu a kolem Kolumbova sloupu jsme zamířili na Ramblu – hl. třídu plnou různých umělců, živých soch, stánkařů apod. I když teď je jich míň, protože prší. Mno, teď asi půjdeme směrem k autu, které máme ještě před squarem v L´Oblit a vyrazíme někam směrem domů. Jo a na ty sračky mám fakt nějaké štěstí. Dneska mi posral holub batoh…
23:48…Jsme někde na předměstí Narbony ve Francii. Hledáme místo k přespání, ale všude je mokro. Asi něco ukuchtíme. Je celkem zima…Z Barcelony jsme dojeli do Figuéres, že se alespoň zvenku podíváme na Dálího muzeum, ale chcalo jak cyp, tak muzeum jsme sice viděli, ale zmokli jsme. No co už, nejsme z cukru. V muzeu chtějí 16 Euro za vstup, vydřiduši. Rýžujou na tom prachy jak cyp. Déšť deštil a my jsme vyjeli na Perpignan, no a teď jsme tady…Jinak jak jsme odjížděli z Barcelony, tak jsme u squatu potkali Rafa ještě s jedním polákem, který hraje v grupě (ADHD), tak sme si vzali kontakt, bo shání nějaké koncerty na tour(Nakonec jsme s nimi měli hrát v Těšíně, ale bohužel nedojeli, protože se jim někde ve Francii totálně posrala dodávka. Velká škoda, snad to příště vyjde).

Středa 16.8.
9:31…Nasáčkovaní v autě, jakžtakž vyspaní vyjíždíme směr Mulhouse. Ještě dodatek k Barce – viděli jsme i několik Gaudího domů s jeho specifickou architekturou. No, na večeři jsme ukuchtili kuskus s bujónem. Po tom, co jsme žrali instantní nudle na sucho to byla mňamka jak cyp. Večer padaly hvězdy a dnes nám podruhé chcíplo auto. Doufám, že už tohle neudělá a my v poho dojedeme domů.
10:55…Holky zčořili z vinic Francie hrozny vína. Hehe, to si žijeme – žereme hrozny určené do vín plynoucích do úst buržoustů haha.

Čtvrtek 17.8.
7:59…Shutter, Lahar…haha. Jsme v Deutschlandu, po dlouhém hledání parkoviště s WC jsme nakonec jedno našli. Uvařili kuskus a čajík a Marek šel spát do auta a my tři na lávky ven. Pak začlo pršet a chčije doteď. Holky, že půjdou spát na hajzly, no a já jsem se nakvartýroval do auta. Zdál se mi brutální sen. Izraelský policista mně mlátil tonfou za to, že jsem měl v ruce papírovou vlaječku Etiopie. Pak udělali zátah na naší rodinu, která bydlela v soustavě squatů v podzemí. Ty cajty jsem zneškodnil propanbutanovou bombou a pak jsem se sestřenkou odletěl (jako Petr Pan…) na vlakáč přes Saharu, který se proměnil v Mc Čuráka a já jsem nadával…Dobré ranko.
PS: Vzbudili nás opraváři, kteří dělají lomoz při hrabání zeleně.
11:30…Heh, no právě nám věci rozkopali cajti. Úsměvné, když jsem na kapotu vytahoval obsah svých kapes – posmrkané kapesníky a když se prohrabovali mými špinavými trenami a ostatními hadry. Akorát jsem měl strach, že najdou ty ípka Police Bastard. Naštěstí se do té igelitky nedívali…
PS: Ty gumové rukavičky, co měl ten jeden za pasem nevypadaly pěkně…Událo se to nedaleko Heilbronnu…
14:42…Hranice Čr překročeny.

Vyšlo v zinu V prach cest č.1

Francie a Špáňo 2007

2011-03-12T21:31:00.001+01:00

To jsme si jednou s Mazim řekli, že pojedem skouknout levandulová pole francouzské Provance a tak jsme na začátku července 2007 vyrazili. Levandulová pole jsme nakonec sice neviděli, ale zato jsem se nečekaně mrkli do Barcelony a zažili jsme celkem haluze…Toto je náš cestovní deník…Normálním písmem Dan, kurzívou Mazi…

Úterý 2.7. ….Intro…
4:02…Kiš, kiš, právě sedím ve stojícím vlaku v Bohumíně. Má mně, kulišák jeden, odvézt do Jihlavy za Mazim a jeho autonomní partou. Jelikož jsem pohodlné prase, tak jsem, po probdělé noci, vyjel autobusem ve 3:25 z prázdného busáku v Orlové do Bohumína, abych se tam(tedy zde) vnořil do tooto vlaku.
…21:12…hospa as fuck. Tejpek ve vlaku mi nabízel robotu finančního šuliňáka, nebo pojišťováka, kdo ví. Mluvím jako jihlavák viď. Sem přijel do Žroutalebek a tajně jsem vystoupil na opačné straně, než je většinově přijímáno. Mazi si mne vyzvedl a šli jsme za Chálošem. Následovala jízda na trubce kola, vybalení u Maziho doma, stavba za Edisonem a návštěva zrovna-zde-nahrávajících Pripyat. Poté oběd u Maziho (tatík hipík, mamka příjemná žena, oba vyzařující pozitivní energiju). Potkali jsme tejpka, který vypadal jako Charles Bukowski a to cestou pro slečnu Večeřovou a to jsme už přibrali i slečnu Králíkovou a šupejhlechuchůjupípičomoremaňana do letňáku. Mají daleko větší letňák, než je v Orlau, ale ten náš je víc útulný. Jo a šel jsem si měnit kačky a bylo tam buržó šlechtické duo, kteří měnili hafec eur za české(hafo moc). Jinak jsme už skoro snědli Lucčinu suprejchuchů buchtu. Toto je intro…

Středa 4.7. …Čekání na Godota…
Je 12:20 a sedíme ve vlaku do Reichu, přesněji do Markredtwitz. No a odtamtuď hurá (doufám teda, že hurá) do Francie. Vyjeli jsme ve tři ráno od Maziho vlakem až sem, do Chebu. V Karlových Varech bylo emo, na nádru seděl Radim z De*Reval, asi moc nepobral mé:“Radim, čus“ haha. Jinak jsme schrupli a mně se zdálo o punkové makovici. V Chebu nám chtěl týpek prodat chleba nakrájený v sáčku, který očividně předtím ležel pod řízky…Uvidíme, jestli bude nějaké tóčo s celníky. Dva teroristi jedou do světa…Jupí!!!
Celníci nás vpustili a to ještě netuší, že máme v báglech anthrax. Karlovy Vary se nyní jmenují Charles is boiling a padly první sojové suky, neboli kokina. Doufejme, že něco na start chytnem, už se pomalu blížíme k prvnímu zachytnýmu bodu...(Chybí mu čárka nad A v slově záchytnýmu…pozn. Kníže kokotů)-za tu čárku nemožu, to je tím náchylným Orlau dialektem!...Je to rebel!...Jsme v Německu a jdem na stopa do Bayreuthu. Šli jsme napustit vodu na hajzly na benzínce. Mařka za pultem mi dala klíče od slečněcích toaletek, asi vypadám jako žena. Třeba ten stop půjde líp. Mazuch vole koupil brot za 2 eura, je to teda buržoa, zvlášť, když z cizího krev neteče haha. Zve mně ve Frankreichu na bagetu, je to tak, je to bageťák…Kurwa, chčije as fuck, stojíme před Tepich Freundem a asi tady ještě chvíli posečkáme.

Čtvrtek 5.7. …Naděje umírá poslední…
Před chvíli jsme se vzbudili…Mizérie…Náš optimismus TROŠKU narušilo to, že jsme se od včerejška pohnuli jen kousek a to ještě po svých. Nikdo nám nezastavil! V piči…Snad to dneska bude lepší. Při hledání místa pro stan jsme se prošli po čerstvě pohnojeném poli, tak jsme voňaví. Pak našel Mazi v pohodě místo, tak jsme vztyčili stan a uklohnili fazole. Noc byla deštivá a do našeho narkopaláce (Mazi ho potom, co jsme ho postavili naimpregnoval, takže chemka jak to prase) kape…Je tu hafo slimáků…Útočí na nás…Máme jich plné boty…jdeme vařit snídani……Večer cca 23:00…Od snídaně (v 7:00) sme čekali do 10:00, než pak začlo pršet a šli sme se schovat pod most. Tam nám po chvilce zastavil džíp a hodil nás za Wunsiedel do města Trostau. Tam sme se málem zhroutili, chtěli sme to otočit dom páč humus (úpadek úpadku), dali sme oběd v podobě müsli a chleba, šli sme se vykálet na hajzlík s držákem na helmu(helmen ablage) a posléze ovoněni puchem sem zdvihl ruku a zastavil typos s jódlovacím autem. Hodil nás do Bad Breneck a odtud sme šli pěšky tak 3 km okolo gladiol a slunečnic a lilií a po chvilce Dan stopl fajn týpka, co nás hodil na výpadovku na Nürnberg do Bayreuthu(Bejrůt vole!). Tu sem zastavil matku dvou dcer (13 a 14 let), co se smála a frkla nás na nejbližší benzinu před Nürnbergem, kde sme se hned optali německýho páru, co jeli nach München a chtěli nám dát medvídky Haribo a ty nás hodili do Bejrůtu jak cyp, k odbočce do Nürnbergu. Zde jsme šli harakiri suicide way po dálnici pěcho na dálniční nájezd na Heilbronn, kde všichni frčeli tak 130 km/h a zastavila nám holčina, co vezla nějaký pyčoř, co byl přes celou zadní sedačku, takže sem jel jak s nožem u krku..Chtěla nám dát/věnovat deštník, ale my jako správní imidž punx sme ho odmítli..Hodila nás na Mc Bastardo Aral Autohof. Prvně sme obešli kamijoňáky a jeden nám slíbil, že nás ráno v 8:00 veme…Po 15 min. odjížděl...Hajzl! Potom espaňola rajdr nabořil lampu na parkovišti tak, že se ohla do 50°…Pak sme zevlili jak sviň a zjistili sme, že je to pěkně blbý místo na stop…Tak sem usmlouval jednoho frajára v červeném autě a ten řekl, že nás hodí po večeři. Mezitím přijelo český auto a tak se šel Dan pro sicherheit zeptat a sotva mu koukl do okýnka, čehuň se lekl, nastartoval a ujel…Hihi…Pak přišel náš slíbený šofér(mezitím začly pršet provazy vody) a frkl nás až před Heilbronn na Raststation. A tam se Dan zeptal v jedné transit dodávce jednoho českýho šoféra, což je náš nejlepší úlovek, páč nás hodil na Autohof až za odbočku na Karlsruhe, kde teďka klečím na kolenech a píšu tohle pod baterkou…Po cestě jen menší zácpa a teď po chlebu se sýrem jdeme chrupkat! Jupí!!

Pátek 6.7. …HALUZ…
Johohó, je něco kolem půl sedmé a zrovna jsme v Beure, už ve Francii hehe, no už ne tyjo, zrovna nám zastavil týpek a frčíme si to směrem na Lons le Saunier. V autě mu hrajou positive irie vibes a my jsme taky pozitivně nalazení. Proč? Konečně hoří kotouč a je nám tepleji. A taky to byly dneska slušné haluze. Ráno jsme stopli týpka, co nám dal čokoládu a hodil nás na benzínku před Baden-Baden, no a tam se stala věc nevídaná. Dal nám jen tak z fleku 20 Euro(odmítli jsme, ale nedal se), no mazec, jsme překvapení, ale rádi. Kdo vám dneska dá jen tak 600 kačen? Hodí se. Pak jsme uvařili jídlo, müsli se soymilk a čajík, na lávce, kolem které byly naházené stříkačky a skla, asi se tu dost fetí. Ještě nám vyzbyla voda na nějakou tu hygienu. Prázdné láhve nám dopustila hodná paní na recepci hotelu a my jsme vyrazili na stopa. Půlhodiny nic a pak haluz. HLUZ!!!Tři češi, punx. Milan z Bohumína, co hrál v Tvrďák Honza a teď osm let mieszká ve Francii, Kuba a Zuzka ze Zlína, kteří jedou do Francie hrát loutkové divadlo. Mazec! Tihle příjemní človíčkové nás hodili na tajňačku ve své rozpadající se dodávce až pod Besancon do Beure. Vyvaleni na matracích vzadu v dodávce, za poslechu Atari Teenage Riot a Amebix, cesta ubíhala příjemně a když začal mrkat Oskar, tak jsme z našich rohlíků v ksichtech už měli pořádné francouzské bagety!

Sobota 7.7. …Grenobleuááárgh…
Holahej! Sluníčko svítí a je hic jak cyp. Po reggae typanovi nám stopnul arab, kterému v autě hrál politický hipec a pak nám zastavila velice příjemná žena, která nadávala na nového fašo prezidenta Sarkoziho a dozvěděli jsme se příjemnou zprávu, že Grenoble je levičácké město. Hodila nás do Lonsu, kde jsme uvařili mňamku a umyli se u kohoutku s vodou. Nějaký maník se mně tam snažil naučit francouzsky, ale rozuměl jsem akorát MÉRDE haha. V Lonsu byl zrovna fesťáček na ulicích, divadla atd., ale moc jsme tam neobzajtovali, bo sme museli vyjít za město a najít spjoch plac. Nakonec jsme za městem našli neposekanou louku, tak jsme se brodili džunglí a pak jsme postavili stan, tak tak jsme to stihli bo začlo chcát jako sojové prase. Jinak jsme projížděli vesnicí Onans…Ráno nás probudilo slunko a venku modré nebe nad hlavou. Sešli jsme dolu k cestě a po chvilce nám zastavil hodně v pohodě pajdulák, ten nám koupil croissanty a bagetu. Dobře se s ním kecalo a navíc mu v autě hrála pohodová hudba. Hodný člověk a taky další, kdo nadával na Sarkoziho, že je všude hafec cajtů apod. Vysadil nás v Joudes, kde právě stojíme…Z Joudes nás vzal ukrajinský kamioňák do Villars, vesničky kousek před Lyonem. Tam jsme se na informacích poptali na netofrk a prej je ve zdejším kempu zadáčo. Tak jsme tam, vybaveni mapkou, vyrazili. A skutečně, net zadara a k tomu jsme si svátečně dopřáli nanuk. Po vyřízení naší obchodní korespondence jsme šli na stopa do Ambérieu. Na dva auta jsme dojeli do Chalamont, kde zkoušíme stopa u hřbitovní zdi…Odtamaď nás vzal tejpek do Ambérieu na výpadovku na Grenoble. Neskutečné vedro, žádný stín. Z výhně nás vysvobodí mužík, co maká v televizi a zaveze nás do Voiron (asi 20 km před Grenoblem) na peáge. Zde seru a napouštíme vodu. Taky absolvujeme pohovor s pány policajty. Jeden z nich vypadal jako Simír Gerchán z Kobry 11. Stopujem před peáge, zatím nic…stále nic…pořád nic…rozmrdaní na to jebem a plni zoufalství jako z Portlandu to otáčíme zpět a zastavuje nám hop-hipa gangsta s bejsbolkou v autě a hází nás do centra Voiron. Jsme v dupce. As fuck. Mno, hledáme vlakáč a tam kupujeme jízdenku do Grenoble…9,20€…Kurva, tak doufám, že za ty prachy půjde aspoň cviklístek. Ani to hovno…nešel. Vyloďujem se v Grenoblu a čekujem busové linky. Asi vyjedem ven za město. Cestou k zastávce busů míjíme obchod a chytne nás žravka a tak kupujem 2 pomeranče, sodovku za 34 centů (chemka jak kokůtek) a Mazipunk si kupuje pívo. Teď sedíme na Helllávce a máme piknik. Jsme zvířata…Uááárgh…A jak tak sedíme, zjišťuju, že tu mají pěkné slečny…Konečně si dopřáváme francé baguette/pain, což mi chybělo a celou cestu Německem sem se na to těšil. Zakoupil sem pivo značky „Van Pur“, docela dobrá chuť – za 0,83€, 12°. Měl sem na něj strašnou chuť, páč jak sme stopli punx v dodávce, co nás hodili do Besancón, týpek začal mluvit o pivu, že mu to chybí(a to jel 10 hodin), nu a já začal mít taky chutě…A po té mord cestě před chvílí…Cítím se dobrijánsky…Každých 10 minut jezdí bus # 1 do Pont Rouge, což je periferie Grenoblu, kam máme namířeno, aby sme se zkusili napojit na route nacionále # 75…3 busy už nám ujeli…a z toho 1 piva jsem nějak nakulený…škoda těch 9€, co sme zbytečně vyhodili za vlak...Uf…Tak sme dorazili na konečnou zastávku pon de la Craix a našli sme místo za křem vedle silnice nacionále # 75, což je v poho a jelikož ani mrak na nebi není, rozhodli sme se poprvé nevybalit stan! Je pěkný západ slunce, Dan vaří těstoviny s kečupem a kuskusem a semínkama a poté si dáme sojové mlíčko, uf…Dnes máme takový buržoá den a je to pěkné, takhle si odpočinout…Byl to mord. Cvrkaj tu cvrčci a komárů je hafele, všude jsou velehory, skály a zajíčci a zítra vyrazíme směr Sisteron. Jelikož nejedeme po dálnici, ale po menší silnici, máme možnost vidět pěknej francé venkov, kravičky a vlastně díky kixu na peáži veVoiron sme se celkem jukli do velkého Grenoblu, kam sme ani nechtěli. 1 jízda místním busem(kamkoli) stála 1,30€, a kupříkladu bud do Mens(vesnice, kde je anarcho komunita, kam sme původně chtěli, ale nakonec asi nic) – 50 km jižně od Grenoble stojí 3,20€ pro jednoho. Za 2 pomeranče, 0,5l plechovku 12° piva a 1,5l chemo limo sme platili v malém obchůdku 2,21€. Dokonce sme i viděli plagoše na nějaké hc/punk akce – prý tu jsou nějaké squaty (třeba na cestě zpět)…

Neděle 8.7. …Muchy…
El Šulíno zapomněl zmínit svůj gore grind kousek, hihi. Když jsme totiž vystoupili v Claix na konečné z busu, začlo se chtít Mazíkovi kakinkat a jelikož už nemohl dál a už kulil oči tlakem, tak to musel hodit za zídku k cestě. Nejlepší byli pohledy řidičů, co tam zrovna stáli(bo tam byl semafor a svítila červená) haha. Prasor Mazi ještě nevychytal, kam to poteče, když začne chcát a málem měl mokrý batoh. Batoh zachránil, ale do moči mu spadl opasek. Počůránek jeden…Ráno nás probudil nečekaný deštík. Do té doby dobře se spalo nám, kolem jen zvuky přírody a něčeho a bíle svítící štíty skal kolem nás…a komárů horda…Když jsme složili igelit a sbalili věci, šli jsme na stopa a zastavil nám týpek, který si chce vlastnoručně postavit eko-barák. Vyhodil nás v malé vesničce Clelles, kde kupujeme bagetku a obědváme. Máme pocit, jako bysme tu už byli. Dýchá tu na mně atmosféra filmu Muž, který sázel stromy…asi to je tou francouzštinou. Mařenka na náměstíčku prodává nějaký extra plesnivý sýr. Docela bysme si ho dali, ale už tak smrdíme hafec. Kolem nás létají hejna much. Po parádním obědu(slupli sme bagetu napůl za 1,10€) sme vyšli kopec z vesnice k přípojce na nacionálku do Sisteron…Po cestě Dan fotí scenérie, který fakt stojí za to, představ si ty malebný vesničky ve skalnatejch horách, prostě parádka! Po chvilce nám staví starý děda v malém autíčku a vypráví nám o utrpení partyzánů v II. Světové válce v místních horách…Vyhodil nás u motorestu v Chaix de la Haute a zde se na nás přesunulo obrovský hejno much, což byl brut, páč sme museli dělat neustálé Kung-Fu, což řidiči aut moc nechápali a čučeli…Nu a pak, pak se stala haluz všech haluzí. Po půlhodince muchmoření nám zastavil starý pán(včera mu bylo 60 let) jménem Philippe. Narodil se v Belgii, bydlel s rodiči v Anglii, potom šéfil banku v Athénách v Řecku a zná se snad se všema papalášema. Na zdi má fotku, kde je s belgickým králem…Nu a tak si představte, že teď ležíme ve splipech a trénách u něj doma na posteli a po parádní mega vege večeři, salátu a po vypití dvou buržó džusů dem chrupat…Vzal nás z Chaix de la Haute až do Aix en Provance, pár kilasů severně od Marseille k němu dom, do vesnice v horách. Má tu barák s bazénem, zahradou jak cyp, 3 psy(jeden se jmenuje Gipsy, druhý Milord a třetí nevim jak) a všude kolem jsou hory a vinice. Vyprávěl nám spousty příběhů, jak málem nemohl v dětství chodit, jak jeho rodina v belgických nazi nemocnicích ukrývala židy, jak stopem procestoval mládí a všechno co potřebujem i nepotřebujem sme dostali. Největší haluz na tom je to, že zítra jede očekovat barák, co kupuje blízko Tarragony, což je město kousek od Barcelony a veme nás s sebou. Za dva dny jede zpět, gže nás hodí zpět z Barcelony na silnic do Grenoblu(doufám tedy), což change our plan. Nu, na internetu sme našli směrovky na barcelonské squaty, kdež Dan má nějaké kamarádšofty a tak se tu juknem. Má tu být i demonstrace proti vyklizení nějakého squatu, což může být zajímavé! Kua, toto je šialené, co se může stát! Ještě teď tomu nevěřím…Ale to je právě ono, když jedete stopem, stávají se magické věci, které se vám jinak těžce stávají. Podobná věc se nám stala, když sem jel s tátou stopem též do Francie před 4 rokmi (bylo mi 14), když nám zastavil kamioňák, co kvůli nám poslal náklad vlakem, místo toho, aby ho doručil(jenom proto, že začlo pršet), vzal nás z Karlsruhe(Německo) do města Huttwill ve Švýcarsku(kde bydlel) blízko Luzernu, kde nám dal najíst, mohli sme se umýt a pak nám koupil lístky na vlak do Basileje…Dobří a speciální lidé ještě existují!!Takže zítra po 900 vyrážíme do Barcelony!Peklo!Věř,nebo zemři! …La gran ciudad, de Barcelona de Karcelona haha…je to tak, neplánovaně, ale o to víc rád se zase nadechnu svobodnějšího vzdoušku barcelonského…Mazi prasor zapomněl zmínit, že mu náš hostitel asertivně oznámil, že smrdí(to už bylo po sprše a já nic necítil, holt už asi máme znecitlivělé nosy). Každopádně sprcha byla parádní. Jinak mazec no, typan má auto, kde jen zmáčkne čudlík On a jede, jen dobržďuje. Buří mu to napůl na gas a napůl na elektriku. Jo a taky jsme se trošku prošli s pesy po okolí. Krása, vedro, megahmyz. Zítra do ESP…

Pondělí 9.7. …No desalojo a La Opera!...
Hola, sedíme teď na obrubě před squatem „La Opera“, který se má vyklízet. Všude kolem jsou barikády, u nich policajti. Posprejovaný zdi parádníma grafáčema, všude spousty punx a je to tu…nu husté. Pro mě to je dost haluz přechod- z osamělých hor do obrovskýho města plnejch malejch uliček. Dle adres jsme zjistili metro stanice u kterých squaty jsou a zakoupili jsme metro lístek na 10 jízd za 6€, což je v poho. A tak prvně jsme jeli na stanici Carelliet k tomuto squatu(La Opera) a zjistili sme, že demonstrace proti vyklizení squatu byla včera a squat polizei nevyklidili. Takže celý dnešek je ulice okolo squatu zabarikádovaná a venku jsou vytahané matrace, kde všichni popíjí, hrajou karty, hry a jezdí na koloběžkách a povídají si. Je jich tu asi okolo 50. Mluvili sme s týpkem, kterej nám řekl, že ve squatě „La Papa“, kousek od stanice metra Sagrera, bydlí nějaký čech, tak sme se tam vydali. Jeli sme přes celé město a ve squatě nikdo nebylo či co, páč sme tam bušili jak sviň a nic. Takže sme jeli zase zpět…Taky sme kupili bagetu, která tu stojí 0,70€, což je levnější než ve Francii. Hodný pán Philippe nás hodil až do centra města, což je v poho a ve středu ráno nás vyzvedne na letišti, kde máme sraz a hodí nás zpět do Aix en Provance. Takže dnes ještě nevíme, kde přespíme, ale má tu prý být koncert, tak snad něco vykutíme. Přinejhorším přespíme tady…Nebo přinejlepším, nejradši bych tu zůstal a podpořil blokádu…Na Španělsko je tu lidí málo, ale spoko. Některé poznávám z minula. Zase se tu cítím v pohodě, je tu ten onen svobodnější vzduch…Zase se zde sešli lidi témeř všech věkových kategorií, což je paráda!...Je asi půlnoc a jsme zhašišováni. Spolu s ostatními jsme postavili barikády(jinak kolem barikád byl vylitý olej ať se cajti kloužou haha) a kecali s lidma. Hlavně se super mařkama Laurou a Laurou a Rullón. Lidi vytáhli apce a bicí a hrajou na ulici. Teďka sedíme/vyvalujem se před squatem a budeme před ním spát. V 6:00 by prý měli přijít cajti tak uvidíme. Jinak La Opera už funguje několik let(8) a je to velký squat. Uvnitř tělocvična na koncerty a jak už psal Mazi, všude tu jsou super grafáče, šablony atd..Co se mi nelíbí, ale co jsem o Španělsku věděl, je to, že si tady lidi celkem fetí, no ale co už. Všechno má svůj rub a líc…a každému co jeho jest… …Tak tu sedíme, jsou čtyři hodiny ráno, bylo nám řečeno, že si odsuď můžeme cokoliv vzít, vzal jsem si pár plakátů a knih. Podařilo se mi rozhodit nějakou stolní hru, bylo mi řečeno, že jí nemusím uklízet…A tak tu sedíme, lidi vypadají štastně, ale něco ztrácejí, my jsme se nicotnou částí své existence stali součástí zániku tohoto squatu. Každý z několika lidí co tu jsou zapsal něco do pamětní knihy La Opery. Čekáme na cajty. Možná přijdou, možná ne. Za jeden vystěhovaný dům, nechť je obsazeno dalších tisíc! Okupa y resiste…Z tohohle místa mám zajímavý pocity, o kterejch sme se bavili s Danem, že tu ti lidi něco vydobili, však anarchismus ve Španělsku sahá hodně hluboko do kořenů jejich historie. To byste museli vidět. Jsou 4 hodiny ráno, povídáme si tu a všichni jsou vyplesklý z existence skleněné fajfky. A tak sem šefíkovi(složité jméno měl a já mu neporozuměl) věnoval jednu svoji, co sem měl s sebou. Hašiš tu stojí 2€(jako u nás krabička cigaret). Haluz. Jdeme spát.

Úterý 10.7. …Barcelonění…
Kykyrý, debo zpívá a blbne, zrovna s(Mazuch má deja-vú)edíme na kopci nad Barcou a relaxujem. Vyměnil jsem ponožky a triko. Ráno jsem se probudil ve squatu na matraci, v noci nás šefík zkykýřený(byli všichni vyjukaní, ale jinak hodně v poho) přikryl a spalo se nám fajn. Mazimu se vstávat nechce…Zevluju před squatem a pokecávám s šefíkem, jinak jsem si teď vzpomněl, že jsme včera poznali fajn holku ze Švédska, která si tu obsadila barák, ve kterém nemá ani koupelnu a žije tam sama. Připomíná mi vzhledem Lolu z Prahy…Cajti nepřišli…Rozloučili jsme se tedy s lidmi ze squatu a pak jsme se vydali do Grazie do DIY Ataku, který, jak jsme na místě zjistili, už neexistuje(později se dočítám, že z finančních důvodl skončil)…napiču…Tak jsme se popošli kousek na Plaza del Sol do infošopu Info Espai, kde jsme zadáčo mrkli na tučňácký net a pak jsme vyrazili metrem na Plaza del Sant´s, kde se nachází infoshop La Ciutat Invisible. Hodně knih, trik apod.. Samo sebou také srpy a kladiva…už jsem si tady na to zvyknul, ale ani za soju se mi to nelíbí. Za rok se tu toho hodně změnilo, nějak ubylo anarcho nápisů na zdech, lidi tady říkali, že tu je nějaký nový zákon ohledně squatování, v jehož důsledku bylo v době nedávné mnoho squatů vyklizeno. Nakoupili jsme pohledy a jelikož máme ticket na 10 jízd metrem, tak jezdíme různě po Barceloně a zevlujem. Skouli jsme katedrálu Sagrada Familia(samo, že zvenku), vítězný oblouk, no a pak jsme cestou sem v metru málem usli. Dojedli jsme emo-chléb(má velice ostré hrany, daly by se jimi podřezat žíly) a trochu požonglovali a zamuzicírovali. Já teď jen tak sedím a Mazi někde běhá kolem. Vlastně až teď jsem si uvědomil, že tu není…Dan zapomněl říct, že sedíme na kopci, ze kterého vidíte Barcelonu úplně celou a hlavně moře…To mně úplně uklidňuje. Slunce zapadá, úplná romantika…Včerejšek byl fakt intenzivní, prostě sme přišli mezi úplně cizí lidi(většina z nich ani neumí anglicky) a oni nás vzali mezi sebe, o všechno se s námi dělili, jako bysme byli součást. Bylo fajn vidět, jak to tady funguje, zatímco v celé Čr je jediný squat(který je jen tak napůl), tady, jen v jediném městě jich je…nu prostě hafo(100?). Je to taková zkušenost a cítil sem se fajn, když sme pomáhali stavět barikády proti policajtům…Vidíte tu soudržnost a organizovanost, zatímco u nás se pomalu a jistě punk stává jenom hudební a módní záležitostí. Hrát hudbu co frčí, nejlíp disbeat, nebo metalcore, mít správný hadry a plno keců…Ale kdo něco dělá, zatímco ostatní hrají hry na „vojáčky“?(U nás to je čím dál víc jen protest pro protest…a protest, který se stává jenom protestem pro protest není protestem…heh…pozn. Danito)Byl to pro mně šok, ulice plné politických graffiti a z lidí číšila ta věc…ta věc…V anarcho-info-shopu sem si koupil tričko na památku a škoda jen, že všechny knihy tu jsou ve španělštině. Kdyby tak takové věci fungovali u nás. Jak říkal Dan – tahle země ve mně probouzí moje idealistický pudy. Když všechno vidíte, prostě máte taky chuť přidat ruku k dílu! U nás celá scéna visí jen na pár jedincích…Barcelona je fakt krásný město a stojí za to si semka udělat výlet. A stopem to je z Francie kousek…Možná budete mít štígro jak my, že někoho fpoho stopnete. Před chvílí mi volal Philippe(pán, co nás sem hodil), že nás zítra vyzvedne v 10:00 na letišti a veme nás zpět…Tak sme rádi. Ale bude mi tu ten duch asi chybět. Na druhou stranu se těším, až přijedem domů…Sem zvědav, jak půjde cesta zpět…

Středa 11.7. …Cesta zpět…
Nuže, po malém nedorozumění jsme se setkali s Philippem na letišti a v 10:20(ještě sme se zdrželi na parking platzu, páč se ztratil líste) vyjíždíme směr Marseille. Tuto noc sme strávili v botanické zahradě na onom barcelonském kopci na lavičce pod širákem. Moc sem se nevyspal(1 hod. spánku) a navíc mně štípl moskýto přímo do očního víčka, což bolí jak sviň. A tak se loučíme s tímto krásným městem…Rozhodli sme se, že pojedeme domů už dnes(Philippe nás zval ještě na noc k němu domů) a tak nás vyhodil na sjezd z dálnice kousek od Aix-en-Provance. Loučíme se s mockráterým díky a za chvilku nám zastaví zjevoněk, co bydlel kusok od Jouques u Pertuis, povídá nám, jak taky dřív stopoval po Evropě a potom se rozhodl, že nás hodí až do Manosque(zajížďka pro něj asi 30 km) a udělal nám radost. Poté po chvilce nám zastavil klučina, co poslouchal metalcore, před měsícem byl ve Španělsku na koncertě Metalliky a za týden jede do Peště(Hungaró) na nějaký big fest…Na autě nálepku Mc Donald Pass. Hihi. Frkl nás asi 10 km od vésky Voix, poté nám staví černoch jak bota , zedník a zve nás k sobě domů, jestli u něj nechceme pojíst a přespat(je 17:30), my s díky odmítáme, protože to chceme zkusit ještě dál a vyhodil nás v Peyruis. Poté nám zastavil další dělňas a frká nás před Sisteron…První člověk, který smrděl víc než my. Odtamaď nás vzala paní, která na nás neustále něco frantila a my se jen smáli…V Sisteron nás vyhazuje a je to moc pěkné městečko ve skalách s pevností na kopci. Procházíme ho pěcho až na kraj a zde nám staví pilot letadel, kterej nás hodil do Laragne Monteglin, kde teď sedíme na ukrytým odpočívadle pro karavany a děláme si hody. Těstoviny+fazole+kečup. Po cestě sem jsem se seznámil v jednom baru, kde sem šel pro vodu s Pierrem, starým pánem, co nám popřál mnoho úspěchů na cstě. Takže první den máme za sebou…Nojo, noc byla tak trochu do probdělosti, byli jsme trochu vystihaní, celou noc něco kolem nás chrupkalo(je tu hafo toulavých koček a mega potkanů), ale ráno jsme zjistili, že jsme v zahradě zavření…Já se divil, že tu nejsou žádní lidi. Po hygieně jsme dali přelézačku přes plot a skoukli východ Slunce nad Barcou- krása, no a pak už šupky dupky do metra a z metra do mašinky na letiště. Na letišti jsme našli terminál British Airways, kde jsme měli čekat a tak jsme čekali. Šel jsem na hajzly napustit vodu, našel jsem juchajdu a jak jsem se vrátil tak naproti Mazimu seděla mařka, měla nohy nahoře a dloubala se v nose…Pak přišel Mr. Philippe a my jsme vyjeli. Ještě jednou mu moc díky! No a pak už to jelo tak, jak psal Mazi. Tadyhle jsme konečně přivoněli k levandulím a je to vůně parádní! Nemohu se nabažit, před chvíli jsme dopili Zapata café a už se stmívá, tak půjdem spát.

Čtvrtek 12.7. …Haluz strikes again!...
Večer jsme dali sprchu u kohoutku s vodou a pak ulehli na naše lóže. Obloha byla nádherná, jako modrá plachta plná malých dírek. Spalo se fajn(i když stále nechápu, proč mi uprostřed noci Mazi chytnul hlavu a začal se mnou třískat…ráno si nic nepamatoval…někde se pacifista jeden musí vybít haha) a ráno jsme udělali müsli se soymilk a kávu. Nějak Mazimu zachutnala kulišákovi hehe. Na stopa jsme vyšli tak kolem deváté a zastavil nám typan v dodávce, co nás hodil až do Grenoblu. V autě mu hrál hipec, ve kterém se až v neuvěřitelné frekvenci opakovala slova „madafaka“ a „gangsta“. Z Grenobleeeuargh, kde nás vyhodil na periferii, jsme se busem dostali do Voiron. Že my chuji jeli předtím vlakem, busy jsou daleko lacnější a docela luxus. Z centra Voironu jsme si dali procházku za město na výpadovku na Bourg en Bresse. Sníme o dortíkách a ve snech je jíme. Za Voironem nám staví mužík, co nás hází do Chirens a z Chirens jedeme dodávkou, ve které to smrdí jako my, do Les Arbets. Tady jsme dostali šmak na pomeranče a tak jsme je šli koupit. Když je šel Mazi zaplatit, prodavač začal frantit a my jen stáli a hovno rozuměli. Řekli jsme mu, že jsme z České republiky, on se na nás chvilku beze slova díval a pak nám přihodil k pomerančům jeden banán gratis, díky mu. Hned jsme to zbagrovali a vyšli jsme za město. Tam nám nikdo nezastavoval a tak jsem přemluvil Maziho ať jdeme dál. Ten sice trucoval, ale šli jsme haha. Tyjo, v každé malé vesnici tu mají kérovací a piercingové studio…V další vesnici nám zastavuje příjemný člověk, který vypadal jako herec Táborský. V autě mu hrála příjemná hudba a nás to ukolébalo, takže jsme usli. Já jsem si ve spánku poslintal rukáv. Člověk to byl hodný a hodil nás ještě 15 km za Ambérieu, kde bydlí, směrem na Bourg. No, teď mi vlastně došlo, že ta storka s pomeranči a banánem se stala tady a ne v Les Arbets. Jsmev Pont d´Ain, kde je total rozmrdaná cesta a vycházíme za město. Za městem nám zastavuje pohledná mladá slečna a vyhazuje nás za Bourg en Bresse na odbočce na Lons le Saunier. Cestou potkáváme nějak moc mrtvých zvířat…Vytahujem cedulku Lons, s kterou jsme tady začínali a po chvíli se stane štěstí! Zastavil nám německý kamion, který řídil strašně pohodový a dobrý člověk, turecký řidič Ali(Pak nám ukazoval občanku, že mu je 36 let a jmenuje se Ali Bemiri). Má sedm sourozenců a 5 let chodil do školy v Turecku a pak v Německu. Po chvilce se nás ptá, jestli si dáme kávu a my, že jo a on za jízdy na vařiči uvařil v konvi vodu a do kelímků nám zalil kafe. Spálil jsem si jazyk, jsem nešika. Povídali jsme si, nechápu, že si ještě vzpomínám na něco z němčiny a v místě před Lonsem, kde jsme na začátku našeho vejletu spali, se nás ptá, jestli hulíme a my, že jo a tak nás zhulil hašišem. Říkal, že ho kouří už 20 let a jinak, že v Turecku každý šňupe koks. Cesta byla veselejší a při odbočce na Lyon, kde měl odbočit a vysadit nás, se jen usměje a jedeme směr Besancon. Cestou ho učíme jak se řekne česky dobrý den, dobrou chuť atd. Besancon se blíží a nakonec jsme v něm. Zastavujeme někde na periferii a Ali dělá hranolky, vytahuje chleba, sýr a olivy. Pak na chvíli odběhne s železnou tyčkou v ruce někam pryč, protože se tu pohybují nějací podezřelí lidé a pak usedáme ke stolku z praktikáblů a jíme. Ali nám říká, že by nás rád hodil až za Belfort, ale že nemůže, protože ho jeho šéfík sleduje přes GPS. Nevadí nám to, jsem rádi, už tak jsme díky němu ukousli další velký kusanec cesty a o všechno se s námi ochotně podělil. Říkal, že má radost, když se s lidma může podělit a že i ten chléb chutná daleko lépe, když se o něj rozdělíte, než když ho máte jen pro sebe. Po jídle nás odváží za Vesoul na výpadovku na Mulhouse, kde se na parkplatzu u cesty loučíme. Třeba se ještě někdy potkáme. Dobrý člověk. Potom, co Ali odjel, jsme se vydali hledat místo na spaní. Je něco po jedenácté a je tma jak v psovi. Málem se zamotáváme do megapavučiny s megapavoukem a já si drásám trny kož(samozřejmě, že nechtěně, nejsem emo haha – nic proti emu, mám ho rád, ale ne ty ubrečené apolitické mainstreamové sračky, co nemají ani hudebně s emem nic společného, jen další trend…no odbočka). Uleháme na posekaném trávníku u nějakého baráku, koukáme na hvězdy a usínáme. Ráno vyndáváme slimáky z bot a kolem šesté děláme polévku. V tuto chvíli Mazi črtá cedulku Mulhouse(D)…a vyrážíme…

Pátek 13.7. …Láska, mor a anarchie…
Je pěkná kosna, a tak doufáme, že brzy zahoří kotouč. První nás bere člověčina v pick-upu a sadí nás dovnitř. Hodí nás do Belfortu a je to rodeo. Po chvilce stání nám v Belfortu zastavuje typan, co veze nějaké dobroty. Tady to začíná…Domlouváme se, že nás vyhodí na benzínce před Mulhouse. Paráda. Nechápe, že jedeme stopem a směje se, pohodička. Do doby než tu benzínku projede se slovy, že nás vezme na lepší místo…Centrum Mulhouse! O KURWA JA PIERDOLE, PRZEJEBANE!!! Bloudíme, nevíme, kde jsme, nikdo nemluví anglánsky, jedem chvilu busem, bloudíme, dezorientace, trháme lidem jabka ze zahrad, deprese, kopřivy, trny, dálnice, pole, zoufalství…5 hodin pičoření, teplo jak v sauně, nervy v piči. Když jsme uviděli tu benzínku, na kterou jsme se vraceli, byl jsem šťastný jak malé dítě. No musím říct, že i když to bylo pěkně na piču, tak to je přece jen v poho. Dobrodružství. Cestou jsme dokonce narazili na bunkry z první světové války. Pak už to šlo spočko na dvě auta do Bruchsalu. Tady jsme potkali polského válečníka Piotra z Krakowa, který střílel z kalašnikovu, chodil po rukách ze schodů a jedl jen sušenky. Jel stopem někam a stopem taky už projel skoro celý świat.V pohodě typan. Teď vaříme a chystáme se spát. Jo a ještě jsem zapomněl na jednu věc. V Mulhouse jsme se ptali dvou černochů na cestu a ti nám zaplatili bus na předměstí a my jsme byli atrakcí pro celý bus hihi. Dnešek byl famfár, byla to zkouška, poněvadž se nám do teď poštěstilo(až na ten začátek), prostě protiváha. Už na to skoro nevidím, páč je tma. Uvařili sme si polívky a pakl kuskusu s rajčattlakem, gže sme nachálený. Mám spálený nohy a nos a vyměnil sem si hadry. Za celou cestu sem použil 3 trička a druhý kraťasy sem si vyměnil jen tak, aby to nevypadalo…Mám takovej pocit, že to zítra půjde dobře! Taky sme se umyli. Hihi, týpek, co nás hodil z Mulhouse do tankstelle u Freiburgu nám dával 10 Euro, ale odmítli sme. Potom a z tama nás frknul nějaký big boss chief v BMW luxus jak sviň a frčeli sme si to 230 km/h…Spíme na benzínce. Ale ten Mulhouse brut byl pekelnej. Dneska je pátek třináctého! Whatta psychobilly day! Hell yeah(teď jsem to teprv zjistil). Taky sem stihl pokálet parapet motelové kuchyně hihi.(Je to prasor…)

Sobota 14.7. …Doma…
A je to tu zas…Haluz…Ráno sme vstali, uvařili sme soya mlíko s müsli(zbytky) a hrnek mexickýho Zapatista kafe. Obcházeli sme kamiony, auta, ale nikdo nic. Pak přijeli dva kluci(stopaři) z New Yorku, hodili sme krátkou řeč, dostali sme chleba a borci jeli do Dortmundu(na jinou stranu než my). Tak jsme stopovali dá se říct pospolu, ale oni s jinou cedulou. Byli to šoumeni a tak u toho skákali, dělali divadýlko, prostě sranda, některý lidi pobavili, ale někdo to nepobral…My volíme slušný způsob a pouze se u stopování culíme a zubíme…Hihi, nu po dvou hodinách jim zastavil nějaký týpek a tak odfrkali…Sme sami…Po půl hoďce zastavilo malinký autíčko(Peugeot 206 nebo tak nějak –takový to starý) s francouzskou poznávací značkou a z něho vystoupil starej pán s báglem – už třetí stopař, co sme na tomhle fleku potkali). Za volantem slečna…zavře dveře a…zastavuje nám! Jupí! Nemá však zadní sedačky, tak usedám(spíš ulehám) do kupy věcí v kufru…hihi…Když nám pak říká, že jede až na Ukrajinu…Uff, sme štěstím bez sebe! Takže dnes už budem doma! Jo crusties z New Yorku byli šoumeni, místo cedulky měli velké papundeklové leporelo a taky jeli z Barcy. A slečna se jmenuje Gudi a jede na chvíli do Čr, pak na Slovensko a dále do Rumunska a na Ukrajinu pozorovat vlky a medvědy. Hodí nás asi do Klatov a odtamtuď uvidíme, co budeme dělat…Tak jo, Gudi je velice příjemná mladá slečna, co se rozešla s přítelem, který je nyní ve vězení a ona se rozhodla, že vyrazí do světa. A má šílené auto. Dveře má polepené ulitami od šneků, uvnitř má v palubce voskem zalité kytky společně s víčky od piv a všude jsou poházené kazety. Cestou posloucháme oldskůlovní dubík(mám rád!!!), francouzský fotrpunk, avangardu, folk a úvodní melodii Knight Ridera…hodíš nás domů Kite?Haha…Gudi nás hodila do Klatov, jsme do jupí. Jdeme na vlakáč a zjišťujeme vlaky. Koupi lístku nám prodlužují tři starší mařky, které si stěžují, že nemají ve vlaku čalouněné sedadla. No nakonec nasedáme na vláček do Plzně. V Plzni kupujeme kofču(uáááárgh!) a frčíme do Práglu, kde Mazi zůstává se Sattu. Vlak má zpoždění a tak se stihnu jen pozdravit se Sattu a letmo rozloučit s Mazim a naskakuju na skoro odjíždějící vlak do Bohumína. Zrovna jsem za Olomoucem. Už se těším dom. A taky jsem zvědavý na kazetu Risposta, kterou jsem dostal v Jihlavě od Miruuse a doteď sem si jí neměl kde pustit a tahal jsem ji s sebou haha. V kupéčku se mnou sedí starší chlápek co mně pozoruje vražedným pohledem, jedna mařka a tak třicetiletý týpek vedle mně, co si tu mařku naproti tajně fotí na mobil…asi bude doma onanovat…No za chvilku bude konec téhle rošády. Bylo to super, poznali jsme spoustu fajn lidí a míst, dík Mazimu, že jsem s ním mohl sdílet cestu(a igelitové lóže haha) a že to se mnou vydržel haha. Příští rok Norsko! Salud a ať žijou cestopunx!

Vyšlo v zinu V prach cest č.1

Ruce po Obrně/Rarity Markyho Marka/Tupak Amaru Romania Tour

2011-03-12T21:30:00.001+01:00

Všechno to začalo, když nám Mazi z RPO nabídl na jednom koncíku, jestli bysme s nimi nechtěli jet tour. Všichni jsme samo nadšeně přikývli, že určitě. Jak čas ubíhal tak se to nějak promlčelo a pak mi Mazi napsal, jestli teda jedem, že může mít nějaké koncerty v Rumunsku. Tak tohle nás dostalo, něco o čem jsme snili se nám splnilo, jedem na tour někam úplně mimo území České republiky. Původně jsme to chtěli vzít přes Rakousko, Slovinsko, Srbsko a pak Rumunsko, Slovensko a zpět k nám. Ale potom, co nám z Rakouska a dalších zemí na naše maily nikdo neodpovídal (a to jsme jich poslali hafec) a kluci z RPO nezískali delší dovolenou zbyly z toho jen čtyři koncerty – Bratislava, Deta, Bukurešť a Craiova. Ale i za to jsme strašně rádi! Po spakování kytar, stojanů, činelů a šroťáku a dalších pár drobností jsme ráno vyrazili vlakem z Bohumína, kde nás na hlaváku měli čekat RPO s dodávkou. Cestu jsme si krátili hrou na osobnosti a baštěním brokolicové pomazánky. Nakonec jsme do Brna dorazili dřív než Ruce a tak jsme ještě skákli pro nějaké to nealko, žravku a čtyři pětiny Tupak Amaru taky pro alko na cestu. Za pár minut už jsme ukládali věci do parádní dodávky a vyráželi směrem Bratislava. K úplnosti snad zbývá jen dodat, že bylo 26. července 2007. K večeru jsme byli v Blavě. Problém byl v tom, jak sakra najít to místo, kde hrajem. Kde to je přibližně tušila spousta lidí, ale přesně žáden z nás. Po chvilce bloudění se konečně ocitáme před garážemi. Chvilka (tak hodinka) nejistoty, kde se zdrželi Rarity Markyho Marka, kteří s námi jedou také, ale jedou osobákem, ale nakonec taky zdárně dorážejí. Pak už se řeší, kdo bude hrát první, druhý, třetí? Staré známé sirky ukázali, že ještě stále jsou aktuální a my se dostali na pozici číslo jedna. Lazení, zkouška, někteří vodka a hrajem. Docela v poho, nestěžuju si, zpočátku jsme měli trochu strach, protože jsme neměli moc času na řádné zkoušení, ale končíme spokojeni. Jediný zádrhel byl v tom, že mi po koncertě dost lidí řeklo, že mě nebylo moc slyšet. Mno pozdě, co řešit , jinak snad spoko. Potom hráli Ježíšovi pivo nelej se svým drum´n´bass kazzoo corem. Myslim, že spoko, i atmosféra začla být příjemnější, hold první kapela… známe to. Potom hráli Rarity Markyho Marka. Já, a myslím že i ostatní „amarovci“, jsem je slyšela poprvé a fakt hodně mě to potěšilo. Neumím moc popisovat hudební styly, takže promiň, ale pokud chceš škatulku, zajdi si na ně sám, pro mě to byla jednoduše příjemná rychlá hudba s výborným Eliščiným řevo-vokálem. Paráda! Škoda akorát, že jim vypadával mikrák. Potom hrál(a) Fantagiro – folk. Mám dost ráda toto štýlo, přijde mi, že to vždycky akci hodí do takové hodně přátelské a domácí atmosféry. Nakonec se předvedli R.P.O. Co dodat? Kluci to prostě po celou dobu turné uměli super rozjet a tímto koncertem celá jejich několikadenní šou právě skvěle začla. Celá tahle akce byla v celku podařená. Na střeše garáží se během koncertů představili Shupo(organizátor dnešní akce) a další týpek s fire-show, která byla úplně moc parádní a šlo vidět, že kluci fakt umí. Jídlo bylo taky mňamkozní- chutný guláš a pifko. Po koncertě jsme ještě nějaký čas seděli a kecali a pili. Kolem půlnoci jsme obsadili my s R.P.O. svoje místa v dodávce a Rarity spolu ještě s jednou holčinou v autě a hnali jsme si to nočním Slovenskem směr Rumunsko.

Jeli jsme celou noc a moc vám toho o cestě nepovim, protože nemám problém spát kdekoliv, kde se cítím bezpečně a uvnitř tohohle čtyřnohého párdenního kámoše jsem se takto cítila. Kolem šesté ráno jsme Dan, Mazuch a já vytáhli chleba, papriku a zelí a dali si snídani. A pak to šlo pořád dokola – spaní, jídlo, zastávky, střídání řidičů, pozorování cesty, poslouchání hudby. Kecání. Bylo strašné vedro, ostatně jako celou cestu (asi takové, že když si chcete otevřít okno, aby vás aspoň trochu ochladil vítr, tak to je jako byste si fénem foukali do ksichtu…pozn. Dan) a fakt sem byla ráda za plavky, protože v jejich horním dílu jsme absolvovala snad 70 % cesty. A nebyla jsem sama. Holčiny na tom byly stejně a kluci zapomněli, co znamená slovo tričko(někteří nejen tričko). Cesta byla úplně šílená. Celou dobu to neuvěřitelně skákalo, dodávka asi zažívala skutečná muka, ale držela se statečně. Za to nám z toho už chvílema přeskakovalo, jak jsme měli každou chvíli vnitřnosti na jiném místě. Pak byl kousíček rovný, to když jsme minuli ceduli s nápisem, že tento úsek byl sponzorován EU a potom vše pokračovalo veselé dál. Aspoň nás bavili maďarské cedule a nápisy. Pak jsme celkem v klidu překročili rumunské hranice na kterých nás vítal velký billboard s pivem a medvědem a nápisem Welcome to Ursus country. Po hranicích stavíme a Mazuch volá Tavimu z Pavilionul 32, co dělá dnešní koncert v Detě. Nakonec se dozvídáme, že koncert se přesunul do Timisoary. Takže vyrážíme tam. Dojíždíme do prvního většího města za hranicema Aradu a začíná peklo. Značení na Timisoaru nás vždycky zavede někam uplně mimo směr a lidi nás posílají do ulic, kde cesty končí. Sakra, už to vypadalo, jako bychom narazili na bludný kořen. Naštěstí konec dobrý všechno dobré a my se octli před dvanáctou na místě. Opustili jsme se prostory našich vozů a rozvalili se na trávě, jedli, šli na benzinu vykonat všeliké potřeby a čekali na naše hostitele. Mezitím jsme si pokecali s jedním starším Rumunem. Co na tom, že on neuměl jinak než rumunsky a my jsme rumunsky pro změnu nerozuměli ani slovo, snad jen to, že vykládal něco o němcích a atomových bombách. Asi po půl hodině dorazil náš hostitel a my se vydali prozkoumat rumunská obydlí. Týpek, u kterého jsme dnes bydleli se jmenoval Pogo a uměl dost dobře anglicky, ostatně jako všichni Rumuni. Dost jsem se tam za sebe se svou angličtinou styděla, a ještě víc, když jsem se od něj po pronesení své omluvné fráze, že moje angličtina is really bad, dozvěděla, že to dobře slyší. Opláchli jsme se, někteří odešli do říše snů, jiní se jali zkoumat terén. Wilda skočil pro nějaké pivka a Pogo zapnul nějakou romskou rumunskou kapelu, což mě dost potěšilo. Pili jsme, kecali, koukali z balkóna a srovnávali s Čechama. Jo je to fakt chudší země, ale materiálně, co se týče chování lidí, které jsme tam potkali – absolutně milý a pohostinní a přátelští. O půl sedmé se do bytu nahrnula dvě děvčata a hoch a přinesli nám hotovou hostinu – vegetariánskou a i vegani si přišli na své – brambory, zelí, jakási dušená zelená paprika, těstoviny s výbornou směsí, vajíčko natvrdo, chleba. Uf, naše žaludky byly šťastné jak 13 malých blešek v psím kožichu. Po jídle jsme se přesunuli do míst, kde se hrálo. Byla to jakási kavárna se zadním prostorem vyzdobeným dosti bizarními komiksy obřích rozměrů. Oproti komiksům byli prostory na hraní asi tak velké jako místnost na Yachtu, kde jsou při koncertech distra hehe. Původně tu měli hrát ještě Pavilionul 32, ale zbylí členové prý někam odjeli. Mno připravili jsme apce a šli vyměnit nějaké peníze a koupit vody. Když jsme přišli, už bylo načase hrát. Lidí bylo fakt dost málo, řekla bych, že pořadatelé a náš hostitel plus ještě asi jeden, dva lidi. Každopádně si myslím, že i tak to byla v celku vydařená komorní akcička. Jako první hráli Rarity. No mnohem lepší zvuk než včera. Po nich jsme byli my a nakonec R.P.O. Myslím, že se to všem povedlo, alespoň co se týče nasazení, tak to bylo maximální, což dokazovalo taky naše propocené šatstvo a spotřeba vody. Navíc uvnitř samotné místnosti bylo hodně nedýchatelno. I pořadatelé se tvářili spokojeně. Takže jsme nakonec všichni obsadili pár stolků uvnitř podniků a pili jsme a povídali. Podle pořadatelů bylo vše zadara, podle nás ani omylem, protože kalit na něčí kapsu nás moc nebere a už tak jsme dostali vhledem k návštěvnosti až přílišný cesťák. Většina z nás šla pak spát k Pogovi, kde jsme ještě dopili pifka z benziny, ale pár lidí spalo i v dodávce, kde je přišel upozornit již lehce najebkaný Pogo, že to není dobrý nápad, jelikož po městě běhají cigánské gangy.( No ve skutečnosti nám barvitě líčil, že uslyšel signál a že nás přijdou podřezat „gypsy ninjas“ a ještě to doplnil otázkou jestli jsme viděli film o sedmi samurajích, že přesně takové mají meče. To vše s vážnou tváří. Docela se bavíme. Nakonec Pogo odchází s nepořízenou, my v klídku usínáme a ať je pravda kdekoliv, tuto noc se na nás žádný cikánský gang nevyřádil a kolem neprošel snad ani toulavý pes…Dan).

Ale nějaké následky party přeci jenom na některé z nás měla. Rychle pobalím věci, umyju chrup, loučení s Pogovou přítelkyní, která nám ještě honem vysvětluje, že Pogo s náma nakonec nepojede. Ono my se včera ještě trochu názorově neshodli na tom, jestli to risknem a i přesto že je dodávka pro devět, což nás už bylo, vezmem s sebou dál Poga a ještě jednu holčinu, která se přihlásila první, takže bylo jasné, že pojede. Nakonec se nějak rozhodlo, že aji jo. Jenže Pogo nakonec nezvládl množství alkoholu a pochrupkoval. A my se naskládali do dodávky. No a kdože včerejšek odnesl? :-) Wilda. Strašně jsme litovali, že nemáme kameru. Představ si jak městem projíždí dodávka, ty si tak stojíš na zastávce , procházíš ulicí, apod. a z té dodávky, co kolem tebe prodrncá, je vykloněn dredatý typoň a ukazuje ti napolo strávené kousky včerejší večeře. Málem to bohužel odnesl i motorkář, který jel nebezpečně v naší blízkosti. Hlavně když Wilda prohlásil, že asi bude blinkat, tak mu kdos ze srandy řek, ať se vykloní z okna, a Wilda je chlapec činu a nenechá se dvakrát zbytečně pobízet. Jen škoda, že nebyla kamera, scénka by byla skvělá k začátečním tonům songu „Opravdu to tak chceš?“. Velkou část cesty tedy prospal pod našima nohama, ale nakonec se z toho vykřesal. Takže bylo něco po deváté a my se řítila vstříc dalším zážitkům. S náma jela už zmiňovaná Rumunka. Moc milá osoba, Irina je jednou z kolektivu Love kills, vydávají anarchofeminisický zin a i výběrové cedéčka s „dívčíma“ kapelama nebo s písničkami, jejichž texty se této problematice věnují. Tož si takhle jedeme, kocháme se krajinou a náhle… co to, stojíme. Pneumatika. Dáváme si nucenou pauzu, leháme pod stromy, všichni opět v plavkách, bez triček , vedro je šílené. Za chvíli jedem dál a sháníme místo, kde bychom mohli zalepit píchnuté kolo. A plazíme se šnečí rychlostí, protože s rezervou to fakt jinak nejde. Trochu máme strach, jestli o vůbec stihnem. Navíc vůbec nemůžeme najít žáden servis. Buď jim něco chybí nebo to neumí, mají zavřeno, nebo typoň v servisu vezme kladivo, pak začne mlátit do našeho kola a oznámí nám, že není v pořádku ventil a pošle nás zas někam jinam atd. Nakonec po celé věčnosti se povedlo.Ještě jeden zážitek mám z téhle cesty. Už nikdy nebudu nikde říkat, že tam sou debilní záchody a mám moc ráda toi toi sysémy. Zastavili jsme na jedné benzině. Vejdu do solidně zařízeného vnitřního prostoru a pátrám po oné místnosti. Jsem poslána za roh. Projdu jakýmsi staveništěm a stanu před dírou ve zdi, kde chybí dveře je tam bordel a koukám uvnitř je ještě jeden otvor, kde je mísa obsazená jakýmsi starším připitým Rumunem s kloboučkem na hlavě. Viděl jsi Trainspotting? Mno nemělo to k tomu daleko. I na ten záchod se mi přestalo chtít.

Projížděli jsme Rumunskem, a za okny vanul vítr, který připomínal zapnutý horký fén. Nebylo kam utéct, kapičky potu si na nás hráli na světovou válku. Mazec. Furt jsme něco žvýkali a hltali vodu po litrech a cesta se zdála nekonečná. Lukáš celou dobu vyhlížel vodu – řeku, rybník, cokoliv, což trochu vzbudilo malou výměnu názoru, protože jsme fakt neměli čas. Jenže on ji nakonec našel. Byla to jakási dosti široká řeka zasazená sice do krásné scenérie, ovšem pachem do ní naprosto se nehodící. Prapodivný zápach zůstal na tělech odvážlivců ještě dosti dlouhou dobu.

Do Bukureště jsme dorazili něco po osmé. Město to je velké jak sviň a kdybychom neměli Irinu tak místo, kde máme hrát snad ani nenajdeme. Klub vypadal nejvíc parádně, bylo zde už i dost lidí, oproti včerejšku tedy co se týče návštěvnosti milé překvapení. Dostali jsme další parádní chálku a pivka. Roztáhli svoje distra a prokoumali distro od jiné holčiny. No ještě malá poznámka k distrům. Na turné jsme měli vyjet se společným splitkem Tupak amaru/Ruce po obrně. Ale nějak to časově nevyšlo, tak jsme měla každá kapela svoje demo.. Jako první hráli R.P.O.. Fakt paráda, Mazi se proletěl vzduchem a i lidi vypadali, že se dost baví. Já si šla potom na bar rozměnit peníze na drobné a zažila jsem lehký šok, když mi obsluhující řekla, že mi těch celých pět peněz rozmění, ale dá jenom čtyři, protože tu jednu si nechá jako poplatek za službu. Chvíli jsme na ni koukala a pak se otočila a odešla i s celým svým penízem. Tohle jsme teda fakt trochu nepochopila, zajímavý způsob přivydělávání si. By mě zajímalo, co by ji na to řekli místní. Potom jsme šli hrát my. Myslím, že budu mluvit, teda ehm psát, za všechny, když řeknu, že nás to bavilo jak cyp. Fakt dobrý, atmosféra upně parádní, dobrý zvuk. Ještě jsme si hodili přídavek(Pro mě jeden z nejlepších koncertů co jsme kdy hráli…Dan). Z cedeček nám zbylo potom jenom jedno, které jsme víceméně schovali na poslední koncert cesty a lidem jednoduše vysvětlili, že no copyright, tož ať se nezlobí a použijou vypalovačky a kopírky, protože texty jsou sakryš to podstatné. Večer zakončili Rarity. Paráda moc, i když na tři vokály byly bohužel jen dva mikráky. Lidi zase kalili. Potom jsme ještě chvilku poseděli, pokecali. Rarity mezi tím nastartovali na cestu zpět Čechy, protože někteří členové museli bohužel do práce. Tož loučení a jelo se přespávat. Jízda byla tuze veselá, protože nás v dodávce pro 9 lidí jelo kolem patnácti a rumuni byli docela rozjetí a očividně chtěli jít ještě kalit. Po příjezdu na místo jsme se rozdělili na dvě skupinky, ta co chce ještě kalit a ta co chce jít spát. Rumuni byli asi trochu zklamaní, že všichni nejdou kalit a vzpomínali na Festu Desperato, kteří se tu prej, když byli v Rumunsku nakalili ďábelsky. Já, Tomáš a Brody jsme šli přespat na byt, kde měl večer pokračovat popíjením vodky a kouřením vodní dýmky a povídáním si. S náma šla i většina Rumunů. Zbytek šel poklidně spinkat. Vykládali jsme si o cestování a životě v Rumunsku a v Čechách, poslouchali kapelky. Podle toho, co jsme se dověděli, je v celém Rumunsku asi pět zinů a asi stejný počet dobrých kapel, co má co říct, koncertů také nebývá mnoho, ale jezdí sem dost zahraničních kapel, ale i tak oproti Čechám nic moc. (Měl jsem z tamější scény hodně dobrý pocit, tím, že je v počátcích, tak je tam hodně velké nadšení apod. Škoda jen, že vinyly a kazety rumunských kapel prakticky nevycházejí, jede se hlavně v cd´s…Dan) No jo to by byla škola pro všechny, co si místo koncertu koupí flašku ruma. Asi v pět ráno jsme se zakutali do spacáku a oddali se snění.( No my jsme šli spát na byt k Irině, tam jsme chvilku kecali, ještě schálovali nějaké jídlo a šli se oddávat spánku, ze kterého nás nemilosrdně vzbudil nepříjemný hlas z ampliónu. Vykouknem okna a uprostřed sídliště je kostel a z něj týpek svolává lidi na ranní modlitbu…moc příjemné probuzení…Dan).

V devět mě probudila naprostá sauna. Okno bylo dokořán, ale vedro bylo šílené. Slunko do pokoje valilo celou svou silou. Hop pod sprchu a čekalo se na ostatní. Měli jsme volno, takže jsme chtěli spáchat nějaký výlet, pokud možno k vodě, někam kde je hezky a aby to bylo +- na půl cesty mezi Bukureští a Craiovou, kde jsme měli hrát následující den. Ostatní za chvilku dorazili, nějaký čas jsme se dohadovali co a jak, nějak se nedařilo vyhovět všem přáním. Nakonec jsme se jakžtakž dohodli a vyrazili na procházku po Bukurešti. Spousta toulavých psů a zvláštní směsice chudoby. Když jsme pak jeli po cestě, tak normálně mezi autama na silnici chodily děti a ženy a žebraly. A i psi – total apatie. Jenom leželi, nechali se i pohladit, ale bylo vidět, že jim je všechno už jedno, i ty veliké smutné oči se koukali někam do pryč. (No a v budově parlamentu se prý v přízemí pořádají výstavy a d´n´b akce heh).

Nakonec jsme se vydali k jezeru v horách. Naši hostitelé nás sice varovali, že je tam prý zima, sníh a asi tak 2 °C a v jezeře se stopro nedá koupat. No někdy se správně říká, nevěř nikdy nikomu. V jezeře jsme se koupali a teplo tam bylo skoro sejné, jako ve městě. Po cestě jsme přišli na další specifikum Rumunska, a to když jsme stáli na červenou a Lukáš - řidič po chvilce docela nasraně prohlásil: „No tak už mě předjelo třetí auto.“ Předpisy tu jsou skutečně jenom jakousi formalitou. Jezero se nakonec ukázalo jako obrovská vodní přehrada(fakt obrovská, normálně s výškou nemám problémy, ale když jsem se podíval z hráze dolů tak jsem se málem posral…Dan), nad níž se na vrcholku jednoho kopce tyčil do nebe ohromný kovový muž s blesky v ruce, asi co by důkaz lidské síly, schopnosti zkrotit přírodu, zkrátka socialistický realismus hadra. Prošli jsme davem turistů, plivli si z výšky do vody, nafotili pár fotek pod sochou a vydali se koupat. Šli jsme teda všichni až na Brodyho s Chalym. Voda byla uplně nejvíc super, po celém tom saunovém dnu prostě absolutní paráda. A všude kolem byla spousta malinkatých žabiček a ve vodě nahé punkové hyeny. Potom jsme šli hledat míso na spaní. Tady máme další specifikum. Rumuni očividně rádi kempují,ale nějak už se asi na to stejné místo nevracejí. Jednoduše, všechny své zbytky nechávají na místě, takže se všude válí hromada petek, tašek nacpaných bordelem a papírové kapesníky sloužící coby toaletní papír. Udělali jsme si výbornou chálku na vařičích a ohni, nabili sklíčko českou, řádně schovanou marihuanou a objevili pelech z listí. Sakryš. Za chvíli jsme už slyšeli i psa. Všichni původně chělli spát venku. Nakonec jsme tam skončili jenom já, Tomáš,Brody a Martin. Pěkně jsme se uvelebili kolem ohně, ještě chvíli jsme hráli na kytary, Dan nám zpíval, vykládali jsme si, jedli oříšky a potom se i strašpytlové (Safety punx…pozn. Dan) uklidili do dodávky. A my usnuli pěkně v teple plamenů. Tak si tak chrupkám a slyším štěkot, který je čím dál tím blíž. Otevřu oči a zírám do tmy, lehounce prozářené skomírajícím ohněm. Po chvíli zjistím, že nejsem sama vzhůru, se mnou do tmy kouká i Brody, který mi na klidu moc nepřidá, když mně informuje, že onen psík byl už i u dodávky. Co teď, rozfoukávám znovu oheň a uvažujeme nad tím, co dělat dál. Jenže ono to štěkání zní víceméně zoufale, jakoby psík měl víc strach z nás než my něho. Chvilku tedy ještě udržuju oheň a nakonec taky usínám a probouzím se až ráno. Všichni jsme celí a živí, takže spoko. Vůbec nelituju spaní venku, v dodávce to byl prý mord. No moc místa na spaní čtyř osob tam fakt není.

Ráno jsme lehce posnídali a někteří znovu okusili kvalitu vody a jelo se směr Craiova. Venku bylo opět moc běsné a nepříjemné vedro, všechno se na nás lepilo. Rumunům to ale očividně nevadilo, vypadali veskrze jakoby právě opustili sprchu a klidně si chodili i ve svetrech, nechápu. Do Craiovy jsme dorazili něco před šestou a už na první pohled nám přišlo, že je to to nejčistší a nejhezčí město v Rumunsku. Zajeli jsme pro apce a dověděli se celkem nemilou věc, že spolupořadatel, co zařizoval více méně pátou kapelu, jakési polské ska, slíbil peníze a udělal jídlo jen pro ně. Typ, co vše zařizoval pro nás, Eli z Nihilistic z toho byl dost špatný. Nakonec nám koupili nějaké těstoviny a i jakýs cesťák jsme dostali. Nejvíc nás taky nasralo, když jsme jistili, že ten druhý typoň slíbil Polákům, že pujčime i aparáty, ale nám teda nikdo nic neřek a ještě a ještě za takových podmínek, ale což zbytečně se rozčilovat. Šli jsme se krátce projít městem. Klub byl psycho metalový, všude šílené sošky a typický zápach špatně větraných prostor. Lidí přišlo taky dost, strašně moc oi a potom emokids. Jako první se předvedli Nihilistic. Supr! Parádní začátek. Potom my. Myslím, že spoko Po nás byla pauza, protože se čekalo na Poláky. Tak jsme se všichni vydali do města nafotit i nějaké ty skupinové fotky. Nakonec se předvedli R.P.O a opět mazec jak cyp, paráda. Na Poláky už jsme nečekali, byla před náma dlouhá cesta domů a navíc se nám nějak ani na ně nechtělo čekat, z výše uvedených důvodů.

Cesta zpátky byla dlouhá, ale obešla se bez nějakých komplikací(krom toho, že většina z nás už v dodávce spala na zemi pod sedadly s těly zkroucenými do tvarů tetrisových kostek…jinak jsem večer projížděli horama byla šílená bouřka a ráno pak mlha a projížděli jsme komplexem nějaké opuštěné továrny, naprosté depresivní výjevy, skelety bývalých hal atd… Dan). Na benzině jsme si narvali zadara hrušky. Pak přišla rumunská hranice a už to nebyl takový klídek jako cestou tam. Po otevření okýnka se rumunská celnice zašklebila a se zoufalým:“blééééé“(no nedivím se, už jsme opravdu všichni měli concrete sox hehe…Dan) k nám zavolala velice nepříjemného celníka. Pořád do nás hustil, že chce vidět doklady od aparátů co vezeme a kam to jedem prodat apod. No nakonec jsme mu vysvětlili, že nejsme žádný obchodní transport a jelo se dál. Za pár hodin se koukám a co nevidím, promnu oči … ano jsme už zase v Brně. Rozlučka s RPO, vzájemné děkování a pak už si frčíme každý dom. Ach jo. Tak tedy konec. Zbývá už jen vlak a budem opět v Orlové. Tož snad to není naposled!

Blanka a semtam Dan, vyšlo v zinu Hluboká Orba

Mać Pariadka Cabaret

2011-03-12T21:29:00.001+01:00

Album zhudebněných básní, většinou českých, anarchistických básníků. Má to takovou haškovskou atmosféru, hudbu nahráli muzikanti z Ukrajiny a básně polsky přezpívali zpěváci Teatru muzycznego v Gdyni.

1. Leo Freimuth - Bez tytulu
2. Fráňa Šrámek - Urodzil sie
3. Fráňa Šrámek - Z wojska grozny list
4. Fráňa Šrámek - Raport
5. Fráňa Šrámek - Dobosz
6. František Gellner - Koty mialczaly na dachu
7. Fráňa Šrámek - Zdarzenie
8. Leo Freimuth - Cud
9. František Gellner - W koncu sie moze i to zdarzyc
10. František Gellner - Smiertelnie mi sie juz znudzilo
11. František Gellner - Piesn rozpustnego mlodziana
12. František Gellner - Wszechludzkich uczuc owial mnie wiaterek
13. Rosyjski

Download

Banderanegra - Por el fin de esta agonia

2011-03-12T21:28:00.005+01:00

Dalším přírůstkem do hudební sekce je tahle banda anarchopunx pocházejících z Baskicka, ale nyní žijících v Barceloně. Hudebně to je takový melodický punkrock s oboupohlavními vokály, vlivem folku a typickou španěláckou energií. Bicmen Largo má ještě svůj vlastní anarchofolkový projekt Típico pero cierto. Měl jsem jim vydávat split MC s Kolumna Durruti z Madridu, ale poslední zpráva co mi od nich přišla byla ta, že mají nějaké problémy kvůli squattingu a že to vypadá na nějaké soudy. Od té doby se neozvali, tak jen doufám, že jsou v pořádku. Ještě sem hodím odkaz na výborné stránky, které dělá Bene z Antitedax, najdete tam spoustu hudby, žánrově od punku, přes folk až po hipec, s anarchistickou myšlenkou. Takže tady:

http://www.masquepalabras.org

A tady už

Banderanegra - Por el fin de esta agonia

Rebe – kytara a vokál
Endika – basa a vokál
Largo - bicí a vokál

1.- Banderanegra

2.- Respira

3.- Como un perro

4.- Palabras vacias

5.- Locura

6.- Inercia 2007

7.- Desde dentro

8.- Muertx

9.- La fosa

10.- Te sentí perdida

11.- Kritika Fm

12.- Tiempo que mata

13.- Encarna de venganza

14.- Apaga la luz

Download

Kolumna Durruti - Agitación permanente

2011-03-12T21:28:00.001+01:00

Když už jsem tady níže psal o nevyšlém splitu Banderanegra/Kolumna Durruti, tak tady musím hodit i Kolumna Durruti. Již nehrající madridská banda (1998 - 2002), klasický melodický anarchopunk španělské školy, členové se pak rozutekli do band jako např. Antitedax, Paso a paso, Todo o nada, Sin Dios, Cuarto Grado a Happy end. Nahrávka je z roku 2001.

V kapele hráli tihle lidé:

Bene - vokál
Kike - vokál a kejtra
Nacho - kejtra
Patricia, Pepino - basa
David - bicí
Javi, Dieguito - saxík

Kolumna Durruti - Agitación permanente

1.- 72 años
2.- La bella Lola
3.- Secuestrad@
4.- jle
5.- Anarcopunks
6.- La bandera de Jaen
7.- KD
8.- Insumiska
9.- Bueno, bonito, barato
10.- La Prospe Resiste
11.- Pres@s - (Rip)

Download

A cloud forest - Do not stand at my grave and weep

2011-03-12T21:27:00.001+01:00

Trošku temna nikdy neuškodí a tak další věc, co tu dám ke stažení, je demo anarchistické blackmetalové kapely vzešlé z trosek další skvělé anarchopunkové grupy Contravene.

A cloud forest - Do not stand at my grave and weep

1. As embers turn to ashes

2. As the sun descends

3. Metamorphosis

Download

Ben - Soledad

2011-03-12T21:26:00.003+01:00

Ok, Ben. Výborný triphop z Francie, konkrétně Saint Etienne. Nevím proč, ale když to poslouchám tak to ve mně evokuje prázdné cesty orámované alejemi a podvečerní slunce. Týpek je ještě aktivní v anarchistické hip hopové squadře Colectif Mary Read. Nahrávka je z roku 2007.

Ben - Soledad

1.- Sans ailes
2.- Elle
3.- Avec ailes
4.- Grain de folie
5.- Allons
6.- Viens
7.- Mon verre
8.- Va
9.- Maudits
10.- Intimidad
11.- Guadalquivir
12.- Eux
13.- Cité de verre
14.- Son corps
15.- Descente-des cendres
16.- Soledad

Kontakt: benbin@no-log.org

Download

Black Cat Collective - Live 2008

2011-03-12T21:26:00.001+01:00

Bulharský anarchofolk, kde hraje hodně aktivní kamarád xITSOx, který teď bydlí v horách u Barcelony a, co se týče hudby, pokračuje jako El Freegano a valí dost dobrý politický (jak jinak) hipec. Časem to tady hodím. Tihle lidi taky dělali, nebo možná ještě dělají zin Katarzis.

Black Cat Collective už aktivní nejsou. Hráli v tomto složení:

Ruslan - vokál a kejtra
xITSOx - flétna a vokál
Irina - marakas

Black Cat Collective - Live 2008

1.- CO2
2.- Ecocide
3.- Green revolution
4.- Plastic culture
5.- Sprocket wheel
6.- Sprocket wheel (crust version)
7.- The contents of your daily life
8.- We wont be free

Kontakt: katarzis@riseup.net

Download

No Caos

2011-03-12T21:25:00.003+01:00

No Caos jsou bandou anarchopunks z Barcelony, takže šusťáky, legíny a punk, který se s tím nesere. Minutové vypalovačky, tak jak to má Dan rád, hehe. Hrajou od roku 2005 a za tu dobu se prostřídali akorát basáci. Takže složení:

Pau - vokál
Frutos - kejtra
Iván - basa
Abe - bicí
-
Pol - basa

Dávám tu dvě alba. Takže nejdřív to starší z března 2007:

No Caos - Ruido anarquista

1.- Mossos d´esquadra
2.- Libertad anarquistas presxs
3.- ¡Nazis No!
4.- Comunismo libertario
5.- Antisocial
6.- Guerra social
7.- Raves
8.- Picas y seguratas
9.- Ni FIES ni aislamiento

Download

A teď to novější, z října 2008:

No Caos - Anarquia, ruido y desorden

1.- Dónde
2.- Tabaco
3.- Escuelas
4.- Joven
5.- Acitud
6.- Comunistas

Download

Kontakt: nocaos@gmail.com

Rivolta

2011-03-12T21:25:00.001+01:00

Tak o téhle bandě jsem toho nikde moc nenašel, jen to, že pochází z Itálie (Firenze) a vůbec netuším, jestli ještě hrají. Valí rychlý ukřičený anarchopunk s ženským vokálem v italštině a určitě to stojí za poslech.

Rivolta - ???

1. Azione anarcopunk

2. Barriere di plexiglas

3. Boicottali

4. Costretti

5. G8 infame

6. Il massacro

7. Memoria

8. Ore rubate

9. Orgoglio militare

10. Rivolta

11. Rivolta live

12. Scenderemo nelle strade

13. Terrore america

Download

Pazi Snajper - Diktatura předsudků (2000)

2011-03-12T21:24:00.007+01:00

Pazi Snajper byli z Brna, pokud vím, tak mají vydanou jen tuto nahrávku z roku 2000. Po rozpadu se někdo z Pazi Snajper myslím objevil v bandách More Bad News a Macgyver. Čekej melodický punk na dva vokály - mužský a ženský, s chytrými texty.

Pazi Snajper - Diktatura předsudků (2000)

1. Pokrok

2. Bezmoc

3. Nenávist tohoto světa

4. Lež

5. Osvětim
6. Řeči

7. Město Apatie

8. Hala

9. Chtějí abys pochopil...

10. Diktatura předsudků

11. Nestle

12. Outro

Download

Sin Dios - ...ni amo (1990)

2011-03-12T21:24:00.004+01:00

O Sin Dios asi nemusím moc psát, níže tu hodím ale historii, převzatou z www.kidsandheroes.com. Házím tady jejich, podle mně nepříliš rozšířené, první album z roku 1990. Co víc k nim napsat, tahle kapela mi toho hodně dala, jak textově, tak hudebně a když jsem byl poprvé ve Špáňu a chtěl jsem je vidět naživo, tak se zrovna rozpadli, nebo spíše ukončili činnost, jsou stále aktivní v hnutí, v Madridu provozují infoshop a label La Idea.

Teď ta historie:

Sin Dios vznikli v létě 1988 jako anarchisticky založená hardcore punk kapela. Smyslem kapely tedy bylo už od samého počátku šíření anarchistických myšlenek a ideálů. První koncerty se konaly ve squatech, podporujíce odlišné druhy boje v autonomních oblastech antifašismu, squatingu, nepodřizování se, atd. V roce 1990 nahráli první demo s názvem "... ni amo" se třinácti politickými hardcore songy, jenž vyšlo v nákladu 1.000 kusů, samozřejmě (jak se u nich stalo pevným zvykem) s bookletem obsahujícím veškeré texty a komentáře ke každé z písní. Koncertování se posléze rozšířilo i mimo rodný Madrid, do měst jako Asturias, Galicia, Euskadi, Cataluňa, Levante, Castilla a rovněž míst v oblasti Andalucíe. V roce 1991 vychází split LP s další kapelou (bohužel nevím kterou) s názvem "Ruido Anticapitalista" (v překladu Hlas antikapitalismu), produkovaný samotnými kapelami a labelem Potencial Hardcore, jehož se prodalo přes 3.500 kusů. O dva roky později (1993) těší svůj čím dál větší počet fans dalším počinem, a to LP "Alerta Antifascista" (Antifašistický poplach), produkovaný hned několika nekomerčními labely a vydavateli (Gato Salvaje, Potencial Hardcore, Mala Paza a Queimada). Součástí bookletu bylo krom textů a dalších komentářů také povídání o bojovnících za svobodu, jako byl Abraham Gullién nebo Antonio Téllez, a dále pak o skupinách jako "Radical Gai", "Donnes Esmusades" či "Antifascist Autonomous Collective". Alba se prodalo na 4 tisíce kopií.
Kapela odehrává velké množství koncertů, ale kvůli násilnému vystěhování z jejich milované Minuesy se dostává do krize, navíc se neschody mezi členy projevují víc než kdy předtím. Po roce a půl odmlčení se Sin Dios dávají znovu dohromady a opět začínají hrát. Únor 1997 se nese ve znamení nahrávání dalšího alba, a to "Guerra A La Guerra" (Válku válce), které vychází v srpnu téhož roku. CD obsahuje 19 nových písní a 64-stranný booklet (nádhera). Neuvěřitelných 13 tisic prodaných CD jim zaručilo kýžené uznání. Toto album produkovali Difusión Libertaria - La Idea (tvořená dvěma členy Sin Dios, distrolist zde), Potencial Hardcore a Queimada a vyšlo zároveň v Mexiku a Argentýně (vydavatelé jsou také členy některých anarchistických skupin z těchto zemí, a funguje mezi nimi vzájemná výpomoc v jejich aktivitách). Po vydání tohoto alba odchází basák a a trio tak tvoří Pepe (kytara), Canino (bicí) a Pepino (basa). V květnu 1998 vychází na CD a kazetách první dvě alba (Ruido Anticapitalista + Alerta Antifascista), jež byly dosud pouze na vinylech, a celkový prodej je 12 tisíc kusů. Sin Dios se snaží se svými antiautoritářskými a anarchistickými myšlenkami jít dál, a řídí se při existenci kapely několika pravidly:

- ceny jejich alb jsou vždy "lidové" (méně než polovina ceny komerčních skupin) a jsou napsané na přední straně obalu alba, aby si prodejce nemohl cenu uměle zvyšovat
- lidové ceny také za vstup na jejich koncert
- nikdy nehrát pro instituční společnosti nebo politické strany
- nahraný materiál si vydávat sami a také si sami dělat koncerty - bez manažerů

Diskografie:

1990 - "... ni amo"
1991 - "Ruido Anticapitalista" LP
1993 - "Alerta Antifascista" LP
1997 - "Guerra A La Guerra" CD
1998 - "Ruido Anticapitalista" / "Alerta Antifascista" CD
1999 - "Solidaridad" CD
1999 - "Ingobernables" CD
2003 - "Recortes de Libertad" CD

Kontakt: www.sindios.net

Sin Dios - ...ni amo (1990)

1. Sin Dios

2. Insumisión

3. Las cárceles

4. Muerte al capital

5. Ningún estado

6. Nuevas generaciones

7. Fascistas

8. El canto de las bombas

9. Pero tienes ke luchar

10. La carnicería silenciosa

11. Mi enemigo interior

12. La justicia está vendida

13. Pestilencia

14. Sin dios, sin patria, sin rey

15. Marcha funebre

Download

Karma Sutra - Daydreams Of A Production Line Worker (1987)

2011-03-12T21:24:00.002+01:00

Karma Sutra pocházeli z okolí anglického Lutonu a myslím, že mají vydáno jen tohle LP na labelu Paradoxical a pár dalších věcí na kompilačkách (např. na labelu Conflict Mortarhate - "Who? What? Why? When? Where?" - vál It´s Our World Too a na "We Don´t Want Your Fucking War" - How The Other Half Die). V Lutonu byli Karma Sutra prakticky v centru anarchopunkového dění - pořádali koncerty a různé podpůrné akce pro demonstrace apod. Nejdále si ale zahráli v Liverpoolu. Hráli peace punk, podle mně hodně podobný Chumbawambě, ale víc melancholický s folkovými vsuvkami.

Karma Sutra - Daydreams Of A Production Line Worker (1987)

1. Roleplay

2. Intelligent Life

3. Pillow Talk

4. The Package

5. Dismantle the Lie

6. Absent Friends

7. The Spectre of Capitalism

8. The Very Last Night of the Pro

9. When the Music Stops

10. Indifference Kills

11. Shroud

12. Collectivize

13. Goodbye Cruel World

14. Masters and Slaves

Download

A.N.A.

2011-03-12T21:23:00.003+01:00

K holčině, která si říká A.N.A. jsem se dostal přes Beneho z Antitedax. Moc o ní nevím, jen to, že je z Madridu a hraje folk se silnou anarchistickou myšlenkou. No folk, je to hodně punkové, možná by bylo spíš lepší napsat akustický punk. Schválně, kdo pozná v kterém válu je riff od Sin Dios hehe.

A.N.A. - ???

1. Decide en tu vida

2. Es tu historia

3. Ladrillo a ladrillo

4. Lh

6. MDMA

7. No quiero ser legal

8. Parte del ganado

9. Resumen de la movida

10. Todo me no sasko

Download

Kostranostra - Atrociudad

2011-03-12T21:23:00.001+01:00

Kostranostra hrají od srpna roku 1998 a pocházejí částečně z Valencia a Madridu. Valí rychlý punk s vlivy hc, ale i ska, občas s dechy. Házím tady jejich album z roku 2005 Atrociudad.

Kostranostra - Atrociudad (2005)

1.- Atrociudad
2.- No viven por nada
3.- Balas
4.- Contrainfos
5.- Revuelta
6.- Ilegal
7.- Hacia la locura
8.- A comprar
9.- Por y para tí
10.- El títere
11.- Kostra Nostra
12.- CSO MalasPulgas
13.- Punk
14.- Kanibal
15.- Kallejero
16.- Pim Pam Pum
17.- Negras tormentas
18.- Rumba

Download

Kontakt:info@kostranostra.com
www.kostranostra.org

Zakon Żebrzących

2011-03-12T21:22:00.004+01:00

Zakon Żebrzących vznikli v roce 1986 v Gryfowie Slaskim (malé městečko mezi Zgorzelcem a Jeleniou Górou). První sestava byla Amper - zpěv a kytara, Blacky - kytara, Pendzel - basa, Juzef - vokál, Szunio - bicí. Velký vliv na jejich hudbu měly kapely jako Blitz, Peter and the Test Tube Babies, Subhumans, D.O.A., Conflict, Crass atd.. Roku 1988 vystupují na Jarocinie v nové sestavě - Stempel zastupuje Blackyego a Bossman Juzefa. V tomhle složení nahrávají také své první a jediné demo "A.L.F." Bylo to v době, kdy byla grupa stoprocentně vegetariánská a angažovala se v akcích za práva zvířat. V roce 1989 odchází Bossman a o rok později i Amper - hlavní skladatel a textař. V novém složení: Stempel - kytara a zpěv, Woynar - kytara a zpěv, Pendzel - basa, Szunio - bicí. Takhle hrají do roku 1991 a pak definitivně končí činnost. Pak ale roku 1998 dochází k obnovení, ze staré sestavy se objevují Stempel a Szunio a k nim se přidávají Piwko na zpěv a kytaru a Mokry na basu. Hlavním cílem bylo zahrát pár koncertů a nahrát nějaký matroš. Do svého repertoáru grupa zařadila i několik válů grupy Acerbus Artifex (v které hráli Amper, Mokry, Szunio, Myrek, Jsiol a Alicja). Nepodařilo se ale tyhle plány dotáhnout do konce a Zakon se nikdy nedostal do studia. Tak se v roce 99 po koncertě v Krzewiu Wielkim rozpadají.

Zakon Żebrzących - A. L. F.

1. Poczatek

2. Amnestia

3. Gdy nadejdzie

4. Wirgiliusz

5. Flaga

6. Skurwiele

7. Wolność dla zwierzat

8. A. L. F.

9. Harcerze

10. Ale zawsze

11. Pamieć

11. Pochod

13. Polska

14. Koniec

Download

Zakon Żebrzących - Zakon Żebrzących

1. Harcerze

2. Śmieszny bunt (Acerbus Artifex)

3. Ale zawsze

4. Wirgiliusz

5. Polska

6. Ojciec świety

7. Pochód

8. Syf

9. Myśliwy (Acerbus Artifex)

10. Miasto

11. A. L. F.

12. Romek i Julka (Acerbus Artifex)

13. Sen (Acerbus Artifex)

14. Świete wojny (Acerbus Artifex)

15. Gdy nadejdzie

16. Robol

17. Flaga

18. Bajka

19. Skurwiele

Download

Terrariot

2011-03-12T21:22:00.001+01:00

Terrariot je jedna z mála anarchofolkových kapel od nás, které znám, čertužel už nehrají. Jiřina a Tommy Long Finger nyní hrají v brněnských Nagaika. Házím tady tři živáky - je to vše v jednom souboru.

Live (...)
1. Why i revolt

2. Adios
3. Vlci
4. Gegen nazis
5. Open the borders
6. Jdeme do ulic
7. A ty mor ho!
8. Bronco
9. Free Mumia Abu-Jamal
10. Same right
11. Lhasa
12. Get up
13. Revolutionary
14. Dead world = dead enemy
15. Takový normální život (biznis)
16. Muerte el estado
17. Cabritos de la rebelion
18. We are the rising stench
19. Terrariot

Live in GaRaGe, 18.11.02, Litva

StreetParty II, Námestie slobody, Bratislava, 09.06.01

1. Muerte el estado

2. Takový normální život (biznis)
3. Vlci

Download

Jeffrey Lewis - 12 Crass songs (2007)

2011-03-12T21:21:00.003+01:00

Tohle album vyšlo na Rough Trade Records v říjnu 2007 a jedná se o folkové re-interpretace starých známých válů britských anarchopunkových pionýrů Crass v podání Jeffreyho Lewise - týpka z New Yorku a jeho přátel a víte co? Zní to podle mně skvěle, jojo CBS promote the Clash, but not for revolution, just for cash. Dosaď x jiných a pořád ty texty mají smysl. Poslechni, ale nejen pro poslech.

Jeffrey Lewis - 12 Crass songs (2007)

1. End Result

2. I Ain't Thick, It's Just a Trick

3. Systematic Death

4. The Gasman Cometh

5. Banned From the Roxy

6. Where Next Colombus?

7. Do They Owe Us a Living?

8. Securicor

9. Demoncrats

10. Big A, Little A

11. Punk Is Dead

12. Walls (Fun In The Oven)

Download

Kořeny baobabu dosáhly jádra Země

ACTA vyburcovala Anonymous k dalším útokům. Schytala to česká vláda i EU

nejnovější aktivity skupiny Anonymous

Black Power

Black Power Mixtape 1967-1975

DOWNLOAD

TORRENT

TITULKY

(zatím nenalezeny)

Dvě nové pecky z dílny Křik z ticha!

Pravda o MMF

Promoe

First Earth: Uncompromising Ecological Architecture

Michael Reynolds v NTK

Těžaři v Brazílii upálili osmiletou dívku z domorodého kmene, prý pro výstrahu

Bayer - Myslivec aneb HLASY LESA

Spojení (Making the Connection) a pozvánka na VeganFest

Ektor - Právo žít (prod. DJ Wich)

Was tun, wenn's brennt? (2001)

D.I.Y. Jak si vyrobit vlastní peněženku

hezké Vánoce bez násilí

Adolf Hilter Revival

Hon na punks v Indonésii

7.leden 2012 gig ve Futře

Nejlepší film, jaký byl kdy prodán

Režie:Morgan Spurlock

Hrají: Morgan Spurlock, Peter Berg, Noam Chomsky, Brett Ratner, Quentin Tarantino

Týden lidských práv a koncert zeměžluč

článek pana Nohavicy - k pobavení či zamyšlení..

Freonový duch (1990)

Nedovedu Pochopit.....(antifa Video)

Forks Over Knives (2011)

Koukej ONLINE

Download:http://www.fileserve.com/file/z68ctmt/taste-fok.avi---or---

Pár věcí o freeganismu a dumpsterdivingu

Přemýšlej!

pár Bonusových klipů

GATTACA + REMEK minitour listopad.2011

Wha Me Eat - Macka B OFFICIAL VIDEO

Zajímavý článek o rychlém řešení globál. oteplování

Špáňo 2010

gig ve Futře 28.11.

10.-16. října Divadelní festival

15.10.11 - GIG

elektro zlo ve Futře

Teh(A)nu- Děti by neměly vyrábět hračky dětem (nový videoklip)

koncert ve Futře

ZACHRAŇTE PLANETU ZEMI! - porada mimozemšťanů...

nové album Křik z ticha!!!

Der Baader Meinhof Komplex

Islandská revoluce

9. D.I.Y. Fest!

Futra promítání: Farma zvířat

program klubu Futra červenec a srpen 2011

26.6. Neděle od 18:00 - Protireformní setkání v Ostravě na Masarykově náměstí

Pár hezkých videí od Amnesty International

Solidaritu se stávkujícími!

15. květen - blokády náměstí

Vyznání plukovníka Kaddáfího (necenzurováno západními masmédii)

27.5. Orlová Futra

26.květen - Akce ve Vegalité

25.5. Bogota(OVA)

22.5. Futra Orlová

hip hop night

LUSHLIFE (USA) + BONUS + ARAN SATAN

hip hop night

VSTUPNÉ

PŘEDPRODEJ

Demonstrace za čistý vzduch

Jedna rychlovka jen tak k pobavení..

Austin Lucas

Anarchistický 1.MÁJ 2011

Earthlings (2005)

Forrest Carter - Škola malého stromu

Henry David Thoreau - Walden

...zajímavé odkazy pro dnešní den :)

první program klubu Futra v nových prostorách (duben2011)

Otvíračka Futry !!!

František Matějka - Sčítání lidu a má účast..

'Earthships New Solutions' Official Trailer

Download:
http://www.fileserve.com/file/z68ctmt/taste-fok.avi
---or---